Mami, chci pejska!

Pes je skvělý kamarád, ideální společník a může děti mnohé naučit; zmiňme alespoň pocit zodpovědnosti a jistý druh empatie. Zároveň však jde o živého tvora, který potřebuje běhat, hrát si, jíst a pít. Ukradne tak celé rodině spoustu volného času, a to zhruba na 8 až 15 let života.

Uvědomit si musíte také to, že děti vám odrostou a pejsek ke konci života může zůstat jen ve vaší péči. Na co všechno byste se měli zaměřit předtím, než přinesete domů dětem jako milý dáreček jednoho chlupáče?

Máme na to?

Možná vzpomínáte na své dětství a říkáte si, že by bylo skvělé, aby vaše děti měly stejného psího kamaráda, jako jste měli vy. Jenže pes není hračka, stále zůstává šelmou, i když domestikovanou, a v nestřežené chvíli může dítěti ublížit. Potřebuje také váš čas i vaši pozornost, což bývá v dnešním uspěchaném světě trochu problém.

Předtím, než se uvolíte a psa koupíte, přemýšlejte nad několika otázkami: Zvládneme skloubit péči o děti a výchovu s péčí o psa? Kdo se bude starat o psa, když pojedeme na dovolenou? Máme byt/dům/zahradu, kde se o psa budeme moct starat? Kdo ho bude venčit? Proč chceme zvíře? Také si uvědomte, že každé štěňátko je nejdříve milé, přátelské a laskavé, ale aby z něj vyrostl stejný dospělý jedinec, potřebuje správné vedení a dobrou péči.

Z problematických exemplářů se tak ani při sebelepším výcviku nestane rodinný pes. „K dítěti bych určitě nepořídila pejska z útulku. Nikdy nemůžete vědět, co má pes za sebou a co si musel s předchozími majiteli vytrpět. Ačkoli oříškové bývají ti nejvěrnější, k dětem se určitě více hodí štěně ze spolehlivého zdroje, od zkušeného chovatele,“ říká maminka Alena, maminka dvou dětí a jednoho psa.

S tím souhlasí i odborníci. Zkušený chovatel totiž dokáže z chování štěněte dopředu rozpoznat, zda bude povahově klidnější, nebo naopak zuřivější, pozná i předpoklady zvířete a jeho dospělý obraz si vlastně můžete prohlédnout na psích rodičích. Pokud se i přesto rozhodnete pro pejska z útulku, pak určitě zjistěte co nejvíce o jeho životní historii a vyhýbejte se stresujícímu chování, které by mohlo vést k nežádoucí nepřiměřené reakci.

Žebříček vhodných plemen

Existuje sice seznam psích ras, které se k dětem hodí obecně více než jiné, ale nakonec vždy záleží na povaze jedince, kterého si ve finále přinesete domů. „Také platí, že většinou děti lépe snášejí fenky, mají pro ně takové to mateřské pochopení, a nejhůře se s dětmi vyrovnávají pejsci malých plemen,“ říká soukromý veterinář Robert Pišl.

Dalším kritériem výběru by měla být i vaše zkušenost se psy. Někteří potřebují více pohybu, pevnější ruku a každopádně každý pes v rodině s malými dětmi potřebuje minimálně základní výcvik poslušnosti. Ačkoli se to zdá jako maličkost, vycvičit psa, aby opravdu bezchybně poslouchal základní povely, může být někdy doslova nadlidský úkol.

Posilujte imunitu

Mnozí rodiče se před pořízením pejska bojí, aby jejich dítě nemělo problémy se zdravím; nejvíce se obávají alergie a špíny, kterou pes přinese domů na tlapkách. Neméně mají strach i z olizování dětského obličeje. Sterilní prostředí ale není pro vyvíjející se dětskou imunitu to pravé ořechové, naopak jí spíše škodí.

Protože obranyschopnost potřebuje trénovat a potřebuje dostávat nové a nové impulzy, aby se rozvíjela a posilovala. „Tím, že pořídíte dítěti pejska, mu rozhodně zdravotně nijak neuškodíte. Tedy pokud dítě není alergik. Různé studie naopak dokazují, že děti, které tráví v prvním roce života pravidelně alespoň část dne se psy, mají silnější imunitní systém než ostatní děti,“ říká dětská lékařka Lenka Dúbravčíková.

