O tom, že se Madlenka narodí s diagnózou Downova syndromu (DS), neměli její rodiče ani ponětí. Těhotenství probíhalo naprosto bez problémů a jakýchkoliv náznaků, že by něco nemělo být v pořádku.
„Podle ultrazvuku jsme věděli, že se nám narodí dcera, pro kterou jsme vybrali jméno Magdalena. Stejně jako většina ostatních rodičů jsme si plánovali a představovali náš budoucí život,“ začíná své vyprávění Adriana Sailerová, maminka Madlenky. Že se něco děje, si Adriana uvědomila hned po porodu, kdy cítila zvláštní napětí ve vzduchu. „Na přímou otázku, zda je vše v pořádku, jsem dostala odpověď, že je u Madlenky podle fyziognomických znaků podezření na chromozomální odchylku, ale že je třeba nejdříve odebrat krev a poslat ji na genetické vyšetření,“ vypráví maminka, která je zdravotnice, takže moc dobře ví, co diagnóza DS obnáší.
VIDEO: Petr pomáhá hendikepovaným dětem: Nosí je na zádech na vrcholky hor
První dny proplakali, ale semkli se
Společně s manželem doufali, že nakonec bude vše v pořádku, nebo že Madlenka bude mít jen lehčí formu Downova syndromu, a s touto nadějí čekali. „Výsledky vyšetření a konečnou diagnózu jsme se dozvěděli několik dní po porodu. Byl to šok a ztráta naděje,“ vzpomíná Adriana. S manželem samozřejmě na začátku plakali, ale ne dlouho. „Začali jsme plánovat kroky, jak se o Madlenku co nejlépe postarat a zajistit nám společný šťastný život.“
I když se setkali s názory, že je výchova hendikepovaného dítěte rozdělí, opak byl pravdou. „Musím říci, že nás to posílilo a ještě více semknulo. Madlenku jsme oba od prvního okamžiku milovali, a to nám dodalo a stálé dodává síly,“ vypráví Adriana.
Cvičení čtyřikrát denně
S Downovým syndromem se pojí hypotonie svalů, která komplikuje rozvoj hrubé i jemné motoriky. Proto se rodiče s dcerkou vrhli na cvičení a terapie, při níž se pracuje na zlepšení ovládání svalů. „S Madlenkou jsme začali pracovat hned po návratu z porodnice po potvrzení diagnózy. Cvičili jsme Vojtovu metodu, prováděli orofaciální regulační terapii. Tyto dvě metody jsme cvičili střídavě s manželem s naprostou pravidelností, ať jsme byli kdekoliv. Vozili jsme s sebou karimatku, aby se zkrátka čtyřikrát za den všechno sklidilo ze stolu a mohlo se cvičit,“ vypráví Adriana. Stále se dceru snažili motivovat pomocí hraček, četli jí, povídali si s ní a celé hodiny si s ní hrály. „Navštěvovaly nás i pracovnice z rané péče, které nám radily i v sociálně-právní oblasti,“ doplňuje Adriana.
Sportovní začátky
Brzy do života dcerky přidali i různé sportovní aktivity. Ty perfektně působí nejen na pohybový rozvoj, ale daleko lépe se díky nim dítě socializuje a nachází nové kamarády.
„Protože jsme s manželem sportovně založení, začala Madlenka naprosto přirozeně dělat věci s námi. Když jsme šli třeba na tenis, šla Madlenka s námi s malou tenisovou raketou. Se staršími syny jsme lyžovali, takže Madlenka stála poprvé na lyžích asi ve 3,5 letech. Samozřejmě to nebylo o tréninku, ale spíše o pobytu na čerstvém vzduchu,“ popisuje Adriana.
Nejtěžší bylo naučit Madlenku jezdit na kole, to trvalo 3 roky. Ve sportu nakonec našli náplň a smysl života. „Věřili jsme, že díky sportu může Madlenka poznat a zažít úspěch a respekt okolí, že získá sebedůvěru. Naučí se vyrovnávat se s porážkami a zvládne je překonávat a nevzdávat se. Ve sportu nic není zadarmo. A proto se nakonec sport stal naší každodenní prací a zálibou,“ vypráví maminka.
