[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kavita Baluni je bývalá personalistka a učitelka v mateřské škole. Myšlenka adoptovat dítě jí byla blízká ještě předtím, než potkala svého manžela Himanshu. Po seznámení měla obrovskou radost, když Himansha souhlasil s jejím snem adoptovat holčičku. Ačkoli Kavita vždycky věděla, že si chce potomka osvojit, nikdy ji nenapadlo, že by to mohlo být dítě se speciálními potřebami.
„Po pěti letech našeho manželství jsme nikdy nemluvili o tom, že bychom měli biologické děti. Když jsme se přestěhovali do USA, dozvěděla jsem se o Downově syndromu. Bylo to něco, o čem jsem v Indii neměla tušení. Ponořila jsem se do hledání informací o těchto dětech. Zajímalo mě, proč neexistuje povědomí o opouštěných dětech s postižením. I ony patří do rodiny, stejně jako každé jiné dítě. Pak jsem si řekla, proč bych se měla ptát ostatních, proč se tou rodinou nemůžeme stát my?“ uvedla Kavita pro Hopscotch.in
Tehdy se rozhodla adoptovat dítě s Downovým syndromem. Její manžel ji podpořil a společně odletěli do Indie, kde zahájili proces osvojení. V jejich rodné zemi se adopce považuje za přijatelnou věc, jen když se páru vůbec nepodaří mít vlastní dítě. Osvojení dítěte s Downovým syndromem je naprostá rarita. Kavita s Himanshou byli prvním párem, který se pro něj rozhodl.
Jejich hledání je přivedlo k Vedě, v té době patnáctiměsíční holčičce s Downovým syndromem. Už na fotce se do ní zamilovali a začali usilovat o to, aby se stala součástí jejich rodiny. „Jakmile jsem ji uviděla, nemohla jsem od ní odtrhnout oči. S jistotou jsem věděla, že tento drobný človíček v jednoduchých žlutých šatech bude naším dítětem. Ukázala jsem její fotku manželovi a on okamžitě řekl ‚pojďme ji vzít domů‘,“ svěřila se maminka.
Do té doby malou Vedu nikdo jiný nechtěl. O 45 dní později už byla v novém domově. „Prvních šest měsíců bylo jen o tom, jak ji pochopit a jak se s ní mazlit. Také jsme navštívili řadu lékařů. Milovala jsem Vedu celým svým srdcem, ale nedokázala jsem se s ní sblížit tak, jako se sblížila se svým tátou. Kvůli tomu jsem se cítila nejistá jako matka. Věděla jsem, že s ní prostě musím být trpělivá. Trvalo mi téměř dva roky, než jsem si k ní toto pouto vytvořila,“ svěřila se Kavita.
Malá Veda se potýkala s velkými problémy se zrakem a těžkou hypotonií. S holčičkou rodiče pracovali především na jejím svalovém tonusu. Chodili na fyzioterapii a ergoterapii.
Kavita také začala zveřejňovat fotky s Vedou na Instagramu, aby vytvořila povědomí o Downově syndromu a adopci. Ve svých příspěvcích často mluví o inkluzi, diskriminaci a o tom, proč je v pořádku být jiný. „Chci, aby svět vnímal děti s Downovým syndromem jako dar, ne jako přítěž. Jsou hodné stejně jako ostatní děti a nemělo by kolem nich být žádné stigma,“ uvedla.
Dnes už osmileté Vedě život s milující a pečující rodinou nesmírně prospívá. Ve vývoji udělala díky rodičům obrovský pokrok. Bez námahy se houpe, balancuje, leze po prolézačkách a věnuje se činnostem, které byly kdysi nepředstavitelné. Navíc se rodina vydala cestou domácího vzdělávání.
„Veda nechodí do školy ani se neřídí stanovenými osnovami jako ostatní děti v jejím věku. Místo toho se učí zkoumáním, děláním chyb a hledáním vlastního jedinečného způsobu učení. Může si svobodně vybrat, co, kdy a jak se bude učit. Učí se ze životních zkušeností. Ráda se pohybuje ve společnosti a setkává se s lidmi všech věkových kategorií v parku a na veřejných místech. Místo toho, abychom ji zavírali do třídy, hodně cestujeme. To ji činí šťastnou, přizpůsobivější a poskytuje jí to příležitost poznat nové lidi,“ vysvětlila maminka.
View this post on Instagram A post shared by Kavita | Learning With Veda (@learningwithveda)
A post shared by Kavita | Learning With Veda (@learningwithveda)
Veda se ráda podílí na chodu domácnosti a každodenních pracích, jako je skládání prádla, pomoc při zalévání rostlin, vaření, mytí oken, krájení ovoce. Odmala se ráda zapojuje do práce v kuchyni a pomáhá připravovat snídaně. „Stále pro ni není snadné krájet ovoce, ale to je v pořádku. Učíme se a snažíme se soustředit na proces, ne na výsledek. Učí se tak zodpovědnosti a samostatnosti. To je to, na čem záleží. Na naší cestě k unschoolingu nacházíme radost v praktických životních dovednostech, angažovanosti a učení hrou.“
Kavita se odhodlaně snaží změnit pohled na Downův syndrom a povzbudit lidi, aby viděli hodnotu jiného člověka bez nálepek, soudů a srovnávání. V roce 2017 založila projekt LearningWithVeda a vytvořila kolem sebe komunitou podobně smýšlejících rodičů.
„Moje dcera se narodila s něčím extra a vybrala si mě za mámu. Změnila můj pohled na speciální potřeby, adopci a život a ukázala nám, co skutečně znamená bezpodmínečná láska,“ napsala.
Kavita radí i ostatním ženám, které uvažují o adopci: „Chtěla bych to vzkázat každé ženě, pokud chcete adoptovat dítě a cítíte, že je to správné, pak jděte do svého rozhodnutí bez obav. Pokud si myslíte, že po svatbě nebudete moci adoptovat kvůli manželovi, pak to proberte ještě před svatbou.“
Tahle odhodlaná a milující máma svým přístupem inspiruje ostatní a z jejích slov je patrné, že má srdce na pravém místě.
„Za posledních několik let jsem se naučila o bezpodmínečné lásce, o kráse odlišnosti, o přijetí své jedinečnosti a o tom, že nic takového jako NORMÁLNÍ neexistuje,“ napsala.