Lucie samaritánka
Jsi mámou tří dětí, kromě dvou vlastních synů, třináctiletého Luciána a čtyřletého Štěpána, máte v pěstounské péči i jedenáctiletou holčičku Sáru. Co tě k tomuto kroku přivedlo?
Potřebu pomáhat druhým jsem cítila už odmalička, jen to nerada říkám veřejně, nechtěla bych, aby to vypadalo jako nějaké vytahování. Nejsem žádná bojovnice za lidská práva a hlavně si myslím, že to má v sobě každý. Vždycky mě trápilo, proč jsou lidé bez střechy nad hlavou na ulicích. Kde jsem mohla, tam jsem pomáhala. Když jsem byla malá, babička mi říkala, že ze mě bude samaritánka. Tehdy jsem nevěděla, co to znamená, myslela jsem, že je to něco jako indiánka :-) V sedmnácti jsem začala mít nutkání, že až jednou budu mít partnera, určitě spolu pomůžeme nějakému opuštěnému dítěti. Podpora je v tomto případě nezbytná, protože bez rodinného zázemí a zájmu toho druhého do toho jít nemůžete. Pak se objevil Tomáš a byl pro, takže nám to hezky klaplo.
Jak se Sára adaptovala ve své nové rodině a jak ji přijali kluci?
Myslím, že až nad očekávání dobře. Sáru jsme si vzali z plzeňského Dětského domova Domino, kde jsem už předtím párkrát byla s nabídkou pomoci, a všechno vyplynulo tak nějak postupně. Má ještě starší sestru Veroniku, která s námi tráví taky spoustu času, jezdí s námi na dovolené a kluci ji přijali stejně dobře jako Sárinku. Ta k nám do rodiny přišla, když byl Štěpánkovi rok, takže ten ji bere automaticky jako sestřičku. Ví, že je Sára z nějakého domečku a teď bydlí u nás. A Lucián? Ten je nadšený! V tomto je hodně po mně, když by to šlo, vzal by domů klidně dalších pět dětí :-)
Máš nějaký tip nebo doporučení pro maminky, které o adopci či pěstounství uvažují, ale prozatím nenašly odvahu?
Nejvíc informací najdou na internetu, kde zjistí, jak to funguje. Určitě je dobré zkusit si ze začátku, jestli na to vůbec člověk má. A to tak, že si po dohodě s vedením vybraného dětského domova vezmou dítě jen na víkendy nebo na odpolední výlet. Jedná se o takzvanou hostitelskou péči a i při ní se dá zjistit, jestli na to bude mít žena sílu. Hostitelská péče ještě není uzákoněna, ale v praxi už to celkem funguje.
A jak se na to může připravit malá dětská dušička, o kterou takto někdo projeví zájem?
Je potřeba říct to dítěti předem. Že nebudete jeho rodiči, že jste v podstatě jenom taková teta se strejdou nebo kamarádi, kteří se rozhodli, že si ho budou brát jen na pár dnů nebo hodin. Zkrátka jasně stanovit váš záměr. Člověk však musí být důsledný, a když slíbí, že si pro dítě přijede, tak by měl slib opravdu dodržet. Většina dětí v dětských domovech žije v podstatě neustále na slibech svých rodičů, kteří jim něco slibují a nedodržují to. Taková dětská duše je pak moc bolavá a trvá hodně dlouho, než se zahojí, pokud vůbec...
[OldImage : {"thumbs":"560/954/ben1.jpg","images":"562/954/ben1.jpg"}]
Jaký je rozdíl mezi tím, když bych chtěla dítě adoptovat, nebo si je vzít do pěstounské péče?
