[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jak prosté, že? Mnoho rodičů si zoufá, že jejich děti nečtou, ale když se jich zeptáte, jestli tak činí oni sami, jenom rozpačitě krčí rameny nebo tvrdí, že na to nemají čas.
Tyhle výmluvy ale neplatí – pokud nebudete číst vy, vaše ratolesti to také dělat nebudou. Samozřejmě jsou jedinci, které čtení baví jaksi samo od sebe (velmi často jsou to ti, kterým to jde hned od začátku), a pak jsou tu další, pro které je tahle činnost spíše za trest. Pak je ale na nás rodičích, abychom svoje potomky k literatuře přitáhli.
Především je třeba začít co nejdříve, klidně od jednoho roku věku. Předčítání můžete zapojit do pravidelného uspávacího rituálu – stačí krátká básnička. Verše jsou pro nejmenší děti nejvhodnější, protože se jim díky rytmičnosti dobře poslouchají a pamatují.
Když budete jednu básničku číst dítěti celý týden, v neděli už bude doplňovat poslední slova v rýmech a bude z toho mít neskrývanou radost.
Čtěte také: Dokážeme se vidět očima našich dětí?
Doporučujeme třeba Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína. Okolo dvou a půl roku mohou přijít na řadu krátké příběhy, skvělý je třeba Pan Sova Arnolda Lobela nebo – chcete-li ještě zůstat u poezie – například některé verše Jiřího Žáčka. V tomto věku projde vaše trpělivost pravděpodobně velkou zatěžkávací zkouškou. Dítě vás zřejmě bude neustále přerušovat otázkami a poznámkami.
Vydržte a trpělivě vysvětlujte – to, čemu nerozumí, ho totiž brzy přestane bavit. A navíc je ještě moc malé na to, aby udrželo delší dobu pozornost, takže každé přerušení je v podstatě malým odpočinkem. V předškolním věku už začíná být jasné, k čemu ratolest tíhne, co ji baví.
A právě toho by se měly týkat knížky, které spolu budete číst – když bude téma pro dítě zajímavé, pozornost je zajištěna. Předškolní období je přesně tou dobou, kdy se utváří vztah ke čtení jako takovému. Jestliže si v tomto věku zvykne, že chvíle nad knížkou musí prostě přetrpět, naučí se při tom myslet na něco jiného a spojí si to s otravou.
Vsaďte na osvědčené tituly – co se kdysi líbilo vám, zafunguje asi i u vašich dětí. Výbornou volbou budou příběhy malého Krtka, Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, Broučci Jana Karafiáta nebo Dášeňka Karla Čapka.
Jestliže se potomek v tomto věku začíná „cukat“ a nechce se mu poslouchat vaše čtení, využijte obliby televizních postaviček a kupte knížku s jejich příběhy – třeba s Bořkem stavitelem. Velmi oblíbení jsou také hrdinové večerníčků – Maková panenka, Křemílek a Vochomůrka, Rákosníček, kocour Modroočko nebo Káťa a Škubánek.
A jestliže váš synek miluje auta, není důvod, proč byste si nemohli číst například v encyklopedii automobilových značek. Pohádky a příběhy můžete využít také při řešení výchovných problémů, nebo když chcete ratolesti názorně vysvětlit, jak se má nebo nemá v některých situacích chovat.
Stačí vědět, pro jakou knížku sáhnout a na které stránce ji otevřít. Platí to nejen o odmítání některých jídel nebo činností, při čtení si dítě také může uvědomit důležitost něčeho, co by jinak mohlo považovat za samozřejmé.
Pipi Dlouhá punčocha žije bez rodičů, a tak se o sebe musí postarat úplně sama, Luisa s Lotkou mají každá jen jednoho rodiče a Harry Potter žije dokonce u příbuzných, kteří jeho přítomnost zrovna nevítají.
Když se dítě naučí v první třídě číst, mnoho rodičů si myslí, že má po starostech a že teď už si potomek vystačí sám. Předčítat byste mu ale měli ještě minimálně dva roky – porozumění textu současně se čtením je totiž dovednost, která přijde o trochu později než samotná schopnost číst.
Zároveň nechte dítě předčítat nahlas krátké úseky, aby se zdokonalovalo. Malé školáky v prvních letech baví především příběhy vrstevníků, zkuste Děti z Bullerbynu nebo Karkulína ze střechy od Astrid Lindgrenové či Medvídka Pú Alana A. Milnea. V tomto věku i trochu později jsou stále ještě aktuální pohádky, i když trochu jiného druhu než dříve.
Vítanou změnou je třeba originální jazyk Jana Wericha ve Fimfáru. A zabírají i neobyčejné příběhy Roalda Dahla, například Matylda nebo Jirkova zázračná medicína. Kolem deseti let přijde zlom – dítě je ještě moc malé, aby četlo literaturu pro teenagery nebo dospělé, ale zase už příliš velké, aby poslouchalo či se začetlo do klasické dětské knížky.
