[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když bylo našemu nejmladšímu synovi asi pět let a něco provedl, neustále tvrdil, že to nebyl on, ale jeho kamarád Smíšek. Smíšek rozlil mléko, Smíšek schoval pyžamko do skříně, Smíšek si nevyčistil zuby... Mluvil o něm horem dolem a někdy jsem si říkala, jestli to už náhodou s tím neexistujícím Smíškem nepřehání. Když jsem se syna zeptala, jak ten Smíšek vypadá, perfektně ho dokázal popsat, říct mi, co má právě teď na sobě a jakou má náladu. Ta se obvykle odvíjela podle toho, jakou náladu měl náš Kája. Brzy jsme si ale na dalšího člena rodiny zvykli, a dokonce jsme ho zvali i na večeři.
Podle statistiky má imaginárního kamaráda 30–60 % dětí předškolního věku.
Dcera mojí kamarádky měla zase imaginárního klokana, kterého viděla samozřejmě jen ona a se kterým zaháněla nudu. Imaginární kamarádi jsou u předškoláků běžnou věcí a není potřeba se obávat. Dospělí si sice často myslí, že existence těchto neexistujících lidiček je důkazem toho, že dětem něco chybí nebo že jde o náhražku skutečných sociálních vazeb. Samozřejmě to tak být může, ale ve většině případů jde o naprosto normální projev dětského věku.
Děti dnes můžou skoro cokoli: dívat se na televizi, hrát si s tabletem, počítačem, běhat venku s míčem nebo oblékat panenky. Ovšem potřebují i obyčejnou fantazii, která je jedním z nejkrásnějších darů dětství. Proč jim ji nedopřát měrou vrchovatou? Podle psychologů jsou děti, které aktivně využívají svou fantazii, úspěšnější nejen ve škole, ale i později a mají také spoustu dalších výhod. Zakazovat jim tedy jejich vysněného draka, Batmana, Smíška či jiného imaginárního kamaráda je nesmysl. Vymýšlení čehokoli patří k tomuto věku a pro předškoláka je magičnost v myšlení typická. „Při interpretaci dění v reálném světě si dítě vypomáhá právě fantazií. Ta mu pomůže zvládat různé náročné situace. Předškolák interpretuje realitu tak, aby pro něj byla srozumitelná a akceptovatelná. Dítě potřebuje aspoň občas ve fantazii přizpůsobovat realitu svým potřebám, a tento přístup se projevuje i formou takzvané konfabulace, tedy nepravých lží, kdy dítě kombinuje vzpomínky s fantazijními představami, ale je přesvědčené, že vše je pravda,“ říká psycholožka Tereza Beníšková. Vůbec tedy nejde o lež a vy byste to tak ani neměli brát. Imaginární kamarád u předškoláků se vyskytuje poměrně často a je to vlastně přítel, s nímž si dítě povídá a sděluje mu svoje tajemství. Je to parťák, který je s ním naprosto vždy, když ho dítě potřebuje, a má radost, že jsou spolu, nikdy není otrávený a naštvaný, že po něm dítě něco chce. A když má mluvit, mluví, když má mlčet, mlčí. Prostě je to někdo, kdo si s dítětem nejen hraje, ale taky ho utěšuje. „Někdy jen supluje nedostatek reálných kamarádů, jindy pomáhá dítěti snášet nepříjemné situace, například vydržet něco, co je pro dítě těžké překonat, třeba hádky mezi rodiči, narození sourozence nebo nástup do školy,“ vysvětluje psycholožka. A jak říká Zdeněk Matějček, nestor české dětské psychologie, mít tyhle tajemné společníky v podobě normálních lidí či zvířátek či bájných bytostí nelze považovat za lež, ale spíše za projev záviděníhodné fantazie!