Máma samoživitelka adoptovala 6 dětí, jedno z nich bylo navíc týrané. "Je to jako jízda na horské dráze, ale odměna je nezměrná!"

Zastoupit oba rodiče, převzít na sebe dvojnásob odpovědnosti a zároveň zajistit veškeré potřeby dítěte, to není žádná procházka růžovým sadem. V případě Američanky Susan Noelle Smith ovšem nejde o jedno dítě, ale rovnou o šest. Susan se rozhodla pro šestinásobnou adopci, přestože úplně nesplňovala potřebná kritéria. Ale i navzdory tomu byla odhodlaná tuhle výzvu přijmout. Výsledkem je šest šťastných dětí, které díky ní získaly domov a milující mámu.

"Vždycky jsem věděla, že chci být matkou. Také jsem věděla, že chci děti adoptovat. Od malička jsem se cítila povolaná k adopci. Čas od času jsem zkoumala různé cesty, jak si nějaké dítě osvojit, ale vždycky zůstalo jen u teorie. Dokud jsem si nenašla přátele, kteří se stali pěstouny," svěřila se Susan o počátcích své cesty za mateřstvím.

Zpočátku měla obavy, zda lidé přijmou její rozhodnutí stát se svobodnou matkou. Jenže nenarazila na žádné pochyby, přátelé i široká veřejnost ji ujišťovali, že právě ona může dát dětem to, co potřebují. Maximální péči i lásku. Jako první do jejího života přišel devítiměsíční chlapec Jackson.

"Oběma nám chvíli trvalo, než jsme se přizpůsobili. Před umístěním jsem ho osobně viděla jen jednou, takže Jackson šel v podstatě k cizímu člověku. Na šest týdnů jsem si vzala dovolenou, abych mohla být pořád s ním. Oba jsme to potřebovali. Já jsem se přizpůsobovala tomu, že jsem jediný rodič, on se přizpůsoboval mně. Chvíli to trvalo, ale konečně jsme se dostali do rytmu a já se ve své nové roli začala cítit komfortněji."

Krátce po Jacksonových prvních narozeninách zanikla rodičovská práva jeho biologických rodičů a Susan mohla začít realizovat svůj sen. "Byl to výsledek, který jsem si tak přála, ale upřímně – necítila jsem, že je to něco, z čeho bych se měla tak moc radovat. Cítila jsem zármutek nad Jacksonovými biologickými rodiči, přišlo mi to jako velká tragédie, že nebude vychováván ženou, která ho porodila," vzpomínala Susan. O několik měsíců později, přesně na Národní den adopce, byl Jackson definitivně předán do péče nové mamince. "Byl to neskutečný okamžik a měla jsem co dělat, abych ovládla své emoce. Ale byla to úleva. Konečně jsem mohla lehce dýchat. Konečně to byl můj Jackson," řekla Susan.

Když byly Jacksonovi tři roky, Susan se rozhodla znovu otevřít dveře pěstounské péči a během pěti let jí domovem prošlo celkem devět dětí. Jenže zároveň toužila po osvojení dalších dětí. Se svým adoptovaným synem odjela na dovolenou, kde si prý potřebovala urovnat myšlenky, a po ní už byla odhodlaná stát se dvojnásobnou matkou. Do života Susan a Jacksona tak vstoupil chlapec Bear. Po několika měsících Bearova biologická matka i přes to, že se o děti starat nemohla, znovu otěhotněla. Susan věděla, že  sourozence od sebe odpojit nemůže, a tak po porodu holčičky Lilou požádala i o její adopci.

Pár dní po 1. narozeninách Lilou se k překvapení všech narodilo její a Bearově biologické matce třetí dítě, chlapec Luca. A protože Susan nechtěla oddělit své adoptované děti od jejich dalšího sourozence, i když byla ve velkém zápřahu, nedokázala říct na Lucovo osvojení "ne". Tímto odvážným krokem život tří biologických sourozenců znovu spojila...

Poté do rozrůstající se rodiny přišel chlapeček Auggie, který byl svou biologickou matkou fyzicky týraný. Přestože to jako samoživitelka měla Susan hodně náročné, v případě Auggieho neváhala ani minutu. "Musela jsem s ním absolvovat tolik terapií a lékařských zákroků, než jsme našli ten správný recept, jak ulehčit jeho tělíčku! Po nějakém čase se ale konečně začal usmívat a ukazovat svou malou osobnost," vzpomíná Susan.

Co říká na svůj nevšední život a na to, k čemu své děti vede? "Můj život je hodně zaneprázdněný, není snadné být rodičem jednoho dítěte, natož šesti, ale odměny jsou nezměrné. Všechny mé děti vědí, že jsou nadmíru milovány. Všechny vědí, že se narodily jiné ženě. Každý večer se společně modlíme a říkáme si: Jsem laskavý, jsem chytrý, jsem důležitý, protože mě Bůh stvořil. Bůh mě učinil dobrým a nikdy nedělá chyby."

Susanina oddanost a láska k dětem adopcí pěti dětí neskončila. Nedávno do její smečky totiž přibylo šesté dítě. Tahle máma zaslouží metál, nemyslíte?