Adriana je přesvědčená, že je důležité děti s hendikepem nepodceňovat a dávat jim podněty a podporovat je v jejich zvídavosti. „Vlastně jsme k Madlence přistupovali stejně jako k jejím starším bratrům,“ podotýká.
redakce, Veronika Zenklová
22. března 2021
Atletika i alpské lyžování
I když byl sport součástí jejich každodenního života, že by se jejich dcera účastnila mezinárodních závodů na úrovni mistrovství Evropy a mistrovství světa, rodiče neplánovali.
„Když jsme se o sportování mentálně znevýhodněných sportovců začali více zajímat, byla možnost zkusit si poměřit síly v organizaci s názvem Speciální olympiády, která je celosvětově, a i u nás, poměrně známá. A její činnost je skvělá. Závodů se mohou účastnit všichni hendikepovaní sportovci, bez rozdílu výkonnosti. Při závodech jsou rozděleni do několika skupin, podle výkonů a ne podle věku, aby spolu soutěžili sportovci na podobné úrovni a závod byl vyrovnaný. A všichni účastníci dostávají medaile,“ vypráví Adriana.
Madlenka se účastnila několika regionálních atletických závodů a 3 roky po sobě závodů v alpském lyžování na republikové úrovni. „Protože jsme viděli, že má potenciál k dalšímu výkonnostnímu růstu, hledali jsme dál. V ČR v té době fungoval Český svaz mentálně postižených sportovců, který kromě jiného zaštiťoval i reprezentační činnost sportovců na mezinárodní úrovni,“ vypráví Adriana. Součástí této spolupráce byla reprezentační smlouva v daném sportu. „V našem případě v atletice a alpském lyžování. Madlenka se poprvé účastnila mistrovství Evropy pro sportovce s DS ve finském Tampere. Zde jsme poprvé viděli, jak funguje sport mentálně hendikepovaných sportovců ve světě a naprosto jsme se nadchli. Byly zde velké týmy s trenéry, fyzioterapeuty, psychology, kteří reprezentační týmy provázeli a zajištovali na profesionální úrovni veškerou podporu," popisuje s nadšením maminka. Rodiče a příbuzní se na závod přijeli podívat a držet palce, ale sportovci si užívali reprezentační atmosféru společně s celou výpravou.
Od té doby uplynulo několik let a Madlenka začala sklízet plody svého úsilí. Stala se mistryní světa ve skoku dalekém, má několik dalších zlatých a stříbrných medailí v atletice. Madlenčin domovský atletický klub je AK Škoda Plzeň, kde se připravuje pod vedením trenérek Elišky a Katky Maršálkovými.
„Kromě atletiky Madlenka reprezentuje ČR i v alpském lyžování. Má podepsanou reprezentační smlouvu se Svazem lyžařů ČR, což je vrcholná organizace lyžařského a snowboardového sportu v České republice. A jako první sportovec s intelektuálním znevýhodněním má podepsanou smlouvu s Olymp Centrem sportu Ministerstva vnitra,“ vypráví Adriana.
Lenka Knápková
24. října 2023
Náklady spojené s vrcholovým sportem
Madlenčina příprava je podobná jako příprava jakéhokoliv jiného vrcholového sportovce. Ve škole má individuální vzdělávací plán, a proto může trénovat některé dny v týdnu dvoufázově. Tréninky pochopitelně vyžadují spoustu času, ale i peněz. „Musíme mít trenéry, kteří chtějí s Madlenkou pracovat. Aby mohla podávat maximální výkony, je třeba mít vyváženou stravu, která koresponduje s tréninkovou zátěží. Spolupracujeme s nutriční specialistkou, která ví, ve které fázi tréninku se dcera nachází a připravuje jídelníčky tak, aby mohla naplno trénovat a závodit. Nutná je i kondiční příprava, kde se pod vedením trenéra soustředí na stabilitu celého těla, koordinaci a výbušnost. Součástí přípravy je i fyzioterapie, na kterou se snažíme docházet každý týden,“ vypočítává Adriana.
