[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nemůžu začít jinak než výukou matematiky podle profesora Hejného. Když otevřeme se synem pracovní sešit, jako bych se rázem ocitla v jiné dimenzi. Jednoznačně do ní nepatřím, protože nechápu, jak a co mám dělat, ale on to většinou moc dobře ví, takže to dál jednoduše neřeším.
Z mého pohledu se tam sčítají hrušky s jablky (to nám přece říkali, že se nesmí, ne?), někdo neustále vystupuje a nastupuje do autobusu, přetahují se tam zvířátka jakéhosi dědy Lesoně, která by se běžně při prvním setkání minimálně ohlodala, ale co. Vím, že vy, kteří jste prostřednictvím svých dětí Hejného matematiku okusili (pokud jste tedy stejně jako já spíš excelovali v češtině), vy mi rozumíte!
Stále ještě spíše netradiční metodou výuky od profesora Milana Hejného se učí podle údajů H-mat.cz již přes 750 z 4100 základních škol u nás a stále další a další instituce jí přicházejí „na chuť“. A jaké že jsou základní klíčové principy této jednoduše geniální metody?
„Hejného metoda je založena na respektování dvanácti klíčových principů, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze čtyřiceti let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů,“ píšou na stránkách společnosti H-mat. Matematika vyučovaná Hejného metodou je akční.
Děti aktivně zapojují pohyb v prostoru mimo jiné v rámci krokování, na kterém si také vše jednoduše představí. V hlavách se budují takzvaná schémata pomocí prostředí, kterých autoři metody vytvořili kolem třiceti, některá jsou silně sémantická, to znamená napojená na životní zkušenost, a některá strukturální, kde se manipuluje jen s čísly. A děti se naučí vazby mezi těmi prostředími. Role učitele by měla být spíš zprostředkovatel než nositel moudrosti.
Důležitá je i práce s chybami, které děti společně s učitelem analyzují. Pro nezasvěcence je to galimatyáš všemožných úloh, ale funguje to a hlavně – děti to milují. Metoda navíc není přínosná „jen“ v rámci matematiky, úžasně rozvíjí i komunikační schopnosti.
Tato technika učí děti dramatizaci přečteného textu už od prvopočátků. „Při učení technikou splývavého čtení se zabrání dvojitému čtení, dítě čte plynule a s porozuměním, po stránce fyziologické se tvoří „půda“ pro správné dýchání a umístění tónu v dutině ústní.
Dítě dokonale rozlišuje dlouhé a krátké samohlásky, naučí se pečlivě vyslovovat,“ podotýká Mária Navrátilová (sfumato.cz). Zvláštností metodik splývavého čtení je, že se děti učí písmenka v jiném pořadí. Metodika se výrazně odlišuje od ostatních hlavně tím, že se žáci vyvozované písmeno učí číst izolovaně (jako tón, zvuk či tlačeně), poznávají dokonale jeho tvar, ale ve spojení s jinými písmeny ho ještě nečtou. Žák má tak dostatek času na to, aby si každé písmeno dokonale osvojil, nezaměnil si ho s jiným, a až při vyvození dalšího písmene, podle pořadí v metodice, ho začne používat i ve čtení.
Hodně samozřejmě záleží na formě výuky, do které je dobré zapojit ideálně všechny smysly (učíme se písmeno „O“, tak každý přinese nějaké ovoce…) Velmi důležitý je i citlivý přístup k žákům. Nic se nesmí uspěchat. Součástí výuky jsou ale i hry a dramatizace, jejichž pomocí se děti učí pracovat s hlasem a interpretovat text.
Bonus video: Testování sešitů Oxford a per Pilot. Jak to dopadlo?
Metoda Sfumato neboli splývavé čtení umožňuje naučit se číst plynně i dětem, které by běžně mohly mít se čtením problém, podle autorky tak při této metodě u dětí nevzniká dyslexie. Sfumato se pyšní tím, že je čtením pro všechny děti, které mají hlas, sluch a zrak, a respektuje jejich vlastní tempo učení. Autorkou této metody je PaedDr. Mária Navrátilová, původně operetní zpěvačka, která má více než čtyřicetileté pedagogické zkušenosti.