Odborníci tvrdí, že v rodinách se psem se u dětí snižuje výskyt infekcí dýchacích cest až o 30 %, o 50 % klesá také riziko vzniku alergií a o zhruba 50 % méně bývá ušních infekcí. Intenzivní kontakt se zvířaty (psem nebo kočkou) pomáhá dozrávání imunitního systému, čímž se zvyšuje odolnost vůči nemocem a zkracuje se také doba jejich trvání.

Dětská lékařka ale dodává: „Přesto je nutné po kontaktu se psem umývat dětem ručičky. Pejsci u dětí musí být řádně očkováni a hlavně odčervováni, aby nedošlo k přenosu nákazy na dítě. K tomu může dojít i třeba při hlazení nebo česání psa. Problémem mohou být také blechy, které na člověka jdou a mohou vyvolat kožní alergické reakce.“

Nenechávejte je o samotě

Ačkoli můžete mít doma pejska, který na první pohled vypadá bezbranně, a máte pocit, že by nikdy nikomu neublížil, v žádném případě ho nenechávejte s malými dětmi bez dohledu.

Pes je pořád jen zvíře a vůbec mu dítě nemusí fyzicky ubližovat, aby zaútočil. A to platí nejen u nebezpečných ras, ale i u těch, které jsou k dětem obecně doporučovány. Psi si totiž některé projevy lásky a náklonnosti mohou vysvětlovat opačným způsobem.

Podle odborníků na psí duši může být nebezpečný hlavně přímý oční kontakt a úsměv, který si pes může vyložit jako výstrahu před bojem, nebo objímání, které by mohlo být symbolem nadřazenosti. „Máme doma dva pejsky, labradory, a ačkoli jsou s dětmi úplně milionoví, nikdy je nenechávám samotné v jedné místnosti nebo na zahradě. Ne vždy jsem ale byla tak zásadová, až poté, co syna mé sestřenice nehezky pokousal jejich pes, který s dítětem vyrůstal odmalička,“ vypráví čtenářka Jana.

Dítě vás sleduje

Tak, jak se ke psovi chováte vy, se k němu nejspíš bude chovat i vaše dítě. A proto dávejte pozor, jak psa trestáte za něco, co udělal, a jak se s ním mazlíte ve chvílích, kdy je milý. Pes i dítě se musí naučit spolu vycházet.

„Ať jde o psa od chovatele, nebo z útulku, musí mu být jeho pozice v rodinné smečce od začátku jasná. Musíte se k němu chovat tak, aby přesně pochopil, kde je jeho místo. Pes nesmí být zmatený, potřebuje mít jasně určené hranice a musí zvládat základy poslušnosti,“ říká veterinář.

Pro psa je dítě, které je menší než dospělý pán, rovnocenným či dokonce níže postaveným členem rodiny. Důležité tak je, aby si to pes přestal myslet, a toho docílíte správným výcvikem. „Děti by například nikdy neměly krmit psa od stolu ze svého talíře. Pes musí mít vždy vyhrazené místo na jídlo nebo klidný kout na spánek,“ varuje odborník.

Totéž platí i u hraček: existují hračky, které patří psovi, a pak jsou hračky, jež patří jen dětem. Podle veterináře by se od vás měly děti také naučit rozeznávat náladu zvířete: vrtění ocasem jako symbol přátelství nebo vrčení a naježená kůže jako znak neklidu.

Vetřelec v rodině

Kromě toho, že chcete dítěti pořídit pejska, může nastat i opačná situace. Psa už máte a do rodiny přichází nový člen v plenkách. Po pár letech chození jsme si s manželem pořídili domácího mazlíčka, křížence ridgebacka, a starali se o něj jako o dítě. Když jsem po sedmi letech poprvé otěhotněla, dostala jsem strach, jak ten náš žárlivec vlastně takovou změnu zvládne.

„Zatímco vy se na příchod dítěte připravujete celých devět měsíců, pes může vnímat váš stav jako něco potenciálně nebezpečného, vy pak odjedete a přijedete s novým členem smečky, který si pro sebe ukradne nejen domov, ale i váš čas,“ vysvětluje veterinář. Není tak divu, že někteří psi mohou vnímat dítě jako vetřelce a mohou začít žárlit.

Je tak dobré, když i pejska začnete na příchod dítěte systematicky připravovat. Můj příběh dopadl ještě poměrně dobře. Můj pes Black byl celé těhotenství jako na trní, nehnul se ode mě a neustále kňučel. Když jsem pak přinesla domů miminko, ještě ve dveřích jsem ho nechala, aby miminko očuchal a přivítal.

