Maminka.czPředškolák

Mami, kup mi pejska!

, Časopis Maminka
23. 4. 2010
Mami, kup mi pejska!
Kdo z nás tuhle větu aspoň jednou neslyšel! Než domácího mazlíčka dětem pořídíte, možná se vám bude hodit pár rad.

Nepodlehněte hned, vyplatí se vědět předem, kolik času zvířecí společník zabere.

Nejprve byste si měli pořádně promyslet, jestli zvíře skutečně chcete a zda budete mít dost prostředků i času k péči o ně. Ujasněte si, kolik peněz a volna můžete investovat, kdo bude mít zvíře v první řadě na starosti a kdo se o ně postará v případě nouze, například pokud budete muset odjet nebo budete všichni nemocní.

To vše je velice důležité, mnoho zvířat už bohužel skončilo v útulku, protože jejich majitelé až pozdě zjistili, že se o ně nedokážou postarat.

Pokud se rozhodnete, že si živého tvora opravdu pořídíte – a takové rozhodnutí a odpovědnost za ně je vždy jen a jen na nás dospělých – zvažte, které zvíře přijmete do rodiny.

Zda to bude onen vytoužený pejsek, kterého budete muset několikrát denně venčit, a když ho necháte samotného doma, možná bude strašit vytím sousedy, anebo začnete pro jistotu nějakým méně náročným druhem, například želvou, kterou na zimu uložíte ke spánku, a až pojedete lyžovat, nebude o ní ani vědět.

Pomoci by vám mohl náš přehled domácích mazlíčků, které rodiče nejčastěji pořizují svým dětem, aby se kromě nich starali ještě o někoho dalšího... Než se rozhodnete, zkuste si nejprve opatřit nějakou literaturu o zvířátku, které se chystáte adoptovat. Rozmyslete si také, zda chcete zvíře čistokrevné, s „papíry“, nebo spíš inteligentního „voříška“, kterého si klidně vezmete z některého útulku.

Mnoho rodičů chystá svým dětem překvapení v podobě vysněného čtyřnohého kamaráda k narozeninám nebo Vánocům. Odborníci však tento způsob přijetí do rodiny vidí neradi. Rozhodnutí, že budete chovat zvíře, by mělo být sice výhradně na vás, zároveň je ale velmi vhodné zainteresovat do rozhodování a příprav i děti.

Pokud budou mít pocit, že se na výběru podílely, budou mít od začátku pocit spoluzodpovědnosti, a až je dennodenní péče o živého tvora trochu omrzí, můžete jim jejich účast na rozhodování připomenout.

Dětem můžete třeba nabídnout, že si všichni společně sednete a každý z vás vyjeví svoje přání – jaké zvíře by chtěl mít a proč.

Ostatní mohou návrhy připomínkovat – rodiče budou zřejmě upozorňovat na nevýhody, na které děti v nadšení snadno zapomínají (takové sbírání psích hovínek nebo lovení kočičích chlupů z krupicové kaše může názor některého člena rodiny trochu pozměnit). Nakonec se buď dohodnete, nebo budete hlasovat.

Zvíře není hračka

Každopádně byste měli svým potomkům jasně a předem zdůraznit, že zvíře není hračka. Samozřejmě že vám i dětem přinese čtyřnohý kamarád spoustu radosti při veselých hrách a skotačení, je to ale živý tvor, který má své potřeby a emoce.
A i když pořídíte kočku nebo psa, což na rozdíl od hmyzu nebo obojživelníků bývají tvorové mazliví, děti se musejí naučit, že i chlupatý kamarád potřebuje někdy spát nebo být chvilku sám.

To se koneckonců občas hodí i nám rodičům… A ještě jedno upozornění: Pokud se nechcete dostat do křížku se zákonem, kupte zvířátko ve specializovaném obchodě nebo od známého či doporučeného chovatele. Některá zvířata lze chovat jedině po splnění určitých podmínek – naši, dnes už šestiletou, želvu Terezku tak musel manžel po nákupu ve zverimexu dojít přihlásit na magistrát.

Doklad o legálnosti jejího pobytu v našem dětském pokojíčku střežíme jako oko v hlavě, pokud bychom jej totiž neměli, vystavili bychom se možnosti vysoké pokuty. Pro jistotu se podívejte na stránky České inspekce životního prostředí (www.cizp.cz) nebo ministerstva životního prostředí (www.env.cz), kde se dozvíte, které živočišné druhy podléhají dohledu a co musíte po jejich nákupu udělat.