Velké finanční náklady, které se ročně pohybují v řádech vysokých stovek tisíc, jsou nejen na zmíněné aktivity a trenéry, ale pochopitelně i na cestování spojené se soustředěními a závody, kdy je nutné platit registrační a startovní poplatky, ubytování, stravu, permanentky a podobně. Ani sportovní vybavení není levná záležitost. „Jen pro představu. Madlenka v alpském lyžování závodí ve slalomu, obřím slalomu a super obřím slalomu a na každou disciplínu potřebuje jiné a nejlépe dvoje lyže,“ podotýká Adriana.
Obecně sport hendikepovaných není dostatečně (často vůbec) finančně podporován, což je největší překážka pro sportovce a jejich rodiny „Občas máme štěstí na lidi nebo firmy, které osloví Madlenky příběh a finančně nebo materiálně nás podpoří. Takto to bylo například i s CrossCafe. Na Šumavě, kde trávíme hodně času, je i jedna z poboček tohoto kavárenského řetězce, jsme se dali do řeči s manažerkou kavárny, kterou velmi zajímal náš život a sportování. Po několika milých setkání jsme dostali nabídku finanční pomoci, kterou jsme použili na účast na ME ve Švédsku letos v červnu, odkud si Madlenka přivezla zlatou medaili ze štafety na 4x100m a na distanci na 200 m a 400 m obsadila skvělé 4. místo.“
Ráda čte a vyrábí náramky
Madlenka je v podstatě běžná dospívající dívka, která má kromě sportu i další koníčky. Ráda čte, vyrábí náramky z korálků a zajímá ji třeba i móda. Již několikrát předváděla jako modelka sportovní oblečení. Sport je v jejím životě ale na prvním místě. „Miluje atletiku, i když jsou její úspěchy v atletice doslova vydřené. Má ráda i lyžování, kde má spoustu kamarádů. Lyžování je technicky náročný sport a Madlenka je na něj talentovaná a jde jí velmi dobře," říká s hrdostí její maminka.
Lenka Brožová
21. března 2023
Povzbuzení pro ostatní rodiče
Madlenčin příběh je důkazem, že život s hendikepovaným dítětem může být naplněný a šťastný. Rodičům, kterým se narodí dítě s Downovým syndromem, Adriana vzkazuje: „Když se mě někdo zeptá na radu, tak vždy říkám, že nemůžu nikomu radit, co má dělat, ale můžu říci, co jsme dělali my a jak jsme se snažili postupovat. Chápu, že je to někdy frustrující, protože dětem běžné populace jde vše daleko rychleji. Rodiče znevýhodněných dětí se musí obrnit velkou trpělivostí a hlavně vírou, protože nic není nemožné. Kdybych před těmi devatenácti lety tušila, jaký život se dá s Madlenkou žít, ušetřila bych si spousty slz."
sportovní úspěchy magdaleny sailerové
Poprvé reprezentovala ČR v roce 2021 na MS v atletice v polské Bydhošti, odkud si přivezla titul mistra světa ve skoku dalekém, 2. místo v atletickém triatlonu a 2. místo v běhu na 100 m.
V roce 2023 se zúčastnila mistrovství světa v atletice ve Francii a mistrovství Evropy v atletice v Itálii, odkud si přivezla několik medailí. Byla členkou zlaté štafety 4 x 100 m, získala 2. místo ve štafetě 4 x 400 m, 2. místo v běhu na 200 m a 3. místo v běhu na 400 m.
Na podzim začala s přípravou na lyžařskou sezonu 2023/24, ve které se zúčastnila v polském Zakopaném Mistrovství světa pro sportovce s intelektuálním znevýhodněním, které pořádá Mezinárodní sportovní federace Virtus. Magdalena startovala v kategorii II2 ženy, kde v SUPER G skončila těsně pod stupni vítězů na 4. místě a v obřím slalomu na místě 5. jako nejmladší účastnice kategorie.
Kromě MS si odjela i evropskou sérii Virtus Alpine Ski series 2024, která se skládala z jednotlivých závodů v SG, GS a SL. Série začala v lednu závodem v rakouském Jerzens, pokračovala v italském Tarvisiu a závěrečný závod se konal ve francouzském Less Contamines Montjoie. Díky svým výkonům v jednotlivých závodech celé série získala 475 bodů a v celkové klasifikaci skončila na skvělém 2. místě.