[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Spánkové potřeby malých dětí jsou rozdílné, takže ani odpověď na výše položenou otázku není jednoznačná. „Naše dcerka Nelinka už zhruba od tří let nechce po obědě spát.
Za žádnou cenu ji nedonutíme, aby usnula. Když začala chodit do školky, upozornila jsem na to paní učitelku, aby se nedivila a hlavně ji k ničemu nenutila. Nelinka byla jediné dítě, které po obědě pouze odpočívalo, prohlíželo si obrázkové knížky a netrpělivě čekalo na to, až se ostatní děti probudí,“ vypráví třiatřicetiletá Martina z Karlových Varů. Protože ale Nelinka nespala, dříve se unavila a usínala už kolem sedmé hodiny večer. Což je lepší případ. Pětiletý Tony zase po obědě spává až tři hodiny, někdy se probudí dokonce až v půl čtvrté, což je už pěkně dlouhá doba. „Večer pak samozřejmě nechce,zabrat‘ a usne třeba až kolem půl desáté,“ říká Tonyho maminka Ella (35) z Prahy. Po bytě pak pobíhá v pyžamku a místo toho, aby dávno spal, usíná spíše jeho maminka... Co je správně? A co špatně?
Jak říká MUDr. Iva Příhodová z Neurologické kliniky 1. LF UK v Praze, potřeba spánku je do určité míry dána geneticky, podobně jako třeba temperament dítěte.
„Existují tedy skutečně děti, které hůře spí a častěji se budí na základě vrozených dispozic,“ vysvětluje neuroložka. Ovšem na druhé straně - spousta dětí spí špatně kvůli chybám ve spánkovém režimu, za který mohou rodiče. „Rodiče nevytvoří dětem správné a neměnné spánkové návyky. A malé děti se potřebují naučit spát.
Zvláště u kojenců je nejčastější chybou porucha spánku z naučených asociací při usínání - rodiče neučí děti usínat samostatně, ale zvyknou je na usínání třeba při kojení, krmení z láhve, při houpání, ve svém náručí... Dítě, které se pak v noci budí (což je pro kojence normální), není schopno znovu usnout, dokud nemá stejné podmínky. Batolata zase při nesprávném spánkovém režimu a nedůslednosti rodičů odmítají ulehnout, prodlužují usínání, odcházejí z postýlky, vyžadují další hry, pohádky apod.,“ varuje dětská neuroložka Příhodová.
Kojenci mají jiný spánek než batolata a samozřejmě jiný než dospěláci. Novorozenci a malí kojenci prospí většinu dne a svůj cyklus spánku a bdění si řídí podle 3-4hodinového intervalu, kdy chtějí nakrmit. A to bez závislosti na denní době. Do 1 roku pak potřeba spánku klesá asi na 14 hodin a spánek se soustřeďuje převážně do nočního úseku. „Dá se říct, že dítě si jaksi seřizuje svoje vnitřní biologické hodiny podle střídání světla a tmy a také na základě podnětů z okolního prostředí,“ říká dr. Iva Příhodová.
A jak je to s batolaty? „Ta potřebují obvykle 12-14 hodin spánku denně. Co se týká spánku během dne, od 18 měsíců věku obvykle vymizí dopolední spánek a dítě spí již jen odpoledne, většinou po dobu 1,5-3 hodiny. Potřeba spánku je i v tomto věku samozřejmě individuální,“ vysvětluje lékařka. Spánek tak může být narušen nemocí (znáte to jistě sama, když vyskočí vašemu tříletému capartovi horečka na 39 °C, jak se najednou změní celý den... a to i v případě spaní), změnami denního režimu (třeba když jedete na dovolenou nebo cestujete někam daleko), stresujícími událostmi („Náš syn Marek spal vždycky bez problémů, ale když jsme se s manželem rozváděli, najednou se vše změnilo. Večer nechtěl usnout, ráno vstával už v pět a po obědě odmítal spinkat,“ svěřila nám čtenářka Jana z Příbramska). „Mnoho batolat se během noci stále budí, většinou v důsledku předchozího špatného spánkového režimu.
Všechny děti se během noci krátce probouzejí, ale dítě, které se nenaučilo večer usínat bez přítomnosti rodičů, ji vyžaduje i během nočního probouzení,“ upozorňuje lékařka na časté rodičovské „neduhy“. Předškoláci potřebují mezi 12-13 hodinami spánku a většina z nich přestává spát odpoledne mezi 3.-5. rokem věku.
