Maminka.czZdraví

Máma za vodou: Operaci mám za sebou, nádor je venku

Minulej tejden byl poměrně pernej. V neděli mi začalo docházet, že se operace blíží a já se začala bát. Jako na vážno se mi z pocitu toho, že mě budou řezat, ale hlavně z celkový anestézie stahoval žaludek. Bála jsem se. Bála jsem se toho, že neusnu, že, že, že...prostě všeho.
25. 1. 2017

V úterý 10. ledna jsem šla na mapování. Mapování mýho prsu a lymfatickejch uzlin. Asi, aby měli jistotu jak mě zejtra řezat. Můj nápad, že by stačil fix se nějak neujal a já šla do nemocnice.

Sedím v čekárně, hromada lidí kolem, v čekární televizi jede "chcete bejt milionářem", za oknem přes ulici se koulujou děti. Kolem mě lidi, většinou vypadají zdravě, jedna stará asi hluchá Italka křičí italsko anglicky do telefonu: "Počkej za rohem. Si, si, capisto." Křičí tak moc až se kolem lidi začnou smát.

Máma za vodou: Druhej tejden s rakovinou prsu je za náma

Zavolali mě dovnitř. Doktorka mi ukáže jehlu, krabičku s radioaktivní látkou. Ta mi je píchnuta do prsa, aby prosvítila cestu mých žil a oběhu do lymfatickejch uzlin nejblíž nádoru. Sken to pak perfektně vyfotí.

Klepněte pro větší obrázek

Jo budu jako ten kámen, co si Homer Simpson vytahuje zpoza trika. Jedno se doktorům a sestrám tady musí nechat,  jejich přístup je úžasnej, smích a chvála a popis i toho sebemenšího kroku, který dělají, a to vysvětlování, všechno tohle mění naprosto pocit pacienta.

"Je to ta nejmírnější dávka, co tu máme," říká doktorka zatímco mi podává kartičku s datem a tím, že jsem mírně radioaktivní. "To máte, kdybyste náhodou rozezněla alarm v muzeu nebo policejní čidla, ale nebojte vám se to nestane. To sem chodí takovej jeden pán na tu největší dávku, co tu máme.

Klepněte pro větší obrázek

A ten jde po injekci vždycky na hlavní nádraží (Grand Central) a tam obchází policajty a doufá, že jim rozezní alarm a oni si budou myslet, že je terorista. Jo a bohužel jsme dnes nějak pozadu. Tak si prosím sedněte do čekárny a nikam nechoďte.

Přesně to, co člověk chce slyšet, že bude čekat mnohem dýl než chce. "No, tak já mám zejtra operaci a hádám, že ten skan je k tý operaci nutnej, tak já tam teda počkám." Odvětím žertovně a jdu si sednout na další hodinu a půl do čekárny.

Skenování trvá asi tak deset minut. Je mi to jasný, oni děsně chtěli, abysme si počkali na newyorskou pořádnou špičku. Jo domů nám to s tchýní, která se za volantem mění v divoký zvíře, i tak trvalo skoro dvě hodiny.

Co mě čeká?

Pane jo, já si užívám tak skvělejch přístrojů od tý chvíle, co jsem byla diagnostikovaná. To je skenování, magnetická rezonance, radioaktivní látka v prsu, už se nemůžu dočkat toho, co přijde dál.

Klepněte pro větší obrázek

Na chirurgii se mám dostavit v 6:30 ráno. Rozhodli jsme se spát u tchánovců, to proto, že New York nikdy nespí a my bysme strašně neradi byli zaseklý někde v tunelu.

Já, mini chlapík, máma, Amík a mini chlapíkův nočník jsme se naskládali do auta a šup. Tchán šel spát v devět večer, nastavil si budík na 4 ráno. Bude totiž hlídat mini chlapíka, tak aby si stačil dojít na záchod a sejít dvě patra dolů.

Já se šla osprchovat speciálním mejdlem, je modrý a mejou se s nim doktoři před operací a zjevně i pacienti, neb mi to bylo kladeno na srdce minimálně pětkrát. "Noc předem a ještě ráno v den operace. Ale pak už ne, není to dobrý na kůži."

My si dali budík na 4:50, mini chlapík tušíc, že se něco děje, se budí ve 3:30 a odmítá usnout. Jeho mírně radioaktivní máma ho nechává se spárech jeho otce a snaží se usnout v obýváku na gauči.

Asi nervy nebo co, ale usnout se mi už nepovedlo. Start dobrej teda. Rozčepýřenej tchán přebírá mini chlapíka a my v 5:20 vyrážíme. New York nikdy nespí, ale dneska si přispal, takže nám cesta trvá neuvěřitelnejch patnáct minut a to nemáme policejní eskortu a tchýně se za volantem mírnila.

Chirurgie je rok stará budova. Vrátnej je strašně milej, najde moje jméno v seznamu a mě i můj doprovod skládající se z čím dál tím víc nervní mámy, mírně roztřesenýho Amíka a profi tchýně, která si tímhle prošla před pětadvaceti lety jde na věc.

"Jako v hotelu to tady máme. Nic se nebojte," uklidňuje nás vrátnej zatímco s náma jede nahoru, kde nás předá sestře.

