Maminka.czRodina

Malá gesta – největší projevy lásky, které udržují vztah

Martina Machová 1.  5.  2016
Pět žen popisuje nenápadné projevy lásky, které jsou pro ně ve vztahu ve svých důsledcích těmi nejsilnějšími a nejpravdivějšími.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Maminky Johanka, Lída, Soňa, Klára a Darja se s námi podělily o své postřehy z partnerského soužití, které se týkají oněch úžasných, malých a zdánlivě nenápadných gest, které však bývají těmi nejsilnějšími a nejpravdivějšími vyznáními lásky, které mohou ženy v běžném životě každodenně prožívat.

„Ukaž mi svou lásku bez skutků a já ti ukážu svou lásku ve skutcích…“ – i tak by se dal parafrázovat krásný biblický verš o víře. O lásce nejde jen mluvit, skutečnou lásku musíme žít.

Vybavíte si nějaká drobná, zdánlivě obyčejná gesta a skutky, ze kterých skutečně cítíte jeho lásku a zájem?

Johanka (35 let, 3 děti): S mužem se známe od střední školy, ani se neptejte jak dlouho. Manželé jsme 15 let. Dvě děti jsme plánovali, třetí nás neplánovaně překvapilo v době manželské krize v mých 34 letech. A právě tenhle třetí dáreček mi dal pochopit, že mě můj muž stále miluje.

Takřka každou sobotu a neděli vstane s dětmi, dvě starší vypraví na turnaje a zápasy nebo na výpravu se skauty, mimču udělá mléko, naloží ho do auta a rozveze děti. Cestou zpět mi koupí noviny a často i nějakou dobrou snídani, což oceňuji víc než kytici růží.

Lída (31 let, 2 děti): Přesně na toto téma jsme si nedávno povídaly s kamarádkami. Docela mě pobavilo, když jsem poslouchala, co všechno lze vlastně považovat za projev lásky. Já například miluji, když mi muž přinese jen tak dobré víno. Obvykle mi cestou z práce napíše SMS: „Už jedu a vezu ti květinu.“ dobře ví, že opravdovou květinu neocením... K vínu pak někdy přidá ještě můj milovaný kozí sýr a dětem oblíbené makronky. Všichni si pak po večeři užíváme „francouzský večer.“

Druhou věcí, která mě momentálně dostává do kolen, je manželův dárek k mým kulatinám. Dostala jsem celoživotní poukaz na žehlení košil! To jsem fakt nesnášela! Už rok košile nežehlím, žehlí si je můj muž! PS: Doufám, že mě bude milovat až do smrti.)

Soňa (41 let, 1 dítě a druhé na cestě): Věřte, nebo ne, u prvního muže, od kterého jsem s dcerou doslova utekla, si nevybavím nic, čím bych vám mohla nějak odpovědět. Zato druhý muž mě v tomto ohledu naprosto „dostává do kolen“ i zahanbuje. Když vidí, že je mi zima, beze slova se zvedne a navlíkne na mě svetr nebo zatopí v krbu. Když se jen zmíním, že nemám co na sebe, ráno mám na stole jeho platební kartu a vzkaz, ať si koukám koupit, co potřebuji. Když nestíhám vařit, tak přiveze pizzu nebo „čínu.“ 

I po 5 letech soužití mi velmi často a nečekaně přistane ve vlasech pusa nebo pohlazení. Jsem osudu strašně vděčná, že jsme se potkali, nejen kvůli mně, ale i kvůli dceři, která až nyní vidí, jak se chová skutečný „Chlap“.

Klára (26 let, dvojčátka): Drobné projevy lásky? Myslím, že v tomto ohledu je můj muž megaloman! Když jsem čekala dvojčata, proležela jsem celé mé rizikové těhotenství, manžel mě v té době vykrmil, umazlil, rozmazlil, prostě neuvěřitelně hýčkal, až mi to lezlo na nervy. Nemohla jsem si v klidu zavzdychat a zafňukat, aby neletěl, jestli něco nepotřebuji: polštářek, pitíčko, čokoládku, pomazlit?

Byly chvilky, kdy mi to lezlo šíleně na nervy – těhotenství není zkrátka jednoduché období – ani pro ženy, ani pro jejich muže. Když se ale dvojčata narodila, přesunul velkou část pozornosti na ně a mně se docela ulevilo – ale nechci se rouhat! Lásky mám stále na rozdávání.

Darja (36 let, 3 děti): Můj chlap je takový tatranský medvěd; nemluvný hromotluk, drsňák co všechno vydrží, tvrdý jako skála, poctivý až to bolí, z tradiční slovenské katolické rodiny. Mám holt pro takové typy slabost. Drobných projevů lásky je u nás poskrovnu, když nějaký je, obvykle mě dostane do kolen.

Nedávno jsem obrečela, když můj muž prohlásil: „Čtvrtky a pondělky jsou moje,“ což znamenalo, že každý čtvrtek a pondělí stráví hodinu v hospici, kde leží má babička, namaže jí záda, popovídá si s ní a pokud to půjde, projede se s ní po zahradě. U babičky jsem se střídala každý den jen s mamkou, ale obě jsme už hodně vyčerpané. Babička je v hospici 4 měsíce. Naprosto jsem si tam nedovedla muže představit, ale jemu nemá cenu odporovat. Babička o mém muži básní, ošetřující sestřičky jsou z něj celé vedle, ale já nejvíc! Mohl by mi stokrát říct: „Miluji tě!“, ale nikdy bych mu to neuvěřila tolik, jako když dělá to, co dělá.

Témata: Rodina, Vaše příběhy, Druhý muž, Lída, Dobré víno, Vyznání, Projev, Johanka, Vztah, Kozí sýr, NEJ, První muž, Hospic, Partnerské soužití, Košile