[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Lauren je maminkou dvou malých synů. Nedávno na sociálních sítích sdílela video, na kterém chlapci se zaujetím sledují oblíbený sitcom z 90. let, jehož hlavní postavou je přátelský mimozemšťan Alf. Ten se svou kosmickou lodí ztroskotal v garáži jedné americké rodiny. Své fanoušky si našel také u nás, a částečnou měrou za to mohl i skvělý dabing herce Oty Jiráka.
Lauren tak záhy poznala, že obzvlášť staršího syna, který přece jen udrží u obrazovky delší pozornost než jeho mladší bráška, víc než současné dětské televizní pořady baví ty z 90. let. „Když jsem začala synovi představovat některé pořady ze svého dětství, všimla jsem si, že ho docela baví. Podívali jsme se na jeden nebo dva díly, a když nastal čas je vypnout, nebránil se mi, ani se nerozčiloval, prostě si zase hrál. Asi největší věc, které jsem si ale všimla, byla změna v jeho spánku. Spal déle a lépe,“ svěřila se maminka na Instagramu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Lauren | Motherhood & Family Adventures (@mamasandmesses)
Příspěvek sdílený Lauren | Motherhood & Family Adventures (@mamasandmesses)
Lauren je přesvědčená, že za synův kvalitnější spánek mohly právě pohádky z dob jejího dětství. Některé dětské pořady z 90. let totiž méně stimulují dětský mozek než ty současné. „Nechápejte mě špatně, pořád se díváme na Blueyho, paní Rachel a disneyovky, ale tato malá změna nám ukázala pozitivní výsledky ve spánku a chování mého syna.“
Není tajemstvím, že moderní kreslené filmy jsou koncipované tak, aby co nejvíc upoutaly pozornost. Když ale batole sedí u televize každou volnou chvíli, a co hůř, navíc před spaním, neustálá stimulace jeho mozku příliš neprospívá. Však také americká akademie pediatrů doporučuje dětským lékařům, aby radili rodičům omezit sledování televize u dětí pouze na 1–2 hodiny denně.
V Japonsku se odborníci pro změnu obrátili rovnou na rodiče v rámci výzvy „Neodkládejte své děti před obrazovku". Začali totiž poznávat následky pasivního sledování televizních programů na první generaci odchované obrazovkou, která se neuměla v zaměstnání ani ve společnosti prosadit.
Se zajímavým, ale bohužel nepříliš povzbudivým zjištěním, přišel i tuzemský Bílý kruh bezpečí. Na svých stránkách zveřejnil anketu, ve které děti ve věku od 6 do 10 let a od 11 do 15 let dostaly otázku, kterou z událostí, jež viděly v televizi nebo na videu, by nechtěly zažít. Co odpověděly?
Mladší děti: Válku. Zemřít. Aby zavraždili mámu a tátu. Aby mě zabili. Nechtěla bych se zabít. Spadnout s letadlem…
Starší děti: Setkat se s živým upírem. Být probodána nožem. Aby mě někdo podřezal. Mučení. Svoji vraždu. Setkat se s různými příšerami a vrahy.
Smutné zjištění? Ruku na srdce, bohužel ano. Přece jen je tu ale šance, že podobným odpovědím u dětí předejít můžeme. Protože televize, stejně jako videohry, mají jednu velkou konkurenci. Nás, rodiče, kteří jsme režiséry jejich volného času…
* V důsledku jednosměrné komunikace, trvající dlouhé hodiny, se televizní dítě špatně vyjadřuje.
* Je narušena jeho schopnost si samostatně nebo s jinými dětmi hrát či navazovat běžné sociální vztahy.
* Je nejisté a jeho klíčovým slovem je nuda. * Má omezenou schopnost koncentrace, je netrpělivé, chybí mu vytrvalost, nedokáže pozorně naslouchat. Snížena bývá i jeho způsobilost k učení. * Televizní dítě požaduje okamžité uspokojení svých potřeb a rychlé řešení problémů. Je hyperaktivní a neposedí v klidu, čímž vyrovnává roli pasivního diváka při pozorování vypjatých scén.
* Má výraznou touhu vlastnit všechno, co je nabízeno v televizní reklamě.