Maminka roku: Hana Rychnovská dodává odvahu mámám postižených dětí

Staňte se porotcem a pomozte nám rozhodnout! Postupně vám představíme devět finalistek, které se utkají o titul Maminka roku 2020. O vítězce můžete rozhodnout vy! Na maminka.cz sledujte on-line přímý přenos a pošlete hlas své favoritce.

Blogování byla jedna z aktivit, u kterých jsem se odreagovala při péči o postiženého Tobiáška, říká Hana Rychnovská. Její blog najdete ZDE 

* V čem je váš blog jedinečný?

Miluju jídlo a ráda zdravě vařím a peču. Na mém blogu Z lásky k jídlu najdete spoustu zdravých receptů – zaměřuji se na přípravu nenáročných jídel s minimálním počtem použitých dostupných surovin. Ráda kombinuji chutě, u kterých by leckoho nenapadlo, že půjdou k sobě.

Jsem kvalifikovaný výživový poradce, mám státní zkoušku z výživy, neustále se odborně vzdělávám a své poznatky sdílím se svými sledujícími. Bořím mýty o nesmyslných dietách, zastávám zlatou střední cestu a stojím si za tím, že normální je jíst všechno. Úspěšné proměny mých klientů to jen potvrzují. V neposlední řadě sdílím na blogu i svůj život. Společně s ostatními se raduji z pokroků Tobiáška, otvírám zajímavá témata týkající se handicapovaných dětí, otevřeně a bez okolků sdílím své názory, myšlenky a zkušenosti.

* Kdy a proč jste s blogováním začala?

S blogováním jsem začala před 5 lety, to bylo Tobiáškovi něco málo přes 2 roky a já jsem cítila velkou potřebu dělat něco, co mě baví, něco, při čem se odreaguju a bude se to točit jen kolem mě.

Absolvovala jsem několik kurzů fotografie a dělala maximum pro to, aby byl obsah mého blogu zajímavý a inspirativní pro ostatní. Byla jsem naprostý laik, začínala jsem od píky, a protože mě tvorba blogu nesmírně bavila a naplňovala, posouvalo mě to dál. Z lásky k jídlu je moje vypiplané dítě, při kterém jsem se toho tolik naučila.

Zdokonalovala jsem se jak ve vaření, tak pečení, naučila se ovládat nejeden počítačový program, fotit hezké fotografie a také například psát poutavé texty. Před otěhotněním jsem vedla poměrně aktivní život. Dodělávala jsem si maturitu, pracovala v systému krátký a dlouhý týden, starala se o manželovu dceru Klaudii, vlastnila koně a velkého psa. Byla jsem v jednom kole.

S narozením Tobiáška se můj život otočil vzhůru nohama a veškerá pozornost a čas šly jemu. Nastal kolotoč rehabilitací, vyšetření a kontrol u lékařů, lázeňské pobyty… Vaření a pečení byla jedna z aktivit, u kterých jsem se odreagovala, a hlavně mě to strašně bavilo.

* Jak vypadá váš život blogerky a maminky postiženého dítěte?

Naučila jsem se skloubit práci blogerky s povinnostmi maminky. Ve svém volném čase se věnuji blogu. Péče o Tobiáška je vzhledem k jeho nesamostatnosti náročná, věnuje se mu celá rodina, starší sestra Klaudie je jeho velkou parťačkou. Od září nastupuje Tobiášek již do školy, čeká nás spousta nového a věříme, že ho nový režim posune dál.

* Čím byste chtěla inspirovat naše čtenářky?

I když nám nebyly rozdány zrovna ty nejlepší karty, můžeme s nimi hrát, jak nejlépe umíme. Ať už se nám v životě děje cokoli, vždy to můžeme uchopit za ten lepší konec a život si užít! Chci dodat odvahu maminkám handicapovaných dětí nebát se žít jako ostatní a dojít ke smíření. Najít si prostor samy pro sebe, dělat, co je baví, naučit se říct si o pomoc.