Maminka.czPraktické rady

Mají fyzické tresty smysl?

Kateřina Černá 21.  10.  2010
Před třemi lety se rozproudila velká diskuze nad fyzickými tresty, když tehdejší ministryně Džamila Stehlíková prosazovala zákaz fyzických trestů. Ukázalo se, že tři pětiny Čechů s návrhem nesouhlasí.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Většina Čechů fyzické tresty zažila jak od svých rodičů, tak je praktikuje i na svých dětech. Nepoužívá je jen necelá třetina dotázaných.

Fyzické tresty jsou u dětí mnohdy efektivním řešením s okamžitým účinkem. Mají však svá velká úskalí. Dítě se Vás může začít bát a obecně to může narušit vztah mezi Vámi. Určitě by situace neměla dojít tak daleko, že si netroufne za Vámi přijít s problémem.

Dítě by mělo dostat na zadek pouze v případě, že obzvláště hrubým způsobem poruší pravidla nebo pokud i přes zákaz dělá věci, u kterých se může zranit (vbíhání do silnice, hluboké vyklánění se z okna, atd.). Nikdy by se děti neměly trestat za nic, co neudělaly schválně, například za špatnou známku ve škole. Tím opravdu k lepšímu výkonu nenamotivujeme.

Pokud pro své dítě výjimečně zvolíte fyzický trest, je třeba pamatovat na tyto zásady:

  1. Nikdy nebijeme dítě do hlavy ani do okolí obličeje a v žádném případě by neměly zůstat dítěti modřiny, boule nebo šrámy.
  2. K fyzickému trestání používejte maximálně ruku. Nepřijatelné jsou veškeré „pomůcky“ od řemene, přes vařečku až po horkou vodu.
  3. Fyzické tresty je možno používat pouze v určitém věku. Dítě do jednoho roku bychom nijak trestat neměli, ještě příliš nechápe souvislosti. V pubertě pak fyzické tresty vůbec nepřichází do úvahy. Dítě se může zablokovat, schválně porušovat pravidla a ještě u něj můžete vzbudit nenávist k Vaší osobě.
  4. Dítě by mělo vždy vědět, za co je trestáno a trest by měl přijít ihned po porušení pravidla.
  5. Nikdy netrestejte v afektu, ale vždy s plným vědomím a po rozvaze.
  6. Fyzický trest nesmí být nástrojem Vaší autority.
  7. Fyzický trest musí být vždy posledním a výjimečným řešením.

Pod fyzickým trestem si tedy představujeme lehké plácnutí přes zadeček nebo ruku. V žádném případě se nesmí jednat o týrání dítěte, které je nepřípustné a trestné.

Jaké jsou jiné možnosti potrestání?

Poměrně častým trestem je zákaz oblíbené činnosti. Zde musíme být ovšem obzvláště obezřetní v tom, co dítěti zakazujeme. Pokud hyperaktivní dítě dostane domácí vězení, stane se tato doba nesnesitelná pro vás všechny. Pozor si dejte také na to, abyste nezakázali dítěti něco, co je pro jeho vývoj důležité, například zájmové kroužky nebo pobyt venku.

Můžete trestat také křikem a výčitkami. To je dle většiny odborníků nejhorší varianta. Pro dítě je mnohdy lepší dostat lehké plácnutí po zadku, po kterém se atmosféra rychle uvolní. Pokud však rodič na dítě křičí, může napjetí přetrvávat velmi dlouho. Pravděpodobně nejhorší variantou významné mlčení rodiče, které trvá několik hodin nebo dokonce dní. Vystavujeme dítě mnohdy zbytečně velkým výčitkám a obavám o váš vztah.

Mezi výchovné metody však nepatří pouze tresty. Mějte vždy na paměti, že pozitivní motivace funguje často mnohem lépe. Pokud chcete, aby dítě nosilo ze školy dobré známky, netrestejte ho za ty špatné, ale chvalte a odměňujte ty dobré. U starších dětí funguje i vysvětlení následků. Dítě by mělo dospět do stádia, že dodržuje pravidla nikoliv proto, aby se vyhnulo trestu, ale protože ví, že jsou užitečná.

Lehké plácnutí přes zadek nebo prsty může mít tedy svůj význam, ale pouze v určitém věku, za jistých podmínek a hlavně pouze zcela výjimečně. Snažme se spíše než tresty vychovávat pochvalou, odměnou a dobrým příkladem, i když je to někdy těžké.

Témata: Praktické rady, fyzické tresty, Máj, Pozitivní motivace, Trest, Třes, Hyperaktivní dítě, Řemen, Třešť, Nejhorší varianta, Smysl