[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sedmadvacetiletý Petr se dostal do podivné situace. Jeho přítelkyně mu nedávno oznámila „radostnou“ novinku, že s ním čeká dítě. Dřív než si to ale stačil srovnat v hlavě, uzemnila ho sdělením, že s ním jako s otcem do budoucna nepočítá a prý se chce rozejít. Hodlá totiž své dítě vychovávat sama.
Petrův případ není ojedinělý. Statistiky popisující vývoj porodnosti u nás procházejí v posledních několika letech populační exploze závratnými změnami. Nejenže přibývá narozených dětí, ale mění se i obraz rodiny, do které tyto děti přicházejí. Průměrný věk jejich rodičů je stále vyšší a více než třetina z nich je nesezdaných. Přes dvacet procent svobodných matek přitom nenechá otce svého dítěte ani zapsat do rodného listu.
Důvodů, proč se k tomuto závažnému kroku ženy rozhodnou, může být hned několik - mohou se například snažit chránit dítě (i sebe) před nevyzrálým a nezodpovědným mužem, se kterým mají špatné zkušenosti (s tím, že se raději budou snažit najít dítěti vhodnějšího tatínka). Nebo narazí na odpor a nezájem ze strany partnera, který své otcovství popírá a odmítá nést za dítě odpovědnost.
Je tedy vůbec možné považovat jejich chování za nezodpovědné? Psycholožka Tereza Beníšková říká: „Někdy je možná nezodpovědné a nevyzrálé, jindy je naopak velmi zodpovědné a vyzrálé. Záleží na tom, proč se tak žena rozhodla, jaký je partner, kterého nechce nechat zapsat do rodného listu… Možná to dělá kvůli vyhnutí se komplikacím a problémům teď i do budoucna.
Někdy to není ani tak její svobodná vůle, ale spíš metoda nejmenšího odporu - když jí třeba biologický otec dítěte vyhrožuje, co vše jí udělá, když si dítě nechá…“ V poslední době ale přibývá i žen, které trpí pocitem „ujíždějícího vlaku“. Jejich biologické hodiny tikají, věk už dávno překročil třicítku a vysněný princ je stále v nedohlednu.
Rozhodnou se proto nenechat nic náhodě a pořídí si dítě s člověkem, který je zrovna po ruce - ať už je to třeba náhodná známost na jednu noc nebo takzvaný kamarád „s nadstandardem“. Podobný problém, jako již zmíněný Petr, řeší i třicetiletý Vlastimil. Je otcem dvouletého chlapečka, kterého sice občas vídá, ale o skutečném otcovství se vším všudy si nechává jen zdát. Jeho příběh začal před třemi lety, kdy se nastěhoval ke své známé Evě - oba tak vyřešili bytovou krizi.
Ze známé se časem stala kamarádka a později i příležitostná milenka. Když pak nechtěně otěhotněla, malér byl na světě. Vlastimil s překvapením zjistil, že ho Eva bere jen jako kamaráda, rozhodně s ním ale nechce dál žít, a dokonce by podle ní bylo lepší, aby nefiguroval ani v rodném listě dítěte.
S tím však Vlastimil rozhodně nesouhlasil. Dítě moc chtěl, toužil i po celé rodině a nechápal, že ji s ním Eva nechce založit. Proč s ním tedy vůbec spala?! Od té doby se domlouvají prostřednictvím právníků a Eva syna „půjčuje“ jeho biologickému otci, jen když musí, a se zaťatými zuby. Běh na dlouhou trať
Co tedy dělat v případě, že má biologický otec o své dítě zájem, ale matka mu jeho otcovská práva upírá? Rozhodně se musí smířit s tím, že ho čeká dlouhý boj. Poradce na stránkách Ligy otevřených mužů navrhuje v podobném případě nejprve konzultaci s odborníkem - je dobré obrátit se na rodinného poradce, terapeuta či psychologa.
Muž je může navštívit i s matkou svého dítěte, popřípadě jen sám. Další možností je využít služeb mediátorů, tedy profesionálních prostředníků, kteří vám pomohou řešit mimo jiné i rodinné spory. Pokud ani to nepomůže, je vhodné využít služeb právníka.
Tereza Beníšková doporučuje: „Muž v takové situaci by měl zkoušet ženu kontaktovat, snažit se o styk s dítětem, pravidelně na něj platit, i když není žádná odezva, a přesvědčovat matku o tom, že je dítě také jeho, že o něj má zájem, že by styk s dítětem mohl být dítěti ku prospěchu. Ale že tím nechce tu ženu nijak vydírat (například nabádat, aby se k němu zase vrátila). Měl by ji přesvědčit, že má zájem chovat se jako otec, že to není jen momentální libůstka a že za půl roku to nebude zase jinak.
Mít dítě je celoživotní závazek. Možná se ta žena jen snaží chránit své dítě před zklamáním, aby ho muž neopustil stejně, jako opustil ji… Měl by se chovat k matce dítěte pokud možno neohrožujícím způsobem, nevyčítat jí apod. Protože jestli má mít nějaký vztah s úplně malým dítětem, je nutné, aby matka dítěte spolupracovala (těžko se sám bude vídat třeba s dvouměsíčním miminkem, vše bude muset být v přítomnosti matky). A zkusit vydržet, může to být běh na dlouhou trať.“
Bohužel, někdy ani sebevětší snaha o komunikaci nepomůže. Tehdy má otec dítěte možnost obrátit se na soud. Není-li v rodném listě zapsán a přitom si je jistý, že je otcem, může podat žalobu na určení otcovství - v takovém případě jsou na straně žalovaných matka a dítě. Podání žaloby není omezeno žádnou lhůtou (to znamená, že může být podána třeba i dvacet let po narození dítěte).