Pěstounská péče je na rozdíl od adopce celkem rychlý proces. U adopce se mění papírově úplně všechno. Dítě vás má uvedeny jako rodiče, mění se rodný list. Jeho praví rodiče se jej musejí oficiálně vzdát (pokud jsou zbaveni svéprávnosti) a veškerá rodičovská práva přebíráte vy. U pěstounské péče má dítě pořád své vlastní rodiče, pokud jsou známí, a může se s nimi stýkat. Nejlepší je, když rodiče, kteří se o své dítě z nějakého důvodu nemůžou starat, sami „zprůchodní“ jeho cestu k náhradní rodině, v podstatě souhlasí s pěstounskou péčí a tím mu zajistí mnohem příjemnější start do života, než kdyby je svými průtahy a nerozhodností nechávaly v dětských domovech.
Lucie herečka
Toužila jsi stát se herečkou už jako malá holka?
Všechno to šlo přirozenou cestou. Tím prvním impulzem byl dramaťák, do kterého jsem se přihlásila ve druhé třídě na základní škole. Naše skvělá paní učitelka, která nás vedla a pod jejímž vedením jsme vyhrávali různé soutěže, mě hodně podporovala a říkala, abych se herectví rozhodně věnovala i v budoucnu. První menší roli ve filmu jsem dostala ve 4. třídě, ve dvanácti pak přišla role hlavní. Jako malá jsem tedy měla celkem dost práce :-)
Otcem tvého prvního syna Luciána je herec Filip Blažek, otcem Štěpánka herec Tomáš Matonoha. Promiň mi, ale ty se asi neřídíš heslem: Co je v domě, není pro mě… :-)
No, když ono to v našem případě ani jinak nejde. Pokud člověk tráví spoustu času v práci, kde jinde se může seznámit a potkat někoho zajímavého? U mě to ale rozhodně nebylo programově naplánované. S Tomášem jsme se seznámili při natáčení jedné televizní inscenace. Vztah mezi námi se vytvářel postupně, ale o to intenzivněji.
[OldImage : {"thumbs":"564/954/ben4.jpg","images":"565/954/ben4.jpg"}]
Potvora, femme fatale, nebo puťka… Co se ti hraje nejlíp?
Láká mě nějaký český historický film a role nějaké velké hrdinky, která se bije za svou pravdu :-) Posunout se v době úplně jinam, to by mě hodně bavilo!
Lucie máma
Jak jste s rodinou trávili prázdniny?
V srpnu jsme byli na chalupě, kam jsme se rozhodli pořídit si bazén, který jsme konečně pořádně využili. A také jsme podnikli rodinnou výpravu po kempech do Řecka, kam jsme jeli vlastní dopravou. Bohužel, po jedné zkušenosti před dvěma lety, kdy jsme téměř spadli s letadlem, už do něj nikdo z rodiny nechce nastoupit…
Co se přihodilo?
Letěli jsme do Tunisu s neznámou dopravní společností. Letadlo začalo mít technické problémy, později jsme se dozvěděli, že mělo být už dávno vyřazeno z provozu, a tak jsme povinně museli použít kyslíkové masky. Absurdní bylo to, že v nich nebyl kyslík, takže jsme během neuvěřitelně krátkého okamžiku museli hodně klesnout, jinak bychom, myslím, určitě nepřežili. Bylo to opravdu dramatické, nerada na to vzpomínám. Děti už létat vůbec nechtějí. Od té doby všem říkám, ať se nepídí po tom, kam poletí, ale s jakou společností. Brali jsme to jako takové malé varování, a proto jsme si pořídili velký multivan pro sedm lidí. Coby početná rodina se do něj vejdeme i se stany a veškerou výbavou.
Asi bychom měli objasnit, proč se s tebou nevyfotily všechny tvé děti…
Protože bychom se už nevešli na titulní stranu :-) Myslím, že do Maminky patří vzhledem k věku jen Štěpánek. Všechny mé další děti se už stávají téměř dospělými.
Najdeš si někdy čas jen na sebe?
