Malý sabotér klidu na lůžku aneb Naučte ho spát samostatně

Naše dcera snámi spávala až do 7 let, pak sama odešla. Kojila jsem do 2 let a bylo pro mě lepší ji mít u sebe.

:) Tak my asi úspěšně spadáme do skupiny č. 2 - tedy rodina, kde dítě usne a spí samo ve svém pokoji až do rána. Dcera (2,5 roku, kojená 10 měsíců) nikdy nespala s námi v posteli, ani jako maličkaté miminko, takže nikdy jí nepřišlo divné, že spí ve své postýlce. Od narození jsem jí jen uložila do postýlky a ona se tak naučila od narození usnout sama a nikdy nebyl problém s uspáváním. Později (kolem 8 měsíce)začala zkoušet trvat na přítomnosti u usínání, a když se tato doba protáhla na hodinu a půl, kterou jsem trávila u ní u postýlky, než usla, tak jsem řekla dost - já chci mít taky nějaký svůj čas pro sebe. V roce a půl jsme jí přestěhovali z ložnice do jejího pokojíčku. První 3 večery byly krušné - partner to psychicky "nedával", protože v pokojíčku plakala, že chce spinkat s maminkou. První večer odešel na fotbal do hospody - plakala hodinu. Šla jsem tam 3x, pak usla. Druhý večer jsem ho poslala k sousedom - plakala 3/4 hodiny, ale už jsem tam nešla. 3 večer plakala jen 2 minuty a od té doby spinká sama a naprosto bez problémů. Občas se vzbudí, že chce mlíčko, tak jí ho udělám a zase sama krásně usne. Ví, že maminka je v ložnici a ráno na nás zavolá, že už chce vstávat. Vím, že někteří rodiče tuto metodu zatracují, ale myslím, že je vcelku prověřená a myslím, že i úspěšná. Źe stejně jako děti zkouší, kam až můžou zajít a kolik jim jako rodiče dovolíme, tak je nutné jim dát hranice a nějakou jistotu, jak vše funguje. Dcera velice rychle pochopila, že když se vykoupe, vypije mlíčko, tak se jde spinkat a ráno se prostě normálně vzbudí a zavolá na nás. Nyní máme syna (3 měsíce), je také plně kojený, zatím s námi spí v ložnici a praktikuji to stejně jako s dcerkou. Od narození se učí usínat sám, takže ho v 7 večer dám spinkat a klidně jdu koupat a uložit malou, protože nemusím řešit hodinové chování syna, který by bez toho neusnul....
Měla jsem díky této použité metodě problém s tchýní, že jsem "krkavčí matka", že se s dětma před spaním nemuchluju atd... Ale nemyslím si, že jsem udělala chybu. S dětmi si celé dny hraji, věnuji se jim na 100 % času co mám, a nechci být "otrokem" při usínání. Viděla jsem u několika kamarádek, jak dopadlo večerní muckání s dětma - děti nebyly schopny později usnout sami a rodiče neměli volno pro sebe ani večer. Nebo naopak několik kamarádek, které své děti nechávají raději z pohodlnosti usnout kdy se jim zachce, takže v 10 večer není vůbec divné, že jejich 4 leté ratolesti pobíhají po baráku, když jsme u nich na návštěvě... :(
Nevím, ale když si vzpomenu, že my osobně - naše generace (cca 1982 - 1985) jsme chodili spát v 8 hodin i na ZŠ, tak nevidím nic nenormálního na tom, že moje malé díti, které mají maličký organizmus, který se unaví se naučí, že spát se chodí mezi 7 a 8 hodinou večer... :) Ale pro spoustu rodičů jsem přísná matka, která je neústupná... Je to věc názoru...

Taky s náma spinká malá v posteli, po kojení ji uložím do postýlky, aLE v noci se vzbudí na kojení, takže už usnu na tvrdo a spí s námi až do rána. Závidím maminkám, kterým spí dítka samy v postýlce bez kojení a uspávání, metodu vybrečení jsme zkoušeli, ale 5 dní řvala 2 hodiny až zvracela, poté jsme to vzdaly. :-S