[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když začal čtyřletý Štěpánek krást doma sladkosti, rodiče naprosto nechápali proč. Vždy do školky „propašoval“ nějaké čokolády či bonbóny, které potají sebral ze „sladkého šuplíku“. V nevelké zásuvce v kuchyni byly sladkosti nejen pro něj, ale i pro jeho dvě starší sestry, pětiletá jednovaječná dvojčata Idu a Emu, která byla díky svému nadání a pohlednosti neustálým terčem zájmu okolí.
Štěpánek ani holčičky v ničem nestrádali, rodina na tom nebyla nijak špatně. Štěpík navíc nebyl příliš na sladké. Rodiče by spíš pochopili, kdyby se ztrácely párky, salámy a řízky. Ale sladké!? Pak se zjistilo, že malý loupežník nosil nasyslené zásoby do školky a obdarovával jimi druhé děti. Rodiče však byli rozumní a místo okamžitého hubování a trestů přemýšleli nad motivy Štěpánkových nečekaných krádeží. Štěpánek byl tichý a hodný kluk, nikdy dřív nic podobného neudělal. Když s ním rodiče o situaci mluvili, nebyl schopný vysvětlit, proč sladkosti vlastně krade a rozdává.
Do všeho se ale vložila Štěpíkova babička, moudrá dáma a maminka čtyř dětí. „Vždyť je to úplně jasné, klučina žije ve stínu holek. Asi má pocit, že to, aby si ho někdo všímal, musí řádně podmáznout. A tak si pozornost a kamarádství začal kupovat! Není první a nebude ani poslední,“ shrnula vše v pár větách babička. A měla pravdu!
„Dítě, které si bere, co mu nepatří, kradené věci většinou vůbec nepotřebuje. Co takovému dítěti opravdu schází, je přesvědčivější důkaz, že jej někdo miluje a chce. Malý zlodějíček bývá často potomkem zdrženlivých rodičů,“ upozorňuje psycholožka a poradkyně Ursula Markhamová. Tito rodiče mohou být dokonce i velmi milujícími, avšak neumí svou lásku projevit navenek, nedávají jí prostor a možná ani svůj čas.
A přesně toto je případ Štěpánka, který kradl, aby si získal pozornost a náklonnost druhých. Z nějakého důvodu byl přesvědčený, že bez úplatku či jiného bonusu navíc si kamarády nezíská. Mnohdy se tak děje v případě, že se do rodiny narodí další miminko přirozeně vyžadující více péče a pozornosti anebo je v rodině přítomen naopak starší sourozenec, s nímž se dítě cítí neustále srovnáváno – i když se takové „srovnávání“ nemusí uskutečňovat pokaždé přímo. A přesně to se dělo i v případě Štěpánkových sester, velmi pohledných a hudebně neobyčejně nadaných dvojčátek.
Děti se obvykle nerady liší od svých vrstevníků, pokud jsou v nějakém směru výrazně vyčleněné – nesmí jíst kupříkladu absolutně žádné sladkosti apod., je možné, že to pro ně bude velmi těžká situace. Ne snad kvůli sladkostem samotným, ale právě vzhledem k jisté vyčleněnosti. Ne každé dítě má tolik vnitřní síly v takové situaci obstát, a to ani v případě, že motivy rodičů úměrně svému věku chápe. A tak některé děti kradou druhým sladkosti, hračky a jiné drobnosti, po nichž touží.
„Zjistíte-li, že vaše dítě něco zcizilo, ať už vám, nebo někomu jinému – je nanejvýš důležité, abyste jej neobviňovali, dokud si nebudete jisti – žádný křik a nejpřísnější tresty problém nevyřeší. Dítě si jen dá příště větší pozor,“ upozorňuje psycholožka. Pátrejte tedy po příčině, samozřejmě s tím, že dítěti vysvětlíte a ono pochopí, že krást je špatné a nelze tak řešit žádnou situaci.