Jestliže rodinná rada definitivně rozhodla, připravte se na příchod nového člena předem. Zvíře bude potřebovat především domeček, ve kterém bude buď žít, nebo ho bude považovat za svůj prostor ke spaní či odpočinku. Většina živých tvorů přitom potřebuje nejen „pelíšek“ či terárium (čím větší, tím lepší), ale také malé (čím menší, tím lepší) místo, kde se může v případě potřeby schovat před světem. Pokud se rozhodnete pořídit najednou více zvířat, budou prostorové nároky samozřejmě větší. Předem si také rozdělte úkoly – kdo bude krmit, kdo vyčistí klec, kdo vyvenčí, kdo rozčeše chlupy. Menším dětem zcela jistě pomůže tabulka na lednici nebo nástěnce.

Myslete ale na to, že přestože vám děti před pořízením domácího mazlíčka naslibovaly hory doly, časem se jim starost o zvíře může stát spíše přítěží a nepříjemnou povinností. Ani větší děti byste neměli „vydírat“ tím, že přece slíbily, že se postarají… Přestože budete trvat na tom, aby vaši potomci své chovatelské povinnosti plnili, což jim do budoucna jistě jen prospěje, hlavní díl péče a odpovědnosti bude v hlavní míře spíš na vás – rodičích.

Myslete na bezpečnost

Pokud budete pořizovat zvíře k dětem, zřejmě vás napadne, zda je to vlastně bezpečné. Obecně platí, že pokud dodržujete základní hygienická pravidla, nemusíte se o zdraví svoje ani svých dětí bát. Zásadou číslo jedna je striktní zamezení kontaktu zvířete s lidským jídlem. Stěžejní je i hygienické odstraňování exkrementů.

Děti by se měly hned od začátku naučit, že po dovádění s domácím mazlíčkem si musejí vždy umýt ruce, a to nejen tehdy, než budou jíst. Velmi obezřetné by měly být rovněž těhotné ženy.

Zvláštní kapitolou jsou alergici. Někteří reagují na srst (spíše tedy na šupinky kůže, které se v srsti hromadí), jiní ale nesnesou ani takzvaná zvířata pro alergiky neboli psi a kočky bez srsti. Nejagresivnější alergeny přitom produkují kočky. Někomu může vadit i stelivo, alergeny se často soustřeďují také ve slinách či moči zvířat, takže bohužel univerzální zvíře pro alergické dítě neexistuje.

Ideální je, můžete-li pobyt dítěte v domácnosti, kde žije zvíře, vyzkoušet a až poté se rozhodnout. Jestliže jste na alergii přišli až po pořízení čtyřnohého chlupáče a je vám líto se ho vzdát, zkuste kočku či psa co nejčastěji (nejméně třikrát týdně) koupat, tím lze uvolňování alergenů výrazně (až o 90 %) snížit. K dostání jsou také speciální roztoky, které se vtírají do srsti – poraďte se s veterinářem.

Existují i případy, kdy alergie po pořízení domácího mazlíčka odezní nebo se její příznaky výrazně redukují. Člověk si na alergeny jednoduše zvykne a nezpůsobují mu už takové problémy. Bohužel, takové případy nemůžeme nikdy dopředu odhadnout. Každý člověk je individualita a může reagovat jinak…

Kromě alergií jsou hlavním zdravotním rizikem zvířecí parazité – až pětina majitelů mazlíčků je nakažena škrkavkami ze zvířecího trusu, a to aniž by o tom věděli. Jelikož většina z nich nemá žádné potíže, svoji nákazu nijak neřeší, takže onemocnění pak přejde do chronické fáze, která může způsobit poškození zažívacího nebo dýchacího traktu. Škrkavky má až 90 % štěňat a 20 % koťat. Jedinou obranou je důsledné odčervování. V každém případě byste zvířata měli pravidelně nechat kontrolovat veterinářem.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Speciální roztok, Rodinná rada, Kočičí chlup

Mohlo by vás zajímat
Má rozštěp, řekl lékař a navrhl potrat. Dítě si nechala. Jak vypadá teď?
Ploché břicho po porodu: Co to znamená, když se řekne abdominoplastika?
Nemám na plínky! Kde pomohou matkám samoživitelkám?
Musíte zažít: krmení jelenů v Častolovicích či piknik s Františkem Kinským

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu