[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Třicetiletá Šárka je maminkou šestiletého syna Štěpána. Protože loňské půlkulatiny celá rodina promarodila, letos chtěli rodiče jedinému synovi dopřát velkolepou oslavu se vším všudy. To se stalo, ovšem trochu jinak, než bylo v plánu...
Šárka vyrobila pozvánky pro celkem 24 synových spolužáků. Říkala si, že to bude i pěkné gesto, aby se prvňáčci trochu víc seznámili. Jenže stalo se něco, s čím vůbec nepočítala. Z celkem 24 rodičů jí účast na Štěpánově oslavě potvrdily pouze tři maminky. „Měla jsem zato, že zbytek prostě nepřijde, takže jsem na poslední chvíli pozvala děti sousedů a děti od manželových kolegů z práce, se kterými se Štěpán párkrát viděl. Viděla jsem, že je smutný z toho, že ze třídy přijdou jen tři děti, a tak jsem chtěla počet dětí zvýšit," popsala situaci Šárka.
Nakonec byl finální počet malých hostů osm, a tak v dětské herně, kde se měla narozeninová párty odehrát a kde zaplatila zálohu, zamluvila i s rezervou deset porcí jídla pro děti a menší občerstvení i pro rodiče.
Nastal den D, na který se malý oslavenec začal nakonec moc těšit. K jeho i maminčině překvapení se ale začaly na oslavu trousit doslova davy. „Na třetí hodinu, kdy oslava startovala, začali přicházet spolužáci, kteří svou účast nepotvrdili. Štěpán byl nejdřív rád, že mu přišli hlavně kluci, jenže já byla jako opařená. Se spolužáky totiž přicházeli nejen rodiče, ale i jejich další ratolesti. Finální počet dětských hostů byl 42 dětí. I s rodiči nás bylo přes padesát. Někteří z nich jen předali své dítě a raději prchli. Tolik lidí jsem neměla ani na své svatbě. Jen stěží jsem zadržovala slzy, zavolala jsem manžela, aby mi přijel pomoci nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Protože to, co následovalo, bylo jak ze špatného filmu,“ říká Šárka.
Herna tak velký nápor hostů sice zvládla, jenže někteří z nich nezvládli své potomky ukočírovat. Děti začaly nezřízeně řádit, dožadovat se občerstvení a některé z nich prý oslavenci ani nepopřály. „Jedna ze synových spolužaček předala Štěpánovi jako dárek lentilky. Pak přišla jedna maminka s tím, že její syn namaloval Štěpánovi obrázek, ale že ho zapomněli doma… Nečekala jsem „veledary“, ale tohle už mi přišlo opravdu moc. Kdybych tam neměla manžela a sestru, asi bych normálně utekla," je přesvědčená Šárka.
Štěpánův tatínek převzal otěže a nekompromisně oznámil rodičům, kteří neposlali potvrzení o účasti, ať se nezlobí, ale že si musí zaplatit občerstvení sami, stejně jako zbytku rodinných příslušníků, které vzali s sebou a že synovým spolužákům uhradí pouze nápoje. To se ale některým z nich nelíbilo a začali se ohrazovat. „Přišlo mi naprosto šílené, že za námi přišla jedna maminka a ptala se, jestli to manžel myslel vážně. Navíc to byla maminka, která dorazila se dvěma dalšími dětmi. A ty dělaly ten úplně největší nepořádek. Zanedlouho navíc přišla servírka s tím, že pan majitel se zlobí, že jsme nedodrželi stanovený počet lidí a po skončení oslavy požaduje úklid herny. Děti schválně praskaly balonky, takže rušily ostatní návštěvníky, a házely obaly od jídla na zem. Jedno z menších sourozenců vylezlo na stůl a odmítalo slézt. Jistá maminka nechala po svém půlročním dítěti na židli otevřenou použitou plenu…"
Když Šárka poprosila rodiče, zda by nemohli zůstat a pomoci jí s úklidem, někteří z nich se i s dětmi „po anglicku“ vypařili. Zůstalo asi pět rodičů, kteří rodině oslavence pomohli. Dva z nich se rodičům omluvili za nepotvrzení účasti a jeden tatínek vytáhl pětistovku s tím, že jde o příspěvek. „To už jsem emočně nezvládla a rozplakala se. Přišlo mi to všechno tak líto, hlavně vůči synovi. Navíc za mnou pak přišel Štěpán s tím, že už žádnou další oslavu nechce, protože některé z dětí byly zlé, většinu neznal a vůbec si tak svůj den neužil,“ říká Šárka.
Celková útrata za tuhle „párty snů“ vyšla rodinu se vším všudy na 21 tisíc korun. Šárka tuto informaci poslala na whatsappovou skupinu rodičům. „Nedalo mi to a poslala jsem všem zprávu, že jim všem tímto moc děkuji a že částka, kterou jsme museli uhradit, zdaleka nedosáhla výše smutku a rozčarování, jaké jsme měli nejen my dva s manželem, ale především náš syn. Na zprávu mi odpověděl jediný tatínek – chtěl po mně číslo účtu, kam chtěl poslat nějaké peníze. Jinak neráčil alespoň poděkovat nikdo. Kdybych toto nezažila na vlastní kůži, myslela bych si, že jde o příběh odněkud z ciziny. Ale že se takové věci dějí v naší společnosti, to by mě nenapadlo ani ve snu…" uzavírá maminka svou smutnou zkušenost.