[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Důkazem, že i s malým děťátkem se může žena věnovat ještě jiné práci než péči o něj (a navíc bez výčitek), je šestatřicetiletá maminka Karolina. Její životní příběh se od jiných nijak neliší. Jako každý si prožila své šťastné i méně šťastné období.
Její vůle a pracovitost, ke které ji vedli už její rodiče, jí však pomohly překonat veškeré pochybnosti a Karolina tak nejen sobě dokázala, že v životě jde zvládnout cokoliv...
Energická Karolina pracovala před narozením svého syna v oblasti lidských zdrojů jako projektový manažer u jedné nadnárodní telefonické společnosti. Práce ji i přes velkou časovou náročnost bavila, protože přišla do styku se zajímavými lidmi. I to byl důvod, proč rok před narozením Adámka nastoupila na VŠ J. A. Komenského na obor vzdělávání dospělých – domnívala se totiž, že by se mu mohla věnovat i v budoucnu. Dokončila bakalářské studium a dala si pauzu.
Otěhotněla podruhé a tak bylo studium přesunuto na dobu neurčitou. Karolina si dobře vzpomíná, jak v už v průběhu těhotenství nabyla dojmu, že eventuální návrat zpátky do práce zase tolik automatický, jak jsi původně myslela, nebude. A jiné to nebylo ani po porodu.
„Začala jsem chápat smysl svého života, už jsem nechtěla dávat veškerý svůj čas někomu jinému, chtěla jsem patřit svému dítěti, a pracovní aktivity s ním nějak skloubit.“ Když byl Adámkovi rok, začala částečně podnikat. „Byla to shoda náhod. Dozvěděla jsem se, že se bude do Česka dovážet krásné dětské oblečení ze Španělska, a to mě inspirovalo k otevření vlastního e-shopu.“ A tak vznikly stránky mimimami.cz, kde najdou maminky kompletní výbavičku pro své ratolesti. Na rozvoji internetového obchodu se prý podílela skoro celá Karolinina rodina. „Manžel pomáhal s rozjezdem stránek a řešil všechno kolem IT, maminka vypomohla s účetnictvím a tchán vytvářel grafickou podobu stránek.“ Kdo se staral o malého Adámka? „No, taky manžel, sem tam paní na hlídání nebo kamarádka, nikdy to ale nebylo déle než na tři hodiny, to byla má zásada. Někdy to ale bylo hodně těžké...“
Karolina to ale nevzdala a kromě provozování e-shopu se chopila další aktivity, která se jí naskytla. „Navštěvovala jsem s malým v Praze nějaké kroužky, mezi nimi i cvičení rodičů s dětmi. Moc se mi to líbilo, a když jsem zjistila, že je možné udělat si instruktorský kurz, řekla jsem si, že se to může kdykoliv hodit. Shodou okolností mě dva dny před jeho zahájením oslovily maminky z mateřského centra v Mělníku, jestli bych tam podobné cvičení nevedla. To byl ten pravý impulz a vidina uplatnění, skvěle mě to tehdy motivovalo.“ Jak říká, prodávat dětské oblečky je fajn, ale pocity, které zažívá, když za ní přiběhnou malí caparti natěšení na cvičení a jejich maminky jí vyprávějí, jak doma chtějí všechno zkoušet a jak moc se na ni těší, jsou nezapomenutelné. Tady vidí, že ta práce měla a má smysl. Nejtěžší zkouška ale Karolinu teprve čekala…
„Vážně mi onemocněla maminka. Snažila jsem se za ní dojíždět, jak jen to šlo, bydlela 150 kilometrů od nás a největší starost a péče o ni byla na mně a mé sestře. Bohužel, svůj boj o život nedávno prohrála…“ V současnosti čeká podnikavá maminka druhé dítě a cvičení tedy musela přerušit, rozhodně se k němu ale chce vrátit. Jejím snem je vlastní dětské centrum a kamenný obchod s dětskou módou. Karolina věří, že se jí to jednoho dne povede.
ČTĚTE TAKÉ: Máma mezi paragrafy: Těhotenství a porod z právního pohledu
A co by poradila maminkám, které mají podobné ambice? „Hlavně se nebát počátečních nejistot. Já vyrůstala v rodině, kde byla práce na prvním místě a už odmalička mi rodiče vštěpovali, že nad žádnou prací se nemá ohrnovat nos, protože člověk nikdy neví, kdy se mu co bude hodit. Když jsem studovala gympl, naši stavěli dům, a já po škole chodila rovnou na stavbu. Dodnes umím třeba namíchat maltu. Na to, abyste začala s pracovní seberealizací je potřeba mít jistotu v sebe sama, ale i nezbytnou podporu v partnerovi. Když zvolíte správný časový harmonogram, který bude pro vás i pro vaše dítě vyhovující, budete víc v klidu a tím pádem bude v klidu i váš potomek. Osobně si nemyslím, že jsem se svým synem měla zůstat doma, vždyť jsem s ním vždy, když mě potřebuje. Co bude platné, když s ním budu doma celý den a neumožním mu začlenit se do kolektivu? Myslím, že skloubit péči o dítě s vlastní seberealizací jde, je to jen otázka času – kolik ho chcete čemu věnovat a v jak rozumné míře. Já sama mám takové motto: Všechno jde, ale jen když to OPRAVDU chcete. To „opravdu“ má opravdu velký význam! :-)“