Zákon o rodině říká: „Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.“
Otec dítěte (navrhovatel) tedy musí prokázat, že měl v daném období se ženou pohlavní styk. V praxi se dnes při rozhodování podobných případů běžně používají znalecké posudky na základě testů DNA. Je možné obrátit se na specializovanou firmu, která zájemci o test pošle sadu na odebrání vzorku (krev nebo sliny) od muže a dítěte, tyto vzorky jsou pak zpracovány v laboratoři a firma svému klientovi za poplatek několika tisíc korun sdělí, zda je, či není otcem.
To, že muž soudně prokáže, že je otcem, však celou situaci neřeší. Sice tak pravděpodobně dosáhne zapsání svého jména do rodného listu dítěte, ovšem to, jestli mu bude moct být skutečným rodičem a plnohodnotně se podílet na jeho výchově, je z velké části ovlivněno vůlí a ochotou ze strany jeho matky.
Ať už se žena, která se rozhodne svému dítěti zatajit jeho biologického otce (nebo ho vytrvalým znemožňováním kontaktu „vymazat“ z jeho života), chová nezodpovědně či nikoli, měla by především pamatovat na dítě samotné a na svou i jeho budoucnost. Pravděpodobně bude schopna poskytnout mu dobré rodinné zázemí, dostatek mateřské lásky a péče, dobrou výchovu i materiální zajištění. V sázce je však budování identity dítěte. Psycholožka Tereza Beníšková upozorňuje na skutečnost, že dítě by mohlo v budoucnu (během dospívání) začít po svém „skutečném“ otci pátrat.
„Mohlo by se na tento cíl upnout. Mohlo by mít pocit, že skutečně žít bude až ve chvíli, kdy svého ,pravého otce´ najde. Může chtít poznat své rodiče, aby díky tomu poznalo samo sebe - zjistit, kdo jsem, prostřednictvím toho, z čeho pocházím. Takový problém řešila například Sophie, dcera hlavní hrdinky Donny v muzikálu Mamma Mia!; matka jí také nikdy neřekla, kdo je jejím otcem, a ona dělala všechno pro to, aby ho vypátrala. Je to pak stejné jako u adoptovaných dětí, které se o své adopci dozvědí až po letech.
Dítě prožívá šok. Má pocit, že ho rodiče podvedli. Pak už třeba nevěří ani jiným věcem, o nichž mu rodiče říkají, protože co když mu zase lžou… Proto je lepší říci dítěti pravdu, už když je malé. Přijme to mnohem snáz, mnohem méně problémově, než když je větší. Jednoduché to není nikdy, ale čím víc se toto sdělení odkládá, tím větší škodu natropí.“
České zákony stanovují několik vyvratitelných domněnek o možném otcovství dítěte
MANŽEL MATKY - Pokud je žena v okamžiku porodu vdaná, napíše se do rodného listu dítěte automaticky jako otec manžel matky, a to i když se dítě narodilo třeba den po svatbě. I pokud spolu manželé nežijí a oba tvrdí, že dítě není manželovo a jiný muž o sobě prohlásí, že je otcem dítěte, na věci to nic nemění a v rodném listě je uveden manžel matky jako otec.
BÝVALÝ MANŽEL MATKY - Pokud manželství zanikne (rozvodem, smrtí manžela, prohlášením manžela za mrtvého) nebo je prohlášeno za neplatné a dítě se narodí do 300 dní od zániku manželství, je do rodného listu zapsán matčin bývalý manžel, ledaže by se před narozením dítěte stihla matka znovu vdát -pak se zapíše jako otec manžel pozdější.
MUŽ, JEHOŽ OTCOVSTVÍ BYLO URČENO SOUHLASNÝM PROHLÁŠENÍM RODIČŮ PO NAROZENÍ DÍTĚTE - Není-li otec určen podle bodů ad 1, 2, respektive je-li žena svobodná nebo se dítě narodilo po více než 300 dnech od zániku jejího manželství, může se s otcem dítěte dohodnout a otcovství lze uznat souhlasným prohlášením matky i otce před matrikou (nebo před soudem). Než se tak stane a otec bude určen, bude mít dítě v rodném listě zapsánu jen matku a bude mít i její příjmení.
MUŽ, JEHOŽ OTCOVSTVÍ BYLO URČENO SOUHLASNÝM PROHLÁŠENÍM RODIČŮ BĚHEM TĚHOTENSTVÍ MATKY - Pokud budoucí rodiče nejsou svoji a chtějí, aby dítě mělo v rodném listě otce a jeho příjmení uvedeno hned po narození, mohou uznat otcovství ještě během těhotenství matky (nesmí ale být dána domněnka otcovství ad 1, 2 - tedy žena nesmí být vdaná a dítě se nesmí narodit ani do 300 dnů po zániku jejího manželství). Pokud by se matka po prohlášení o otcovství provdala za jiného muže a dítě by se narodilo až po svatbě, do matriky by se zapsal manžel, tedy nikoli otec, který otcovství před narozením dítěte (a před svatbou) uznal! Pokud by k jednomu dítěti uznalo otcovství více otců, matrika by zřejmě odmítla do rodného listu otce zapsat a musel by o něm rozhodnout soud.