Přestože jsem se snažila, aby se z nich stali kamarádi, nepovedlo se. Black si od obou holčiček drží odstup, ale po čtyřech letech jsme došli alespoň k možnému pohlazení. A ještě mě napadá jedna úsměvná vzpomínka: to, že čekám druhou holčičku, jsem nezjistila pomocí těhotenského testu, ale právě podle podivného chování svého psa.

Musí si zvyknout

Dejte psovi čas, příchod dítěte pro něj znamená velkou změnu. Musí si totiž zvyknout na větší nezájem a také na dětský křik a pláč, pach miminka, pach použitých plenek, „útoky“ ze strany batolete a nekontrolované pohyby děťátka. To vše ho může vyděsit a vystresovat, psa tedy připravujte na změnu už v době těhotenství.

Pokud si to nepřejete, začněte mu zakazovat přístup do postele, do ložnice nebo dětského pokojíčku, učte ho, kde bude jíst a spát, zkoušejte s ním i nový denní režim.

„Někteří odborníci doporučují věnovat se třeba nějaký čas ve dne panence, aby si pes zvykl, že není na prvním místě. To si myslím, že už je přehnané, ale vyzkoušet to můžete. Podle mého stačí, když psovi vymezíte hranice, ale i tak mu budete dávat najevo lásku,“ dodává veterinář.

Kromě žárlivosti se u psů naopak mohou objevit i ochranitelské pudy k miminku jako k bezbrannému členovi smečky. Na tento ochranitelský instinkt ale není dobré plně spoléhat, protože i povahově mírný pes může v různých situacích zareagovat nepřiměřeně. Miminko i pes se tak musí naučit respektu k sobě a svým věcem. Na druhou stranu nedělejte z příchodu dítěte kovbojku a snažte se co nejméně měnit způsob vedení zvířete.

„Psa nezanedbávejte, i nadále mu věnujte dostatek pozornosti a fyzického kontaktu. Mohla by se tak projevit agresivita namířená přímo proti novému vetřelci, který ho sesadil z trůnu,“ varuje odborník s tím, že nová pravidla je potřeba jemně, ale důsledně nacvičovat po celou dobu těhotenství.

Život je lepší

Vztah člověka se psem má zvláštní kouzlo a pozitivní vliv na oba. „Děti se učí starat o živého tvora, jsou citlivější k potřebám, mohou se skamarádit s dalšími dětmi, které mají psa,“ říká dětská lékařka. Psi mají pozitivní vliv i na rodinný život: členové rodiny spolu začnou díky psovi trávit více volného času.

Pes je skvělým parťákem při sportu, při cestování i zábavě. Dnes už snad nenajdete hotel, do kterého by psi nemohli jet s vámi při dovolené. „Pes je takovým učitelem dětí i dospělých. Dospělý se učí rozpoznávat potřeby a pocity druhých, děti se zase učí brát na ně ohled a získávají také pocit dospělosti tím, že za zvíře přejímají zodpovědnost. A nakonec, pes je prospěšný dětské i dospělácké duši. Je to parťák a přítel, kterému se můžete svěřit, je to ochránce, na něhož je spoleh, a je to kamarád, který nikdy nezkazí žádnou hru,“ říká závěrem Lenka Dúbravčíková.

A je to pravda. „Psí děti“ jsou přátelštější, ochotnější a méně agresivní. Tak už víte, jakého psa domů pořídíte?

Čemu by se děti měly vyhnout?

Smíchu na neznámé psy. Při smíchu jsou totiž vidět zuby, a to pes, zvláště ten cizí, může vnímat jako hrozbu.
Přímému pohledu do očí. Na návštěvě nikdy nenechte dítě hrát si se psem: dítě automaticky vyhledává oční kontakt, pes se mu bude chtít vyhnout.
Objímání kolem krku. Dítě by se tak rádo pomazlilo, a proto obejme psa kolem krku. V psím světě totiž útočí silnější jedinec psovi vždy právě na krk.
Hlazení cizích psů. Pes vnímá tento pohyb jako symbol nadřazenosti a mimo vlastní „smečku/rodinu“ by to nemuselo dopadnout dobře.
Zvedání jídla ze země. Velmi nebezpečnou situací je, když dítěti upadne kousek jídla v blízkosti psa a snaží se ho sebrat. Pes se najednou dostává do situace, kdy bojuje o jídlo. Tuhle situaci jsem sama jako dítě zažila a od té doby mám na spodním rtu dvě jizvy od psích zubů. (Zdroj: Roger Abrantes: Řeč psů, 2007)