„Někteří předškoláci se během noci budí opět v důsledku špatného spánkového režimu. Časté jsou v tomto věku různé obavy a strach před usnutím a noční můry (zlé sny). Obojí je běžnou součástí tohoto vývojového období a vymizí s věkem. Také náměsíčnost a noční děsy se vyskytují v této věkové kategorii velmi často.
Možná se o vytvoření toho co nejsprávnějšího snažíte už hodně dlouho, ale stále marně. Možná už ho máte vytvořený a můžete být na sebe hrdá, protože vaše dítě spí přímo ukázkově. A možná se stále snažíte, ale ve finále vždycky ustoupíte pláči a fňukání. Jak však říká doktorka Příhodová, pokud prostě nevydržíte a nevytrváte, budete selhávat vždy a správné spánkové návyky nikdy nevybudujete.
A možná se potíže se spaním ještě mnohonásobně zvýší... Jak tedy na to?
Pravidelný spánkový režim: Dodržujte pravidelný čas večerního uléhání a odpoledního spánku, tak aby dítě mělo potřebný počet hodin spánku vhodný pro daný věk. Spánek v pozdních odpoledních hodinách může pak ztěžovat večerní usínání. Omezování denního spánku většinou nevede ke zlepšení večerního usínání, naopak dítě může být unavené, mrzuté a hůře bude během noci spát. Doba večerního usínání by měla dítěti vyhovovat - přesvědčte se, že dítě ukládáte ke spánku, když je již ospalé. Předškolák by měl chodit spát a vstávat přibližně ve stejnou dobu. Některé děti mají biologické hodiny nastavené na pozdější dobu usínání - jsou typ sovy, proto mohou mít problémy s dřívějším usínáním. I pravidelný denní režim (čas jídla, rozvržení denních aktivit) pomáhá zlepšovat spánek.
Stanovte si pravidelný sled činností před spaním:Tyto činnosti by měly přicházet v neměnném sledu, mají dítě uklidňovat a být pro něj příjemné, zahrnují koupání, vyprávění pohádek... Mají usnadňovat dítěti přechod od denní aktivity ke zklidnění před spánkem. Čtení pohádek by mělo probíhat v pokojíčku, kde dítě spí. Prostředí ke spánku má být příjemné, pohodlné, klidné, neosvětlené a s přiměřenou teplotou. Některá batolata vyžadují při usínání nebo během noci tlumené osvětlení. Dítě zásadně již od kojeneckého věku (zhruba od 3. měsíce) neukládejte do postýlky ospalé, ale bdělé. Umožníte mu tím, aby se naučilo usínat samostatně.
Během pravidelných nočních probouzení, která jsou v tomto věku zcela normální, bude schopné zase samo usnout, aniž by plakalo a vyžadovalo přítomnost rodiče.
Hračka do postýlky: Malé děti často uklidňuje nějaký předmět (nejčastěji hračka, plyšové zvíře, panenka), který je pro ně symbolem jistoty a bezpečí, při usínání zastupuje přítomnost rodiče. Můj syn David si do postýlky brával až do tří let látkovou plenu, kterou držel v ruce a nechtěl za nic na světě pustit.
Pevné hranice: Pokud malé dítě odmítá jít spát a vyžaduje další aktivity před spaním, aby usínání oddálilo, musíte to být vy, kdo stanoví, jak dlouho se bude číst a kdy se už definitivně půjde spát.
Stojí si paličatě váš tříletý drobeček na svém? „Potřeba odpoledního spánku ustupuje mezi 3.-5. rokem, ve třech letech spí odpoledne ale ještě okolo 90 % dětí, ve 4 letech už jen polovina a v pěti letech odpolední spánek potřebuje čtvrtina dětí,“ říká neuroložka Iva Příhodová. Rovněž potřeba odpoledního spánku je značně individuální a je vhodné ji respektovat. „Nesmíte zapomínat, že i k odpolednímu spánku musí mít dítě vytvořené vhodné podmínky, jako je klidné prostředí, stereotypní sled činností před odpoledním spánkem apod. Pokud i přesto dítě není ospalé, nelze je k odpolednímu spánku nutit,“ radí lékařka.