[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Vzpomínáte si, co vám chutnalo, když vám bylo jako vašim dětem?
Tenkrát jsem neměla jídlo moc ráda. Jediné, co jsem milovala, byla kombinace suchého chleba s mlékem. Pamatuji si však, že když jsem byla nemocná, máma mi vařila omáčku s bramborovou kaší, což mi nejen chutnalo, ale zdálo se mi, že mě to i léčí. U nás se vařila spíš klasická jídla, jako je třeba rajská. Tu já moc nedělám a nejvíc tím trpí náš nejmenší František. Když přijede za babičkami, je jasné, co mu mají uvařit, aby byl šťastný. Často připravuji kuskus nebo lososa, což jsou věci, které jsem jako malá vůbec neznala. Pravidelně si dáváme také těstoviny nebo kuře na paprice, které jsem měla ráda už v dětství a dnes ho zbožňují i moje děti. A to do takové míry, že ho dělám několikrát týdně. Jim nejde ani tak o maso jako spíš o tu omáčku.
*Když jdete nakupovat, jste ráda, že už není doba komunismu?
Jsem za to ráda i z mnoha jiných důvodů. Je příjemné, když má člověk možnost volby. To jsem si nejvíc uvědomila několik let po sametové revoluci, kdy jsem byla striktní vegetariánkou. Bohužel jediné, co jsem si mohla v restauraci vybrat, byl smažený sýr. Když jsem ho pak jedla skoro každý den, nebylo to úplně ideální. V té době jsem byla i trochu silnější, protože jsem si pořád dávala přílohy, abych se nějak zasytila. Zdá se mi, že dneska to mají vegetariáni mnohem jednodušší.
DOPORUČUJEME: Linda Rybová: „Namyšlená nejsem, protivná občas ano“
* Nepřemýšlela jste tehdy, že to vzdáte?
To ne. Maso jsem přestala jíst hlavně kvůli způsobu, jakým se zachází se zvířaty. Skutečnost, že mám jen malý okruh jídel, jsem tolik neřešila. Spíš mi vadilo, že se mě tenkrát každý dokola ptal, proč nejím maso. Všichni měli pocit, že jsem kvůli tomu divná. Pořád si ze mě dělali legraci a nedokázali tu změnu přijmout. Moje rozhodnutí změnilo až těhotenství. Neměla jsem tenkrát čas hledat náhradu za maso a zároveň jsem věděla, že chci dát miminku vše, co potřebuje.
* Později jste se už k vegetariánství nevrátila?
Ne, ale stalo se, že všechny tři děti maso víceméně odmítají. Nejstarší Róza, které je dnes osm, mi už ve svých třech letech řekla, že ho nechce jíst kvůli zvířatům. Ona je velmi mírumilovná a jakékoli násilí je jí protivné. Jako malá jsem zažívala něco podobného, jenže s tím nikdo nic moc nedělal, což mi pak vybudovalo vůči určitým jídlům velké blokace. Dodnes jsem hodně konzervativní. Nesnáším jídla, do kterých nevidím. Nemám ráda moc věcí splácaných dohromady. Nepoužívám ani různá ochucovadla, jako jsou kečupy a majonézy. Až v poslední době objevuji bylinky a koření, které mi v životě nechutnaly.
ČTĚTE TAKÉ: Horoskop na červen 2012
* Co u vás dostalo druhou šanci?
Naposledy to byl libeček, řapíkatý celer a rukola. U mě je vůbec úspěch, když se přemluvím k tomu, abych něco vyzkoušela. Na všechno ale jdu tak, že to ze všeho nejdřív očichám. V tomhle jsem jako zvíře - když mi něco nevoní, nejím to. Stejným způsobem si vybírám i kosmetiku. Nic jiného mi ani nezbývá, protože mám na řadu věcí alergii a podle vůně už poznám, po čem se neosypu.
* Vaříte podle receptů?
V tomhle jsem úplně mizerná. Nikdy nemám všechno, co je ve výčtu ingrediencí, takže to vzdám hned na začátku. Vaření mě dřív bavilo, protože jsem se mu věnovala jednou za čtrnáct dní z radosti. Dneska připravuji kvůli dětem jídlo každý den a nemůžu říct, že u toho vždycky zažívám pocity štěstí. Těším se ale, až budou děti starší a já se pustím do něčeho, aniž bych předem věděla, jak to dopadne. Nebude vadit, když se to nepovede, protože si všichni z rodiny najdou k jídlu něco jiného. Teď zůstávám u ověřené klasiky a stále dokola točím jídla, o kterých vím, že je všichni snědí. Nedávno jsem ale zkusila experimentovat a uvařila hovězí maso, které děti normálně vůbec nechtějí. Počítala jsem předem s tím, že to bude fiasko. Ale najednou se děti začaly sbíhat a ptaly se, co to tak báječně voní. Nakonec všechno snědly až do posledního kousku.
