[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na konci roku 2020 jsem byla těhotná s dvojčátky, ale o jedno z nich jsem přišla. Doma jsem měla devítiměsíční dcerku a pracovala jsem několik hodin denně z domu. Byla jsem vyčerpaná, cítila jsem, že je toho moc. Po Vánocích přišly bolesti zad, postupná slabost, brnění končetin, zkracování svalů. Začala jsem mít problémy s chůzí, nemohla jsem se otočit, vstát. Po dvou týdnech nevědomosti mě hospitalizovali a diagnostikovali mi vzácné onemocnění AIDP (akutní zánětlivá demyelinizační polyneuropatie).
V nemocnici se můj stav dále zhoršoval a já postupně ochrnula na nohy, trup, částečně na ruce a půlku obličeje. Nechodila jsem, nemohla se posadit, nedokázala jsem zvednout hlavu, špatně jsem polykala. Ochrnutí naštěstí není trvalé a já si řekla, že se nevzdám! Chtěla jsem se postavit zpátky na nohy, postarat se o svou malou dceru a přivést na svět druhou. Byl to boj, ale během sedmi měsíců jsem se naučila opět sedět a jíst, česat si vlasy, chodit. Nakonec jsem zvládla dojít k oltáři po svých a porodit krásnou zdravou holčičku.
Proč jste se rozhodla se do soutěže přihlásit?
Do soutěže jsem se přihlásila díky manželovi. Oba jsme se shodli, že kdybychom alespoň trochu věděli, že nemoc AIDP (nebo také GBS – Guilllainův-Barrého syndrom) existuje, mohlo to dopadnout třeba maličko jinak. Řekli jsme si, že díky soutěži se může dostat toto onemocnění trochu více do povědomí lidí v České republice. Také to vnímám jako příjemné "ukončení" mého boje a případný finálový večer by pro mne byl skvělým odreagováním.
Co pro vás znamená být mámou?
Být mámou je pro mě nekonečné učení se. Učím se od holek každý den a nikdy mě nepřestane překvapovat, kam mě každý den posunou. A není to jen učení a poznávání nových věcí, pocitů a pohledů na svět. Díky nim jsem se naučila spoustu věcí o sobě samotné. A díky nim jsem poznala i nekonečnou a bezpodmínečnou lásku.
Dokážete si najít v kolotoči mateřských povinností také čas sama na sebe?
Upřímně, moc ne. Když už si holky vezme táta, stejně se nakonec obleču a běžím ven s nimi. Mám pořád pocit, že musím se starší dcerou dohnat čas, který jsem strávila v nemocnici. Teď, když už jsou větší, snažím se ve volných chvílích věnovat se svému velkému snu – naučit se fotit. To mě opravdu baví a je to pro mě skvělý relax.
VIDEO: Podívejte se, jak se v redakci vybíraly semifinalistky Maminky roku