Malí plaváčci mají lepší motoriku, ale ohrožuje je astma

Když se před více než dvaceti lety objevily i u nás první kurzy plavání s kojenci, mnoho lidí nevěřícně kroutilo hlavou. Ještě neumějí chodit a už s očima doširoka otevřenýma „plavou“ pod vodou! Během pár let se z tohoto „sportu“ stala obrovská móda a kluby nabízející tyto kurzy se po celé republice rozrostly jako houby po dešti.

Kdo neplaval se svým kojencem, jako by něco zanedbával. Jenže jak rostlo množství zkušeností, začaly se objevovat i zprávy o tom, že „plavání“ a potápění takto malých dětí nemusí vždy znamenat jen zdravotní přínos. Vedle pozitiv, jakými je podpora psychomotorického vývoje, zlepšování pohybové koordinace a svalového tonu a otužování, může totiž kojenecké plavání přinést i negativa.

Mezi odpůrce kojeneckého plavání patří například Americká pediatrická akademie, která provedla rozsáhlou studii, na jejímž základě upozornila na zvýšený výskyt astmatu u miminek, která pravidelně plavala. Astma v tomto případě vyvolává sevření hladkého svalstva průdušek kojence. Podobné účinky může mít také trichloramin, který se používá k dezinfekci. Různé aerosoly na bázi chlorinových oxidantů, které se v bazénech využívají, mohou totiž u citlivých jedinců vyvolat změny v epitelu dýchacích cest, jež se později mohou vyvinout v astma.

Někteří lékaři tak radí rodičům svých pacientů, aby se kvůli riziku poškození dýchacích cest raději chlorovaným bazénům vyhnuli alespoň do prvních narozenin svého potomka. Nejopatrnější by samozřejmě měli být ti rodiče, jejichž děti mají v anamnéze příbuzného s astmatem, a tedy mají k tomuto onemocnění vrozené dispozice.

Tyto předpoklady ale může mít i dítě, v jehož rodině se astma doposud neprojevilo - pak je můžete poznat například podle výskytu atopického ekzému brzy po narození. Seriózní provozovatelé klubů kojeneckého plavání by měli na toto riziko své potenciální klienty upozornit a požádat je, aby účast v kurzu konzultovali se svým pediatrem.

Jestliže ale vyberete pro své astmatické dítě kurz v bazénu, kde se voda nečistí chlorem, ale ionizací, můžete mu dokonce prospět. Jednou ze součástí terapie doporučované astmatikům je totiž i učení vydechování vzduchu proti odporu vody, což se při plavání děje jaksi mimochodem a spontánně. Kromě astmatu ale některé další studie poukázaly na zvýšený výskyt opakujících se infekcí dýchacích cest a zánětů středního ucha u dětí, které absolvovaly kurzy kojeneckého plavání v prvním roce svého života.

Riziko významně roste s dalšími faktory, zejména s predispozicemi k uvedeným chorobám u rodičů dítěte a také s jeho vystavováním cigaretovému kouři. Zvýšené ale bylo i u dětí bez zatížené anamnézy a žijících ve striktně nekuřáckém prostředí.

Co byste měli vědět

Stanovisko k plavání s kojenci vydala i Česká pediatrická společnost, podle níž tyto programy primárně vznikly v 70. letech minulého století ve Spojených státech jako prevence vysokého počtu náhodných utonutí dětí v kojeneckém a batolecím věku. „Každoročně na světě utone více než 170 000 dětí a mladistvých, například v samotných USA v roce 1970 utonulo 1100 jedinců mladších než 20 let,“ uvádějí v prohlášení pediatři Vladimír Mihál a Jan Janda. Bez ohledu na náplň kurzů a jejich zaměření ale plavecké programy rozhodně nejsou schopny zaručit, že děti v tomto věku pochopí všechna nebezpečná úskalí plynoucí z pobytu ve vodě, a rodiče by tedy neměli spoléhat na to, že je samotný kurz ochrání.

