Ženy, které se rozhodnou přivést na svět „lotosáčka“, nenechají svému čerstvě narozenému miminku odstřihnout pupečník, jak se to v převážné většině porodů provádí. Placenta tak zůstává s dítětem, dokud se sama neoddělí. Příznivci tohoto druhu porodu tvrdí, že jen tak dojde k přenosu skutečně všech potřebných látek, informací a životních energií. Mezi další přednosti lotosového porodu patří podle nich také předcházení možného poškození plic a mozku způsobeného nedostatkem kyslíku. Plod díky placentě prý dozraje a je silný a zdravý. Přestože ženy, které patří k propagátorkám takového druhu porodu, se shodují, že se jedná o naprosto přirozený fyziologický postup, většina porodníků jejich nadšení nesdílí a rozhodně jej nedoporučují. Upozorňují, že často může nastat situace, kdy po porodu miminka dochází k pomalému odlučování lůžka a nedostatečné kontrakci dělohy. V takovém případě je matka ohrožena silným krvácením, které si někdy vyžádá i akutní operační výkon v celkové narkóze. Stejně tak může dojít k situaci, kdy se placenta nemůže od dělohy uvolnit. Přestože žádný výše popsaný scénář se nemusí konat, je třeba počítat se všemi, tedy i těmi horšími, možnostmi.
Placenta se nechá vyjít přirozeně a následně se umístí do mísy vedle miminka, kde může být až 24 hodin. Poté se jemně omyje teplou vodou, odstraní se z ní krevní sraženiny a usuší se. Následně se zabalí do savé látky, která se každý den vyměňuje. Placentu je třeba uložit v blízkosti miminka, aby nedocházelo k napínání pupečníku. V případě, že pupeční šňůra seschne a ztvrdne, může se namočit a vytvarovat podle potřeby. Po nějaké době pupeční šňůra odpadne.
Řada lékařů rovněž tvrdí, že odumírající placenta představuje pro novorozence riziko. Tím, že se jedná o mrtvou tkáň, tak se může stát možným zdrojem infekce, a to i přesto, že je sterilně zabalená.
Při lotosovém porodu není pupečník po narození dítěte přestřižen, ale nechává se bez umělého zásahu společně s placentou zaschnout a přirozeně odloučit. Po porodu se placenta nejčastěji balí do textilních roušek s přístupem vzduchu až do doby, než tkáň zaschne a odumře. Trvat to může tři, ale i devět nebo výjimečně i více dní. Po celou dobu je novorozeňátko spojeno s placentou pomocí pupeční šňůry. Příznivkyně lotosového porodu toto počínání zdůvodňují tím, že miminko není traumatizováno přestřižením pupečníku a placenta, která se neoddělí, údajně pomáhá děťátku v prvních okamžicích narození s dýcháním a navíc ještě podporuje úplné rozvinutí plic.
Pokud byste se rádi o lotosovém porodu dozvěděli více, můžete si přečíst knihu uznávané odbornice v oblasti porodu Shivam Rachany s názvem Lotosový porod bez přestřižení pupečníku. Publikace obsahuje příspěvky zdravotních profesionálů a příběhy o porodních zkušenostech navíc doplněné o obrazový materiál.