Starší z mých synů se od první třídy učil číst analyticko-syntetickou metodou, tedy slabikováním, mladší pak právě Sfumatem. A nutno říct, že se mi tahle metoda opravdu zalíbila. Děti se při ní učí písmenka v jiném pořadí a vlastně je zpívají, spíš než čtou. Z mého pohledu je metoda Sfumato přirozenější, navíc má spoustu dalších benefitů. A opět nutno říct, že tenhle způsob čtení prcky, alespoň tedy toho mého, opravdu baví.
pedagožka a dvojnásobná maminka, ninasuchomelova.cz
Existuje několik zásad, které fungují v prostředí školy, ale použijete je i doma v komunikaci se členy rodiny či kolegy v práci. Jedná se o jednoduché techniky, o kterých je jen třeba vědět, mít je na mysli a najít vhodné příležitosti k převedení do praxe.
KOMUNIKACE je základním kamenem vzdělávání a považuji za velmi důležité, jak k ní přistupujeme. Slova mají obrovskou sílu, mohou povznášet i zraňovat. Naše slova dokážou ovlivnit sebeúctu i sebevědomí dětí. Někdy stačí jen uvědomění si komunikačních nešvarů a vyvarování se jich. Nic se neděje, pokud vám zase zpět naskočí neefektivní komunikační modely. Můžete být v emocích, stresu nebo jiné nepohodě a pak je pochopitelné, že se na prvním místě chcete negativních dopadů emocí zbavit. Samotné uvědomění je velkým posunem k lepšímu. Výborným cvičením je sledovat rozhovory ostatních lidí. I to je skvělá „škola“, můžete totiž při tom nezaujatě pozorovat reakce všech účastníků a sami posoudit, nakolik je jejich způsob komunikace efektivní.
KAŽDÁ ZMĚNA vyžaduje z vaší strany více času, trpělivosti a zaměření. Proto neházejte flintu do žita, když neuvidíte výsledky hned. Pokud jste zvyklí používat určité komunikační vzorce, možná vám ze začátku bude dělat problém formulovat věty jinak. Věřte, že je to jen otázka času, než začnou ta správná slova proudit z vašich úst. Možná vám některé věty budou znít strojeně a uměle, pak je nejlepší napsat si pár vět, které vám „sedí“, udělat si z nich vzorce a mít je někde na očích.
PŘI POPISOVÁNÍ SITUACE nám pomůže použití našich smyslů. Zaměřte se na to, co vidíte a slyšíte. „Vidím, že nemáš přezůvky“ (místo „Okamžitě se běž přezout“). „Slyším, že tady řešíte nějaký problém“ (místo „Buďte ticho. Co to tam řešíte?“). Jednoduše – nehodnotíme osobu, ale situaci.
POZITIVNÍ SDĚLENÍ BEZ „NE“– „Nepokřikuj a přihlas se,“ to je klasika. Co to ale zkusit jinak? – Třeba: „Pokud chceme něco říct, je potřeba se přihlásit.“ Bez „ne“ zní věta úplně jinak, navíc opět s hodnocením situace, ne dítěte.
Naprosto NEEFEKTIVNÍM ZPŮSOBEM řešení problému s kázní JE KŘIK. Nejenže vyvolává negativní vlnu emocí, ale často se na něj nabalují další zraňující a ponižující důsledky, přitahuje k sobě výhrůžky, tresty, citová vydírání a manipulaci. A to jistě nechceme. Co třeba zkusit ztišit hlas na minimum? Možná vás to překvapí, ale většinou dojde k naprosto opačnému efektu, než který byste očekávali. Děti se ztiší a zbystří, protože se děje něco důležitého. Dokonce si začnou navzájem vynucovat klid u rušících spolužáků. Tak proč toho nevyužít?
Mrkněte na ninasuchomelova.cz, ať se dozvíte víc!
