[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I letos dostaly patronky projektu Maminka roku Andrea Růžičková Kerestešová, Tamara Klusová a Marika Šoposká privilegium vybrat každá jednu favoritku, které udělily takzvanou Divokou kartu.
Rozhodování to nebylo vůbec jednoduché. V každé ze tří kategorií soutěží deset inspirativních žen a za ocenění stojí příběh každé z nich. Ale pravidla soutěže Maminka roku jsou jasná, a tak si každá z patronek musela vybrat jen jednu soutěžící.
Tamara Klusová vybírala favoritku z kategorie MAMINKA PODNIKATELKA. Když si tuto kategorii pečlivě projdete, zjistíte, ze všech 10 semifinalistek jsou nápadité podnikatelky a že projekt každé z nich zaslouží podporu.
Divokou kartu dostala Gábina Hrdina, která se přihlásila do soutěže hlavně se svým skvělým produktem Utukutu, který všechny děti totálně zbožňují a se kterým slaví úspěch. Její soutěžní profil a hlasování najdete ZDE.
Jak začalo vaše podnikání?
"Zoe a Vincík za to můžou. Můj příběh podnikatelky začal hlavně díky nim, mým dětem. Přemýšlela jsem o svém dětství a o tom, jak jsme běhali na blízké hřiště, do parků, lezli po stromech a všelijak si hráli. A to jsem celé dětství bydlela v samém centru města. Najednou jsem si uvědomila, jak si pro své dítě přeji aspoň část z toho. Ten pohyb.
A klidně doma, ale hlavně ať ochutnají tu bezprostřední hru, kdy můžou rozvíjet svou fantazii a zvát do ní nás dospělé. Na českém trhu mi chyběly hračky jednoduché, ale přitom takové, které dětem přinesou něco víc. A tak to začalo. Utukutu je značka, která se stala naším třetím dítětem. Již několik let ji vedu se svým mužem Viktorem. Vyrábíme dřevěné pohybové hračky a pomůcky pro děti i dospělé. Dá se o nich říct, že jsou minimalistické a přitom multifunkční.
Teď již nepracuji z domova, ale jezdím do dílny, kde mám svůj pracovní prostor. Nebylo tomu tak vždy. Na začátku podnikání byla naše ložnice sklad. Náš obývák expediční prostor. Jezdila jsem s kočárkem na poštu, ovšem v kočárku nebylo dítě, ale produkty (a dítě bylo v nosítku)."
A proč jí Tamara dala svou Divokou kartu?
"Miluju věci pro děti, které jsou nejen krásné a designové, ale hlavně funkční. Prkno Utukutu máme doma téměř tři roky. Dnes už se tedy těšíme z prken tří… Práci Gábi sleduji už dlouho a obdivuji ji, s jakou hravostí a vášní se firmě věnuje. S jakou lehkostí čelí konkurenci, která její produkt kopíruje. Divokou kartu dávám jí, protože věřím, že si to její produkt opravdu zaslouží." Tamara Klusová, patronka kategorie Maminka Podnikatelka
Těžkou volbu, komu dát svou divokou kartu v kategorii MAMINKA HRDINKA, měla i Marika Šoposká, která mimochodem nedávno oznámila, že očekává druhého potomka. Vybrala si Evu Doležalovou – ta se přihlásila do soutěže proto, že chce rozšířit povědomí o tom, že i maminky mohou mít duševní nemoc a že potřebují stejný čas na léčbu jako u nemoci fyzické. Ona sama trpí úzkostnou poruchou. Evin příběh a možnost hlasovat pro ni najdete TADY.
Povězte nám něco víc o začátku vaší úzkostné poruchy?
"Byla jsem vždycky trošku úzkostnější, ale úzkosti v patologickém slova smyslu vznikly až po přestěhování do USA. Nejprve jsem měla psychosomatické reakce na pracovní prostředí – mobbing. Neprospěl mi ani jejich systém, kdy jsem si nemohla vzít volno a vyléčit nemoc doma. Když se začal blížit konec pobytu, práce se mi konečně začala dařit a dostala jsem se do spirály stresu, abych všechno dokončila.