V tomto období se také – zejména u chlapců – dostává do popředí počítač, který dost často dostane přednost. Na vás je, abyste i v téhle zapeklité situaci dokázali potomka přesvědčit, že nad knihou prožije mnohem větší dobrodružství než u počítačové hry. Na řadu pak přicházejí takové těžké kalibry, jako je Harry Potter nebo Letopisy Narnie.
Mají navíc tu výhodu, že se u nich nenudí ani rodiče. V případě, že dítě udržíte u knihy až do puberty, máte vyhráno. Co se v mládí naučíš, neopustí tě po celý život, takže i kdyby kolem patnácti šestnácti let čtení na chvíli ustoupilo randění nebo vybírání oblečení, bude to záležitost pouze taktická a dočasná.
Nezapomeňte ale potomka stále zásobovat dalšími a dalšími tituly. Jestliže se mu v této fázi do čtení nechce, podsuňte mu něco odlehčeného, třeba deníky Adriana Molea od Sue Townsendové. Pokud naopak nestíháte knihy kupovat, přiložte pod kotlem a nechte ho přečíst klasiku od Julese Verna nebo Antoina de Saint-Exupéryho.
Jednou z cest, jak přivést děti ke čtení, je určitě průkazka do knihovny. Může být to první, co dítě dostane a na čem bude mít své jméno. „Do patnácti let je potřeba, aby přihlášku do knihovny podepsal rodič nebo jiný zákonný zástupce. Čtenářský průkaz ale dětem vystavíme bezplatně a zdarma jsou pak samozřejmě i základní služby knihovny, děti tedy neplatí ani za půjčování, ani za přístup na internet,“ říká mluvčí pražské Městské knihovny Lenka Hanzlíková.
Podle ní mělo průkazku do knihovny v loňském roce více než 31 tisíc malých Pražanů a více než 21 tisíc ji také aktivně využívalo. Děti do 15 let tvoří pětinu všech uživatelů, průměrný věk dětského čtenáře knihovny je 12 let a více zapsaných je mezi děvčaty. A pro co si nejvíce chodí? „Na to není úplně jednoduché odpovědět. Kdybychom to udělali ‚strojově‘, tak jako nejvíce půjčované – což ale nemusí být nejvíce čtené – budou v této věkové kategorii tituly z četby do školy, například Staré řecké báje a pověsti,“ vysvětluje Lenka Hanzlíková. „U malých dětí, které ještě neumějí číst samy, se na volbě knih dost podílejí rodiče. Ti vybírají zejména podle toho, o čem si pamatují, že se to v dětství líbilo jim.
A tak je stále oblíbená Astrid Lindgrenová, Václav Čtvrtek, Zdeněk Miler. Také se orientují i podle českých literárních cen, například Magnesia Litera, a do výběru samozřejmě vstupují i módní trendy a ovlivnění televizí. Hodně se tak půjčují knížky na motivy příběhů, které děti znají z televize: Auta, Lví král, Bořek stavitel, příběhy známé z večerníčků. V oblibě jsou také dinosauři, naopak klasické pohádky se dnes už moc nepůjčují,“ dodává. Starší děti si knihy vybírají samy.
„Řídí se také tím, co znají z televize nebo kina, ale spolehlivě pracují i třídní tamtamy, které sledujeme, když do knihovny chodí děti pravidelně se školou. Funguje to hlavně mezi děvčaty: „To si půjč, to se mi líbilo.“ Kluci mají v oblibě komiksy – příběhy Galů Asterixe a Obelixe, Lucky Luka, obézního kocoura Garfielda – a pak fantasy a horory.
Klasická dobrodružná literatura, která se četla dříve – mayovky či foglarovky –, už je v knihovně spíše pro nadšence starších ročníků.“ Občas se pak objeví knižní fenomén, který nezasahuje jen původně předpokládanou cílovou skupinu čtenářů – takovou knihou je Harry Potter, Letopisy Narnie či nejnovější sága Stmívání. U všech věkových kategorií přitom knihovníci sledují také zvýšenou oblibu naučných knížek, hodně oblíbený je třeba cyklus Děsivé dějiny.
„Ale generalizovat se nedá. Čtení u dětí je stejné jako u dospělých – při výběru knížky záleží na náladě, čtenářských dovednostech, zájmech… A jako knihovnice říkám, že žádný výběr není špatně! Důležité je, že se čte,“ dodává Lenka Hanzlíková.
Přitáhnout děti ke čtení knih se snaží i některé zajímavé projekty, například Celé Česko čte dětem známé televizními spoty s nudící se Karkulkou nebo kampaň Rosteme s knihou. Na jejích stránkách www.rostemesknihou.cz najdete hned dva weby – jeden pro rodiče a druhý pro děti. Dospělým poradí odborníci, najdou zde také přehled právě vycházejících knih určených jednotlivým věkovým kategoriím a malé pobaví Rostík – stránky se soutěžemi a zábavou, jejímž hlavním hrdinou je vždy kniha.
Na www.celeceskoctedetem.cz si můžete přečíst hlavní zásady, které je dobré dodržovat, seznam tzv. zlatých titulů a přehled akcí, které jsou na podporu čtení našim nejmenším pořádány.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.