Poslední z výukových novinek, které zmíníme, je písmo Comenia Script. Je to praktické psací písmo pro děti, které je jednoduché, moderní a současné. Cílem projektu je radost z psaní a bezproblémová čitelná komunikace latinkou na mezinárodní úrovni.
Písmo Comenia Script navíc zohledňuje psaní i dysgrafikům a levákům. Autorkou písma a doprovodných didaktických materiálů je, stejně jako u Hejného metody a Sfumata, Čech, respektive Češka – výtvarnice a grafička MgA. Radana Lencová, Ph. D. Písmo Comenia Script sice není vázané, ale nebrání se místy částečnému napojení, přizpůsobuje se přirozenému rytmu psaní. Později navíc nabízí určitý prostor pro individuální sklon rukopisu.
Písmo je jednoduché a má moderní design. Písmo je navíc navrženo tak, aby bylo zpřístupněné co nejširšímu spektru dětí včetně speciálních škol. Jak potvrzuje grafický designér Aleš Najbrt, jde o velmi logickou a moderní změnu do výuky psaní písma do škol:
„Comenia Script je mimořádný počin, který nezůstal jen u vytvoření fontu, ale pokračuje v jeho implementaci a snaze prosadit ho do českých škol,“ podotýká (víc na comenia-script.com). Kromě čitelnosti si klade za cíl vzbudit u dětí radost z psaní. Blýská se na lepší časy! Všimli jste si, co spojuje zmíněné výukové metody? Ano, je to radost z učení. Teď už stačí „jen“, aby se jich za ten správný konec chopili učitelé, protože žádná metoda sama o sobě jednoduše nestačí.
Naštěstí nejenom v těch alternativních, ale i v klasických školách vyučují pedagogové, které jejich práce baví, dělají ji s láskou a zrcadlí se to krásně na spokojených dětech, které učení baví. Pro které to není jen nutné zlo a totální pruda. Já jsem zatím na prvním stupni u svých dětí to štěstí měla a děkuji za to. Protože vím až moc dobře, že to není samozřejmost.
Článek vyšel v letošním únorovém vydání časopisu Maminka, aktuální i starší čísla si můžete objednat on-line na našem iKiosku ZDE.
spoluzakladatelka laboratorní školy ZŠ Poznávání, ředitelka DysCentrum Praha, skolapoznavani.cz, dyscentrum.org
Škola poznávání se moderními metodami výuky jen hemží. Které se u vás osvědčily?
Mnohdy je to tak, že se snažíme dělat nějakou rozumnou syntézu toho, co funguje, než že bychom měli jasně dané a jednoznačné metody, které používáme. Ale třeba v matematice se nám velice osvědčuje Hejného metoda. Máme z toho radost, protože vidíme, že to baví nejenom nás, ale i děti. Při výuce čtení se snažíme kombinovat analyticko-syntetickou metodu. Osobně mě teď hodně oslovil i úplně nový přístup, ke kterému nedávno vyšla didaktika češtiny, a to je komunikační výuka češtiny. Je dosti odlišná od toho tradičního pojetí, naopak v mnoha ohledech je vystavěná na podobných principech jako Hejného matematika. I tím se snažíme inspirovat a zapojovat to třeba do výuky jazyků.
Co dalšího u vás funguje v přístupu k dětem?
Kdybych měla mluvit vyloženě o rozvoji dětí, bezpochyby vidím, jak se u nás osvědčuje metoda sebehodnocení. Už i prvňáčci si na to navyknou a postupně s přibývajícími roky to téma spíš rozvíjíme a posilujeme. Děti dokážou být čím dál tím konkrétnější ve stanovování svých cílů, uvažují o tom, jak se jim práce daří, a samy sobě dokážou poskytnout zpětnou vazbu, reflektují svou činnost. S velkou radostí pak vidíme, jak s tím děti dokážou pracovat a nepotřebují známky proto, aby byly vyděšené a musely se rozhodnout, že proto se budou něco učit.