* Jste při výběru potravin náročná?
Často kupuji biověci, ale nedá se to dělat pořád, protože jsou opravdu šíleně drahé. Pokud to však jde, snažím se jim dávat přednost. Pozor si dávám hlavně u masa, kde mi hodně záleží na kvalitě. V poslední době jsem si velmi oblíbila prodejny Český grunt, kde se dají koupit věci od českých výrobců a farmářů. To je mi hodně sympatické hlavně kvůli tomu, že si nemusím představovat, co se asi děje se zeleninou a masem mezi tím, než za mnou doputují z druhého konce světa. Navíc když si tam koupím kuře, jeho chuť je nesrovnatelná s tím, co se dá pořídit v supermarketu. Nejíte žádnou divnou hmotu, ale opravdu skvělé maso. V Českém gruntu kupuji i kváskový chleba nebo mléko od krávy. Moc ráda z toho pak vařím, protože mě baví používat v kuchyni čerstvé ingredience.
* S rodinou bydlíte na vesnici. Vrhli jste se do pěstování zeleniny nebo chování zvířat?
Na to není vůbec čas. Máme jenom vlastní bylinky a brambory, ale to děláme spíš pro radost. Je skvělé s dětmi vykopávat a očisťovat brambory. Vždycky si vzpomenu, jak jsem jako malá jezdila k dědovi sbírat brambory. Moc mě bavilo lovit je v čerstvě vykopané hlíně.
* Nezásobuje vás ani nikdo ze sousedů?
Sousedi to k nám mají daleko, protože bydlíme na samotě, takže se s lidmi z vesnice ani neznám. Možná je to trochu škoda. Od čtrnácti let, kdy jsem začala chodit na hereckou konzervatoř, se totiž setkávám jen s lidmi z branže. Občas si říkám, že by mě bavilo setkávat se i s jinými lidmi. Poznat jejich myšlení a inspirovat se novými nápady.
ČTĚTE TAKÉ: Jak je změnilo mateřství? Přehled slavných maminek ve fotogalerii
* Láká vás přestěhovat se k vesnici trochu blíž?
Sice bych chtěla mít dobré sousedy, se kterými bych mohla zajít na pivo (i když pivo nepiji), ale potřebuji si udržovat určitý odstup. Vím, že kdybychom bydleli někde v zástavbě, nebyla bych úplně šťastná. Když jsem doma, baví mě slyšet jen zvuky zvířat a nesetkávat se s lidmi, kterých mám jindy kolem sebe spoustu.
* Kde jste vyrůstala?
V Praze-Podolí, které dodnes miluji, protože jsou tam krásné domy, úžasná Podolská vodárna nebo Vyšehrad, který zbožňuji. Od první třídy jsem pořád lítala venku. Zároveň jsem ale stihla chodit do dramatického kroužku, na tanečky a do baletu. Všechno skončilo, když jsem v páté třídě přešla na konzervatoř a začala studovat balet. Od té chvíle už jsem neměla čas vůbec na nic, protože jsme často ve škole končili až kolem šesté. Trvalo to až do osmé třídy, kdy jsem se rozhodla udělat za tancem tlustou čáru a dostala se na hereckou konzervatoř.
* Jakou roli dnes ve vašem životě hraje balet?
Stále se na něj ráda dívám a miluji klasickou hudbu. Nedávno jsem po letech objevila Václava Kuneše, který studoval o ročník výš a dnes má svoji skupinu 420People. Když sleduji jejich představení, cítím lítost, že jsem tenkrát nevěděla, že existuje něco jako moderní tanec. Studovala jsem v době, kdy se škola hodně zaměřovala na klasický balet. Ten je nádherný, ale zároveň je to šílená dřina. Musíte mu obětovat naprosto všechno a navíc k tomu být cílevědomá a ambiciózní, což si moc nesedlo s mojí povahou. Proto jsem se nakonec rozhodla pro herectví. Dneska si stále více uvědomuji, že jak jsem tenkrát měla pocit, že tanec je pro mě nedostatečný způsob vyjadřování, teď je to naopak, a dochází mi, že slova jsou na rozdíl od tance nedostatečná.
* Odrazujete své dcery od světa tance?
Ne, jen tiše úpím a trpím. Obě chodí do baletního kroužku, ale Róza se navíc touží stát tanečnicí. Má sice cit pro hudbu, ale zároveň jí chybí síla a výdrž. Neodrazuji ji od toho, co ji baví, ale také se ji nesnažím tlačit do žádných tanečních škol. I pro mě byl balet v dětství určitý druh ventilu, protože jsem byla hodně živá.
Pokračování >>>