Pamatuji si, že jsem u nás v bytě seděla v křesle, klepala se a nebyla jsem schopná zastavit přehršel myšlenek a usnout. Ocitla jsem se úplně na dně. Nemohla jsem vstát, do koupelny jsem se po břiše plazila hodinu. Ačkoli bylo 30 °C, klepala jsem se zimou a v noci, a nakonec ani ve dne, jsem nemohla zabrat a usnout. Byla jsem přesvědčená, že jsem v pekle a už se nikdy nedostanu domů. Vážně jsem si myslela, že cestu letadlem zpátky nepřežiju." Takhle Eva vylíčila začátek boje se svou nemocí. A co jí pomohlo a jak je na tom dnes? "Terapie, léky, hodně času, odpočinek. Přijala jsem svou nemoc a všechna omezení z ní plynoucí. Začala jsem pomáhat v neziskovce Úsměv mámy, která podporuje maminky při poporodních úzkostech a depresích."
Proč jí Marika dala svou divokou kartu?
Vybrala jsem tuto maminku, protože mi toto téma přijde aktuální. Já sama toho někdy chci stihnout víc, než zvládám, a učím se nebýt dokonalá superžena a matka. Máma musí být hlavně šťastná a vyrovnaná… Proto bych tímto příběhem chtěla upozornit na to, že naším cílem má být, abychom byly úžasné pro naše děti, ne pro okolí. Marika Šoposká, patronka kategorie Maminka hrdinka
Těžkou volbu přiznává i Andrea Růžičková Kerestešová, protože také všech deset semifinalistek v kategorii MAMINKA BLOGERKA má tak silný příběh, že vybrat bylo opravdu složité.
Její podporu nakonec získala Karolína Dostálová – do soutěže se přihlásila nejen se svým hygge blogem, ale hlavně se skvělým ekologickým přístupem k životu, který je velmi inspirativní. Její soutěžní profil, v němž jí můžete poslat hlas, najdete TADY.
Jak začal váš příběh blogerky?
"Přestěhovala jsem se za mým mužem Pavlem do Českého Krumlova, kde jsme si rekonstruovali byt. Moje první samostatné bydlení, tak jsem byla nadšená, že si mohu vše udělat podle svých představ. Vše jsem si nafotila před a nakonec po rekonstrukci.
Ta změna byla veliká a měla jsem z ní hroznou radost. A jelikož jsme si spoustu věcí dělali sami a taky jsem nám celou rekonstrukci sama navrhla, chtěla jsem vše sepsat na jedno místo a sdílet s ostatními. Jak jsme postupovali při plánování a rekonstrukci, jak nepořizovat kupu zbytečností, byť máte třeba malé dítě. Je to osvěžující, když má člověk doma jen věci, které využívá. Zbytečné věci nás a naše domovy jenom zatěžují. U nás tedy panuje jednoduchost a lehkost. Jedna moje známá to u nás nazvala praktickým minimalismem, což se mi líbí. Třeba by tento přístup mohl někoho inspirovat.
Proč jí Andrea dala Divokou kartu?
Bylo těžké vybrat jednu, protože každá blogerka má svůj styl, je něčím zajímavá. Všechny maminky obdivuju za jejich odhodlání a píli věnovat v mateřství čas ještě něčemu dalšímu. Sama vím, jak těžké je tyhle dvě věci skloubit. Ale zároveň jsem chtěla vybrat maminku, jejíž blog by měl ještě trošku jiný přesah. A to má Karolína. Nesledují ji zatím masy lidí, ale její ekologický přístup k životu a mateřství se mi moc líbí a mohl by inspirovat hodně lidí. A myslím, že její projekt Český soběstačný dům stojí také za pozornost. Andrea Kerestešová Růžičková