[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Začneme trochu netradičně: Jste malé medvídě. Odchytili vás cirkusáci a přivázali ke kůlu. Pár dnů se rozčilujete, hryžete řetěz, trháte za něj. Pak to postupně vzdáte. Zvyknete si a vaše vězení se pro vás stane normou. Rostete a stane se z vás velká medvědice. Už byste měla tu sílu kůl ze země vytrhnout a osvobodit se. Jenže se o to ani nepokusíte – protože žijete svoji normu. Tento princip, který se využíval u výcviku zvířat, funguje i u lidí. Říká se mu limbický otisk (limbic imprinting).
Limbický otisk si představte jako nahrávku v mozku, která se při určitých podnětech spustí a emočně vám podbarvuje vnímání světa i sama sebe. Tím ovlivňuje, jak se cítíte a chováte. No a teď jde o to, jestli je ta nahrávka radostná, nebo vám vytrvale komplikuje život. Protože na tuhle vyšlapanou cestičku v limbickém systému naše emoce vyrážejí automaticky a nekoukají napravo nalevo. Ještě ten limbický systém: To je část mozku, kterou si možná pamatujete ze školy jako čichový mozek. Podílí se totiž na čichu, taky chuti k jídlu, vyprazdňování, řídí libido… a další spoustu věcí. Pro nás je ale teď důležité, že má co do činění s dlouhodobou pamětí a hlavně s emocemi. Filtruje totiž naše vnímání a ukládá emoční vzpomínky – jinými slovy, naše vzpomínky emočně zabarvuje. Vytváří limbický otisk. A pozor, dělá to už v děloze! Co z toho plyne v praxi? Zaprvé to, že naše vzpomínky nekopírují objektivně to, co se opravdu stalo. Je to naše vlastní verze skutečnosti. A zadruhé, že tím pádem tyhle vzpomínky můžeme přepsat. To je přece paráda, ne?
Když říkáme přepsat, nemyslíme tím nic podezřelého, jako že se necháte zhypnotizovat a někdo vám nahraje do hlavy věci, které se nestaly. Nebojte, nic pofiderního. Jde o to, změnit svůj úhel pohledu na nějakou událost, která má dopady na váš dnešní život. „Zásadní vliv na naši současnost má nejen to, co se stalo. Ale především to, jak my interpretujeme, co se stalo. Jaký tomu dáváme význam. I na kterou část příběhu se zaměříme,“ vysvětluje lektorka partnerských vztahů a intimity Denisa Říha Palečková, která má ve svém portfoliu právě i workshop Přepis limbického otisku. Tato vedená meditace vychází z techniky porodní asistentky Eleny Tonetti, jejíž semináře Birth into Being jsou ohromně populární po celém světě. Pracuje s bolestivými zkušenostmi, zejména pak těmi z raného dětství. Používá hlubokou relaxaci, vizualizaci, imaginaci, dýchání a taky tělo. Protože tělo a emoce reagují i jen na pouhou představu stejně, jako by to byla realita. Nervový systém tím získá novou zkušenost, ke které se může vracet – vytvoří se nový otisk. Osobní prožitek při přepisu limbického otisku popisuje na svém webu My jsme tvůrci koučka osobního rozvoje Lenka Lipenská: „Představte si, že jste celý život zvyklá chodit po cestě, která je samá díra a propast, kterým se musíte vyhýbat, nebo které vám znemožňují dostat se dál. Představte si, že jste celý život zavřená v bublině, která je okolo vás, vidíte okolní svět, přejete si na něj sáhnout, ucítit ten vítr, co vane venku, dotknout se těch krásných květin, smějících se tváří, ale nemůžete právě kvůli té bublině, kterou jste si okolo sebe vytvořila, aby vás chránila. Představte si most, o kterém víte, že vede do krásných končin, a jediné, co musíte udělat, je přejít ho, ale brání vám v tom díra uprostřed mostu. Cítíte tu touhu?“ Práce s limbickým otiskem je podle ní jako vyslat armádu stavařů, aby opravili mosty a postavili cesty tam, kde nebylo nic.
Další způsoby, jak pracovat s emočními vzorci
Do šesti let žijí děti v transu
Rozhovor: Denisa Říha Palečková: Když se jinak cítíte, jinak přemýšlíte a jednáte
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se