Nedávno dvě studie ze Spojených států a Číny prokázaly, že riziko utonutí v pozdějším věku může plavecký výcvik v době raného dětství snížit. „Komentáře ke studiím ale uvádějí, že i kdyby tomu tak skutečně bylo, absolvování kurzů by mělo ochranný vliv a prokázaly by to další studie, je třeba stále upozorňovat rodiče, že je kurzy nezbavují zodpovědnosti zajistit bezpečnost dětí v blízkosti vodních ploch. Ať již je schopnost dítěte udržet se nad vodou po absolvování kurzů plavání významně lepší, nebo nikoli, není to argument pro snížení pozornosti při sledování ratolestí v blízkosti vodních ploch. Ve studii Kanadského červeného kříže se ukázalo, že 16 % utonulých dětí jevilo předtím významnou nebo průměrnou schopnost plavat,“ varují čeští pediatři.

V případě, že vám tedy ve vašem plavacím klubu tvrdí, že kurz bude zárukou bezpečí potomka ve vodě a ochrání jej před utonutím, dávají vám pouze falešný pocit jistoty. Dítě pravděpodobně začne mít vodu rádo, dokáže se v ní uvolnit, vydechovat do ní, potápět se a skákat do ní, jenže právě ztráta respektu z vody a případný skok do vody bez znalosti hloubky se mohou v některých případech stát osudnými.

Organizace, které u nás kurzy plavání nabízejí, bohužel nemají povinnost získat ke své činnosti nějaké osvědčení, rodiče se tak musejí v široké nabídce zorientovat sami. Odhalit nekvalifikovaně vedené aktivity je ale rozhodně možné.

Co se v mládí naučíš…

Mezi přínosy plavání kojenců zmiňují profesor Janda a jeho kolega zejména urychlení psychomotorického vývoje a zlepšení pohybové koordinace, stejně jako posílení citové vazby mezi rodičem a potomkem. „Ve fyzioterapii se cvičení a plavání ve vodě v kombinaci s rehabilitací úspěšně využívá při léčení tělesně postižených dětí, kojenců s lehkými odchylkami neuropsychického vývoje nebo lehkými mozkovými dysfunkcemi.
Společný pobyt rodiče a dítěte ve vodě má tedy určitě pozitivní aspekty,“ uvádějí pediatři, kteří si ale zároveň uvědomují, že plavání s dětmi je v současné době v celém světě i u nás velkým byznysem.

Většina pediatrů ve světě není primárně proti těmto aktivitám, na druhé straně cítí povinnost upozornit rodiče i na nebezpečí plynoucí z pobytu ve vodě - hlavními jsou riziko podchlazení, infekcí zažívacího traktu a kůže nebo zevního zvukovodu.
V mimořádných případech byla popsána i otrava vodou. „Základní podmínkou koupání kojenců a batolat je vyhovující prostředí, kvalita vody v bazénu, teplota vody a vzduchu odpovídající doporučeným limitům podle věku dětí. Za pravidelné provádění kontroly jakosti vody podle hygienických a mikrobiologických norem odpovídá provozovatel bazénu a na požádání je předkládá provozovateli kurzu plavání kojenců a batolat a místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,“ uvádějí pediatři.

„Rodiče by měli vědět, že se nestane žádná chyba, když se dítě naučí plavat později, například ve věku okolo šesti let, ať již v rámci organizovaných kurzů, nebo za pomoci rodičů. Není pochyb o tom, že i u nás, stejně jako v zahraničí, se stalo plavání kojenců určitou módou, kdy nejde pouze o vlastní plavání, ale společenskou realizaci doprovázejících rodičů, většinou matek. V některých případech rodiče své děti do kurzů hlásí proto, že,všechny kamarádky a sousedky už tam s dětmi chodí a my vypadáme, že naše dítě je neschopné nebo že na to nemáme‘. Může pak vzniknout falešný dojem, že pokud se rodina do kurzů nepřihlásí, potomek o něco přijde - a tak tomu samozřejmě není,“ dodávají Mihál a Janda.

Článek vyšel v časopisu Maminka 6/2013