Mini chlapík mluví. Dal si na čas, o tom žádná, ale jak říkala Amíkova stoletá babička o tchánovi: „Stephen si taky počkal. Začal mluvit až ve třech letech, a to měl jeden jazyk.“ Nevím proč, ale tchán tvrdí, že to není vůbec pravda a on už definitvně mluvil dávno před třetím rokem. Hlavní je, že si to tak dobře pamatuje.
Nedá se říct, že by až doteď byl mini chlapík němej, to ani náhodou. Teď ale konečně mluví doopravdicky a hlavně vzal na milost češtinu, což mě nesmírně těší.
Kromě hají a ham začal používat i jiný slova. Vtip je v tom, že libovolně zaměňuje slova z obou jemu dostupnejch jazyků a vybírá si ta, která mu jdou vyslovit nejlíp. Teda ona ta jeho výslovnost není zrovna nejlepší.
Nedávno jsem viděla psa na youtube, kterej štěkal „I love you." A i moje naprosto nestranný srdce matky geniálního dítěte uznalo, že ten pes to umí vyslovit jasně a zřetelně oproti našemu mini chlapíkovi.
Mini chlapíkovo míchání češtiny a angličtiny je ohromným přínosem pro jeho americkou část rodiny. Oni se učí česky! Musí! Bohužel, ale taky s mini chlapíkovou výslovností.
A tak synovci vědí, že „hojí, hojí" znamená „fire“, bohužel už netuší, že se to vyslovyje hoří.
Zato takovej had se mění v hádanku. Mini chlapík volá: Had, had. Tchýně: „Tys něco měl?“ naivně si myslíc, že mini chlapík používá minulej čas od slovesa „to have.“ Tchán: „Prosím tě, chce čepici, to je jasný." Mini chlapík začíná syčet.
Další oblíbený slovo, který umí celá rodina je „hen, hen!“ Ne, to nesvolává slepice, to si pouze zkrátil slovo honem. Ale sousloví „bumbát down" už opravdu umí úplně všichni a ano, všichni taky vědí, že „bumbát" je něco co spadlo.
Ještě, že mají mini chlapíka. Jejich příští návštěva Prahy se promění v procházku, neb důležitý základy češtiny už mají v malíku.
Mini chlapík učí česky babičku
Mini chlapík učí nejen česky svoji americkou rodinu, ale i anglicky svoji babá. Moje máma tak už třeba perfektně ví, že „hide" znamená schovat.
Ano, mini chlapík díky svýmu neustálýmu opakování slov, tak mámě tu anglinu do hlavy prostě nalejvá. Stejně jako jeho mašinka, která pořád zpívala písničku „Aj, bí, sí, dí.." a kudy máma chodila tudy si jí zpívala, než jsme mašinku umlčeli několika slejváky, mrazy a sněhem na dvorku. Mašinka už nezpívá, ale mini chlapík mele o sto šest.
Nedávno nás ale mini chlapík dostal. Hraje si s legem a u toho si mumlá: „Bones, bones." Já nechápavě koukám, kde má nějaký kosti.
„Broučku, Halloween bude až zase za rok." Odpovídám trpělivě jako správná starostlivá matka, která přesně vždy a okamžitě ví, co má její genální potomek na mysli.
Mini chlapík: „Mamá, bones, bones," ukazujíc na kostky dupla poházený kolem. „Blue bones!" Upřesní mini chlapík ukazujíc na červenou kostičku. A v tom mi to docvaklo!
To dítě si přeložilo z češtiny slovo „kostička", do angličtiny, protože to český slovo neumí vyslovit a zároveň netuší, že kostka se anglicky řekne „cube."
Taky naše každovečerní rutina čtení před spaním nedávno zaznamenala velikou změnu. Donedávna jsme měli knížky rozdělený podle jazyků, já český a Amík anglický.
Jenže nedávno se mini chlapík rozhodl, že mu tu českou má začít číst Amík. Amík se úkolu pojal hrdinně. Statečně začal nahlas předčítat slova jako prdlolanovka nebo prdokřída z knížky Soptíci jsou bombový.
Ano, i mě bylo Amíka chvilku líto, když jsem ho slyšela číst: „Kolem víří jiskry a rozstřikují tisíce kapek. Z pramenu bez přestání prýští voda." Mini chlapík chvilku nechápal, a pak začal Amíkovi ucpávat pusu.
„Aspoň vidíš jak mi je, když mu zpívám," chechtám se já. Amík čte zpod mini chlapíkova uslintanýho usínáčka vesele dál. Mini chlapík přidává k ucpání druhou ruku a začíná se chechtat.
Od toho památnýho večera, musí Amík číst každej večer alespoň pár vět česky, mini chlapík se totiž před spaním rád chechtá. Včera jsem si chtěla Amíkův přednes Ferdy mravence natočit, ale, suchar jeden, odmítl.
Ano, mít bilingvní dítě doma, to je o zábavu hned postaráno.
Máma za vodou
Další texty blogerky Anny, maminky dvouletého chlapečka, o mateřství a taky o manželství a hlavně o životě v New Yorku, kde žije, si můžete přečíst na mamazavodou.blogspot.com nebo na facebooku.