Děti chodí do školy, Štěpánek do školky, takže nějaký prostor si pro sebe vždycky najdu. Ani chůvy nepotřebuji. Co mě ale hodně baví a čemu se věnuji už tři roky, je keramika. Chodím pravidelně na kurzy, a i kdyby čert na koze jezdil, čas si vždycky najdu. Hrozně mě to motivuje k sebezdokonalování a hlavně mě to šíleně baví. Vyrábím například doplňky do bytu, lampy, věšáky, hrnky… U nás najdeš skoro všechno z keramiky :-) Chodím i se Sárou, dříve s námi docházel také Lucián, ale ten nějak odpadl, asi je to věkem, přece jen se z něj už stává mladý muž. Uvidíme, jestli se přidá i Veronika. Ráda kupuji časopisy o bydlení a hlavně ty pro kutily. Hned když najdu nějaký zajímavý nápad, musím jej vyzkoušet na chalupě!
Mají kluci herecké ambice? Hrajete jim doma třeba divadlo?
Štěpán sice rád přednáší a ve školce pořád něco vymýšlí, ale je ještě brzo na to, odhadnout, co by ho mohlo v životě bavit. A Luciána teď nejvíc baví počítače, žije, jak říkám, ve své virtuální realitě. Navíc tvrdí, že herec musí poslouchat, a to on opravdu nerad. To by už byl prý spíše režisérem :-)
Jaký k sobě mají kluci vztah? Je mezi nimi přece jen větší věkový rozdíl.
Ano, kluci jsou od sebe osm let, ale jejich vztah je abnormálně krásný. Teď byl pár dnů Štěpán s tatínkem mimo domov a Lucián se netrpělivě poptával, kdy že už konečně dorazí. Platí to i naopak. Jsou opravdu nerozlučná dvojka a neuvěřitelně semknutí. Představ si, že Lucián chodí za holkama a bere s sebou svého malého bráchu! Když byl Štěpánek menší, chtěli jsme vyrazit na dovolenou a nechat jej na hlídání u babičky. Lucián si však postavil hlavu a řekl, že bez Štěpána teda fakt ne!
Luciána baví počítače. O co se zajímají ve volném čase Sára a Štěpánek?
Sára profesionálně tančí, každý den má tréninky a daří se jí i na různých mistrovstvích. Miluje balet i hip hop. Její sestra Veronika se zase s Luciánem přihlásila na break dance, tak jsem opravdu moc zvědavá, jak jim to půjde. Lucián sportoval pět let, proto jsem ráda, že se k pohybu zase vrátí. Štěpánek je blázen do fotbalu, od září půjde poprvé do fotbalové školičky. Říká, že se těší, tak uvidíme. S tátou pořád kopou na chalupě do balonu, dokonce spolu sledují fotbal i v televizi! Třeba se tak Tomášovi splní dětský sen a jeho syn se jednou stane slavným fotbalistou :-)
[OldImage : {"thumbs":"566/954/ben3.jpg","images":"567/954/ben3.jpg"}]
Nedávno začala škola. Jak to dětem jde s učením?
Musím říct, že oba prospívají velmi dobře. Když je potřeba, Lucián Sáře pomůže, někdy se Sára učí se spolužačkou. Žádné zásadní problémy jsme zatím řešit nemuseli.
Pomáháš jim s učením?
Víš, já bych na to neměla trpělivost:-) Teď čtu naprosto úžasnou knížku Toma Hodgkinse Líný rodič a musím říct, že už jsem začala některé tipy z této zábavně - naučné knížky aplikovat i na své děti. Autor třeba radí, aby si rodiče ze svých dětí udělali pomocníky a nebyli jen jejich námezdní silou. Vždyť i ony se přece můžou pozvolna zapojovat do různých domácích prací. Proč jim chystat svačiny, když to dokážou taky a ještě se u toho zabaví! Takže Lucián chodí se psem a Sára se stará o myčku.
Nedávno u nás byla na návštěvě její kamarádka a velmi se divila, že si Sára sama umí poskládat oblečení do skříně! Pak jsem jí řekla: „Vidíš, co už sama umíš a jak se ti to bude v životě hodit. To, co ty už zvládneš, se kamarádka teprve bude učit“. To zapůsobilo. Myslím, že není dobře, když maminky dělají za své děti automaticky všechno. Na druhé straně to ale vůbec neznamená, že bych jim tím dávala méně lásky! Právě naopak.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.