Není lenost jako lenost; kupříkladu nadanější děti dojdou k daleko lepším výsledkům s mnohem menší námahou než jejich pomalí a méně systematičtí kamarádi, kteří si třeba jen neumí práci dobře zorganizovat.
Není vždy lehké a zcela jednoznačné rozpoznat skutečnou lenost. Mnohé od přírody chytré, bystré a šikovné děti mohou být ve skutečnosti mnohem línější a pohodlnější než jejich pomalejší kamarádi. Nadanější děti totiž obvykle dojdou k daleko lepším výsledkům s mnohem menší námahou než jejich pomalí a méně systematičtí kamarádi, kteří si třeba jen neumí práci (povinnosti, učení, uklízení a podobně) dobře zorganizovat.
Tři hlavní důvody proč bývají líní?
- Je to vlastně docela jednoduché; líné děti prostě nechápou, proč mají určitou věc dělat. Daná věc nebo činnost jim nedává pražádný smysl, a tak postrádají potřebnou vnitřní motivaci (to je motivaci něco určitého dělat nebo se něčemu učit pro vlastní uspokojení, vlastní dobrý pocit, vlastní pozitivní zážitek). Vnitřní motivaci v žádném případě nenahradí ta vnější – tedy rodičovské popohánění, tresty či odměny. Pokud má dítě vnitřní motivaci k určité věci, jde vše (uklízení, učení, sportování, hraní na nástroj a podobně) a lenost a pohodlnost jsou ta tam.
- Možná má jejich lenost kořeny v zrcadlu, které jim bylo nastaveno v rodině. Jen těžko mohou chtít líní rodičové po svých dětech, aby byly jiné než jejich vzory. Jablko zkrátka nepadá daleko od stromu...
- Občas se stane, že si rodiče perfekcionisté lenocha velmi systematicky vypěstují! Neboť malé dítě přeci neudělá nic tak perfektně, jak by se očekávalo – neumyje perfektně umyvadlo, neuklidí perfektně šuplík, perfektně nevysaje apod. Není tedy puštěno k žádné práci, popřípadě je jeho nedokonalá činnost přerušena a dodělána rodičem. Kdo by si na takový servis po čase nezvykl a třeba nezačal některé činnosti záměrně „flákat“? Vždyť stejně nakonec přiskočí maminka a vše, ač s náloží pouček, nakonec udělá sama.
Pomoc nemusí být složitá
Za třemi hlavními důvody, proč bývají nejen děti líné, lze snadno nalézt i jednoduchá řešení. „Když dítě chápe smysl své práce nebo když má třeba školní předmět nějaký vztah k opravdovému životu, je mnohem pravděpodobnější, že se bude víc snažit,“ vysvětluje i radí v jedné ze svých populárních publikací v souvislosti s vnitřní motivací dítěte psycholožka Ursula Markhamová.
Dále je naprosto přirozeným motivačním prvkem k eliminaci lenosti dobrý příklad rodičů. Rodiče, kteří sami nejsou lenoši a neproleží víkendy na kanapi u televize a zároveň poskytují svým dětem dost prostoru bez neustálého peskování, mají v tomto ohledu nakročeno správným směrem. Malým dětem je pochopitelně dobré pomoci s organizací dané činnosti (kupříkladu úklidu).
Navíc naprosto netřeba používat mnoho slov k vysvětlování výhod toho nebýt pohodlným povalečem. Děti jsou vnímavé, všímavé a nasávají do sebe vše z okolí jako houba – samy vidí, jak vypadá domácnost a život lenochů a na druhé straně lidí, kteří líní a pohodlní nejsou. Rozdíl totiž bývá zpravidla nepřehlédnutelný – a to ve všech směrech života!