[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Anetina láska ke kosmetice začala už v dětství. Jako malá si dokonce kreslila zásilkový katalog. Ale nebyly to žádné rtěnky nebo oční stíny, jak to většinou u holčiček bývá. „Mě dekorativní kosmetika nikdy moc nebavila, navíc maminka neměla nikdy koupelnu přeplněnou výrobky, takže jsem ani neměla vzor, kterému bych se chtěla podobat. Ke kosmetice jsem se dostala spíše přes pleťové produkty, protože jsem od brzké puberty trpěla na akné. Takže jsem třeba byla schopná chodit doma tři hodiny v pleťové masce, protože to byly jedny z mála okamžiků, kdy jsem nemusela řešit vzhled obličeje, který mě jinak trápil,“ začíná své vyprávění Aneta Adamčíková, zakladatelka přírodní kosmetiky Biorythme.
Už na gymplu ji bavila chemie, zejména ta organická. „Popis všech těch procesů, vyčíslování rovnic a podobně mi přišlo jako neuvěřitelné dobrodružství,“ vzpomíná. Fascinovalo ji, že se teoretické poznatky dají reálně aplikovat do pokusů, třeba při laborkách.
Do toho se v patnácti stala z etických důvodů vegetariánkou. Nebylo to pro ni jako dospívající dívku jednoduché, protože svoje rozhodnutí musela celé hodiny všem vysvětlovat a ospravedlňovat. „Pak už jsme byla z argumentů typu „budeš mít nedostatek bílkovin“ tak unavená, že jsem se zařekla, že prostě vystuduju chemii potravin a všichni mi budou muset dát pokoj, protože budu odbornice,“ vypráví se smíchem. A jak si předsevzala, tak se i stalo. Vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.
S vegetariánstvím navíc přišla etická otázka i u kosmetiky. Před lety se k nám dovážené výrobky a suroviny testovaly na zvířatech, takže se začala pídit po informacích a zkoumala jednotlivé výrobky. Přirozeně se tak dostala k přírodní kosmetice, která ale byla okolo roku 2005 na úplně jiné úrovni, než je dnes. „Byl například ohromný problém sehnat opravdu funkční a zároveň přírodní deodorant. Vlastně upřímně, on je to problém i teď, kdy jsou na trhu přírodních deodorantů desítky, často ale pokulhává účinnost,“ vysvětluje.
Značka Biorythme vlastně vznikla díky deodorantům bez hliníku. Deodorant s pačuli byl totiž první produkt, který pro sebe Aneta před více než devíti lety vyrobila. Začala ho šířit mezi známé, skoro každý si ho oblíbil, protože na rozdíl od mnohých přírodních produktů opravdu fungoval. Sen o vegetariánské kosmetice si Aneta nakonec splnila v roce 2016 a už o dva roky později bylo prodáno přes 30 000 kusů deodorantů. „Naše produkty jsou výjimečné tím, že splňují, co slibují. Zákazníkům chceme opravdu pomoci,“ doplňuje Aneta.
Velký zlom v podnikání přišel po narození dítěte. „Život se změnil o sto osmdesát stupňů,“ konstatuje Aneta. Před narozením dcery totiž většinu času věnovala práci. „Dneska to rozhodně nevnímám jako něco, za co by se mělo plácat po rameni, jak se často děje. Spíše to vidím tak, že jsem si tohle období potřebovala zažít, abych se mohla posunout dál i jako člověk,“ podotýká. Předtím bojovala s velkým perfekcionismem a neschopností cokoliv delegovat. Tím, jak se firmě rok od roku lépe dařilo, práce přibývala a přibývala. „Vyvrcholilo to potratem. Až potom jsem se probrala,“ vypráví s velkou dávkou sebereflexe.
Při druhém těhotenství proto zvládla předat ostatním práci, o které by si to nikdy před tím nemyslela. Narození Helenky byl pro Anetu další velký náraz, protože nebyla klidným spavým miminkem, naopak často plakala. Později přišli na to, že to bylo kvůli alergii na mléko. „Bylo to velmi bolestivé. Přes velkou péči mého muže jsem dlouho nevěděla, čí jsem. Nezvládala jsem pracovat na 100 %, ale ani na 50 %, vlastně nic. Byla jsem z toho fakt špatná. Pomohl čas a mnoho rozhovorů i hádek s mužem, kdy jsme se snažili oba zorientovat v nové situaci. A v neposlední řadě mi pomohla osobní terapie a to, že mám v práci prima kolegyně, které jsou po celou dobu po mém boku,“ vypráví Aneta.
V současné době už začíná být všechno jednodušší. "Jednak chodí Helenka několikrát za týden na dopoledne do školky, a jednak mám prima muže, který dcerku „nehlídá“, ale pečuje o ni stejným dílem jako já,“ vypráví Aneta. Oba s manželem pracují na poloviční úvazek a toto nastavení si pochvalují. Oba si mohou odskočit i mezi dospělácké problémy a rodinný čas si pak o to víc užívají.
"Připravte se na to, že každé miminko nemusí být jen spící uzlíček, u kterého se dá hezky odpočívat i pracovat. Takže bych byla radši lehce pesimistická, a ještě před narozením vymyslela, co mohu delegovat. Nejen pracovně, ale třeba také vaření nebo úklid domácnosti. A také bych řešila, jestli mám místo, kde mohu případně pracovat. Mně ani muži se neosvědčila práce z domova, kde vždycky z vedlejší místnosti křičí dítě nebo na nás pomrkává myčka a prádlo. Pokud máte ten luxus, že děťátko někdo, i kdyby na pár hodin v týdnu, pohlídá, utečte někam, kde bude opravdu klid a budete se moc alespoň chvíli soustředit na práci. My si pronajali až po několika letech od narození Helenky sdílenou kancelář kousek od bydliště, kde se střídáme, a oba to hodnotíme jako velký přelom," uzavírá Aneta.