Jako v luxusním hotelu

Pane jo, ta čekárna, jako v luxusním hotelu a mají tam i super snídani, jak ráda bych tam zůstala. Dostávám speciální krabičku na košili, která mě bude všema úkonama stopovat a dole v čekárně mě zase díky tomu budou moct stopovat moji blízcí.

Amík taky dostává krabičku, jde se mnou do dalšího patra do přípravny. Celý je to rozdělený na samostatný pokojíky, kde se převlíknu do anděla a hned na to za mnou přijdou i obě mámy.

Klepněte pro větší obrázek

Moje máma je chudák v nežertovný náladě. Amík raději odchází, když mi píchají kanylu. "To je mnohem lepší, když to přizná, než aby se nám tu skácel, což se teda děje hodně často," hlaholí rozveselená sestra.

Všechny sestry jsou naprosto skvělý, veselý, hodný, pokoje se taky snaží, prostě aby to vypadalo ne úplně jako nemocnice. Ne jako chirurgie pro rakovinovou nemocnici. Všichni, kteří jsou v těch ostatních pokojích jdou dnes na operaci.

Operaci vyndání nádoru. Všichni, kteří čekají v čekárně jsou jejich rodiny, jejich nejbližší. Bojíme se všichni.

Před osmou si mě odvádí sestra, jedu do dalšího patra. Oblečení mám v pytli, to na mě bude čekat na pooperačním. Loučím se u výtahu. Bojím se, ale byly mi vzaný brejle, čímž je moje viditelnost poměrně snížena.

Někdy je lepší vidět míň. V dalším patře na mě čeká anestezioložka. Najednou se ocitám ve filmu, lidská mysl je neuvěřitelná, jelikož mám staženej zadek, tak se přesouvám do nereality, jsem ve filmu.

Klepněte pro větší obrázek

Anestezioložka je celá v tmavě modrým, barva operačních mundůrů sester a doktorů. Všichni jsou v rouškách a jedna sálová sestra má na hlavě takovu tu barvnou čepičku jako z "Chirurgů nebo Pohotovosti."

Hned si připadám jako doma. Sál vypadá jako velitelskej můstek UFO. Je tam zima. Balí mi nohy do absolutně neuvěřitelný deky, jakoby bublinkatý fólie akorát že perfektně vyhřívaný. Bojím se, že neusnu. "Teď vám dáme něco na zrelaxování," slyším anestezioložku.

Moje tělo je divný, nehejbu se, přes prsa mě něco tlačí. Pás. Pohnu rukou. Prstem. Otevřu oko, pak druhý. Jako to není fér, vždyť mi všichni řikali, že budu počítat a ono už je povšem. "Jak vám je?" slyším hlas.

"Fajn." Jsem mírně mimo. Amík. Nějakej bílej nebo co. Později mi řekl, že nečekal, že se mě uvidí tak těsně po vzbuzení. Jo, hádám, že mi ty jejich drogy zabraly dobře. Jsem úplně mimo. Máma a tchýně, máma je taky nějaká bílá.

Klepněte pro větší obrázek

Trvalo to prej devadesát minut, což je náhodou krátký. Máma se jde provětrat, prej potřebuje vzduch. Dostávám něco proti bolesti a znovu usínám. Další probuzení, pořád mírně mimo, bolest skoro žádná. Jdu na záchod a čůrám...čůrám modře. Super, tak za to ta operace stála.

Natáhli do mě nějaký barvivo a trvalo to teda skoro 24 hodin dostat ho ze mě ven. Jsem to měla ukázat mini chlapíkovi, tomu by se to líbilo.

Ve 12:30 jsem propuštěna a juhů jedem domů. Pořád teda mírně mimo. Myslím, že jsem vypadala jenom o trochu líp než tchán, kterejm nám otevřel dveře. "Nespal. On nespal od tý chvíle, co jste odešli," zachraptěl tchán. Mini chlapík nadšeně pobíhá kolem a Amík ho bere ven. Jsme všichni mimo.

Klepněte pro větší obrázek

Za několik dní přišly výsledky. Můj nádor měl 7 mm a byl perfektně ohraničenej, lymfatický uzliny čistý. Tfuj, tfuj, tfuj vypadá to dobře. Teda ruka mě ještě pořád mírně bolí, nedá se moc zvedat nad hlavu, ale co už. 24. ledna jdu na pooperační.

Máma za vodou

Další texty blogerky Anny, maminky dvouletého chlapečka, o mateřství a taky o manželství a hlavně o životě v New Yorku, kde žije, si můžete přečíst na mamazavodou.blogspot.com nebo na facebooku.

 

Máma za vodou: Druhej tejden s rakovinou prsu je za náma

Máma za vodou: Nejhorší dárek k narozeninám? Našla jsem si bulku v prsu
 

Blog Máma za vodou: Jak jsme slavili Vánoce a Chanuku v New Yorku
Přidat příspěvek
Komentáře k článku
Mohlo by vás zajímat
Máte tolik cuket, že nevíte, co s nimi? Zkuste naše cuketové a lilkové recepty
Naučte se s dětmi veselé říkanky pro první den ve školce. Tyto je budou bavit!
Lucie Křížková: V dětech jsem se našla, chtěla bych třetí
Dnes vychází nejbarevnější Maminka letošního roku. S Monikou Absolonovou na titulce!

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu