Maminka.czDěti a mateřství

Magda (30): Při rodinné návštěvě se mi málem udusilo dítě

Michaela Karavarakis 7.  1.  2014
„Už se asi nikdy nedovím, jestli se můj tříletý synovec David pokusil mé půlroční miminko udusit naschvál, nebo zda to byla nehoda. Jedno ale vím určitě: až se se svou sestrou a její rodinou budeme muset opět setkat, nehnu se od svých dětí ani na krok,“ začíná své vyprávění Magda (35).

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Svátky klidu. Jo, to jo

„Na svátky jsme se celá rodina sjeli do domu mámy. Já, můj brácha a ségra a naše rodiny. Brácha má šestiletou Johanku a tříměsíční Rozárku, ségra tříletého Davida a roční Máju a já mám půlroční dvojčata Kubu a Markétku. Dětí jak smetí, do toho naši partneři, dva psi, králík a máma. Dům je sice velký, ale obývá se stejně jen několik místností a většinu času tráví všichni v jedné – u společných snídaní, obědů, u televize… Umíte si představit, jaký zápřah na nervy to brzo pro všechny byl.

Nezvladatelný synovec

Moje sestra žije s manželem v Anglii, v Manchestru, a nevím přesně, jestli je výchova dětí v Anglii obecně tak benevolentní, nebo jestli to je jen výchova mé sestry, ale jejich tříletý David je naprosto nezvladatelný. Celý den si dělá jen, co chce on. Například v kuchyni v těsné blízkosti nádobí a jídla hází o zem tenisákem, takže ten lítá do výšky a padá do talířů. Hrábne do talířku se slanými tyčinkami takovým stylem, že jich půlku vyklopí. Ustavičně lítá z jedné místnosti do druhé, a to i když jsou tam zavřené dveře. Prostě je rozrazí, vběhne dovnitř a zase vyběhne, dveře nechá dokořán. Moje sestra ho ani jednou neokřikne, nezvýší hlas, o plácnutí na zadek nemůže být ani řeč.

Prosím, tam teď nesmíš

Ten den mi uspávání Markétky a Kuby dalo obzvlášť zabrat. Od rána to v nich chrčelo a teklo jim z nosu. Nebylo divu, půlka rodiny byla nastydlá. Dali jsme jim s manželem oběd a pak je ukolébali k spánku. Jen co jsme je požili do postýlek a potichu se vykradli z pokoje ven, přiřítil se David. Hezky jsem mu vysvětlila, že tam teď spí naše dvojčata a poprosila ho, jestli by si mohl běhat někde jinde. Jen se zamračil a nasupeně odběhl. Nevěřila jsem, že toho nechá, a tak jsem ho neustále po očku pozorovala.

Teta mě nemá ráda!

A samozřejmě, prakticky vzápětí se ke dveřím rozběhl znova. Já byla ovšem rychlejší, zastavila jsem mu cestu vlastním tělem a znova mu vlídně a trpělivě vysvětlila, že tam teď nemůže. Opět nic neřekl a odběhl. Při třetím výpadu směr dveře našeho pokoje, jsem ho už vzala za paži a od těch dveří ho odtáhla. A přísným hlasem jsem mu řekla, že jestli ho ještě jednou přistihnu, že to budu muset povědět jeho mamince a ta si to s ním vyříká (o čemž jsem ovšem v duchu trochu pochybovala). David se rozbrečel a běžel si k mamince na mě stěžovat. Slyšela jsem jen „teta Magda je na mě ošklivá“ a to mi stačilo. Znechuceně jsem odešla.

V poslední vteřině

Šla jsem za manželem na zahradu trochu si vyvětrat hlavu a být na chvilku sama (tedy skoro sama). Za 5 minut jsem se vrátila nahoru. Davida jsem nikde nezahlídla, ale všimla jsem si, že dveře do našeho pokoje byly zase dokořán. Už už jsem chtěla jít rovnou za ségrou a vynadat jí, proč si na toho kluka nemůže dát aspoň na chvíli pozor, ale ještě jsem se zastavila a jen tak zběžně nahlédla dovnitř. Slyšela jsem chrčení, no jasně, to ty ucpané nosy, a pak, když už jsem přivírala dveře, jsem ve vzduchu zahlédla prudký pohyb nožičkou.

Už byl celý modrý

Přirozeně jsem se šla podívat, co to tam ten Kubík dělá a jak to, že nespí. Udělala jsem krok do pokoje a uviděla ho. Už byl celý promodralý a svíjel se v postýlce. Oči hrůzostrašně vyvalené, pusinku dokořán a ručičkama šermoval na všechny strany. Křečovitě se pokoušel nadechnout, ale nemohl. Nikdy na ten výjev nezapomenu, tu hrůzu bude mít před očima do konce života.

Z pusy mu vylítla… Davidova hračka

Popadla jsem ho a předklonila a dala mu herdu do zádíček. Bylo slyšet, že něco někde povolilo. Udělala jsem to ještě jednou a z pusinky mu vylítla taková malá kulatá plastová figurka, se kterou jsem před tím celé dopoledne viděla hrát si Davida.

Hrůza jen pomyslet

Co se potom doma strhlo, si asi umíte představit,“ pokračuje Magda. „Byla jsem naprosto hysterická, kdo by taky nebyl. Řvala jsem na Davida, nadávala mu do spratků a kdyby mě nedrželi a ten malej sígr se neběžel schovat, zmydlila bych ho děsně. Ségra byla jak omráčená, netroufla si říct ani slovo, a mě to brzo přešlo, protože jsem se začala víc bát o to, jestli bude Kubík v pořádku. Za hodinu celkem spokojeně usnul, a když se probudil, jevil se docela normálně. Díky bohu. Kdybych ale tehdy zavřela dveře rychleji nebo si nevšimla té jeho nožičky ve vzduchu… Hrůza jen pomyslet.“

Témata: Děti, mág, Prudký pohyb, Mag, Synovec, Sígr, Figurka