Maminka.czDěti a mateřství

"Maminko" a "tatínku" už doma nefrčí. Děti nás oslovují jménem

Michaela Karavarakis 17.  5.  2013
Myslím, že se i bez záštity vědeckých výzkumů či údajů statistik můžu odvážit říct, že většina rodičovstva (mě nevyjímaje) je v tomto směru stále staromódní a lpí na tradičním pojmenování. Najdou se ale i výjimky a každým rokem jich přibývá.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Důvody?

"Proč bys mi měla říkat 'mámo'?" uslyšela od své matky jedna moje kamarádka, když byla ještě malá. "Já ti přece taky neříkám 'dcero'. Říkej mi Jano, stejně jako já ti říkám Lindo." A bylo to. Od té doby Linda své mámě doma i venku neřekla jinak než Jano a já si pořád pamatuju, jak nás to jako děti všechny fascinovalo. Do dneška je Jana v mobilu své dcery zapsaná jako Jana, nikoli jako Mamka, a Linda, která se před 2 roky sama stala mámou, na tom neshledává nic divného. Plánuje, že až její dcera dosáhne určitého věku, požádá ji, aby ji rovněž oslovovala jménem. Uznávám, Janin argument má svou logiku. Stejně si ale nemůžu pomoct, když si představím, že bych něco podobného chtěla po vlastních dětech nebo že by mi tohle řekla moje mamka, když jsem byla malá, citová deprivace mi z toho stříká na sto honů.

Mamííí mamííí mambí

Některé mámy (zpravidla ty od dvou a více dětí) se k tomuto řešení často uchylují z prosté snahy nezbláznit se věčného a všudypřítomného "mamíííííí". Mamíííí, kde mám bačkory? Mamííí, já chci snídani. Mamííí, ségra mi vzala bačkoru. Mamííí, brácha jí mou snídani. Mamííí, mamííí, mamííí! ... Z nějakého důvodu v případě užívání křestního jména k podobnému znehodnocení oslovení nedochází.

Pro a proti

Zastánci starých pořádků namítají, že oslovování rodičů jménem není správné, jelikož v dítěti neposiluje respekt k rodičům. Odpůrci namítají, že respekt se získává jinak než trváním na pojmenování. Tábor 'maminek' a 'tatínků' kontruje, že Radka nebo Milan jsem pro všechny kolem - pro lidi v práci, pro známé a když na to přijde i pro dobré sousedy -; logicky tedy pro vlastní dítě bych měl být něco víc. Odpůrci argumentují, že Radka nebo Milan jsem jen pro rodinu a úzký okruh kamarádů, takže proč ne i pro své dítě. Při troše dobré vůle člověk rozumí argumentům obou stran.

Když vy jste v tom nevině

I když nezastírám, že názorově je mi mnohem bližší klub Za staré pořádky a radši bych si od svých třech dětí stokrát vyslechla upištěné 'mamííí mamííí mamíííí', než jedno rozvážné 'Míšo!', neodsuzuju rodiče, kteří to mají opačně. Pokud jim to dělá radost a jejich dětem to nevadí, pak asi není na nikom z nás je soudit.

Je ovšem taky možné, že vás vaše dítě začne oslovovat jménem bez jakéhokoli vašeho přičinění a často spíš k vaší nelibosti. Podle rodičů, kterým se to už stalo, se tomu za a) stává v případech, kdy je na vás váš potomek naštvaný, za b) když to slyší u nevlastního sourozence a za c) když zrovna prochází obdobím, kdy mu to přijde děsně cool. Pokud je však na to s citem upozorněn, netrvá prý tato fáze dlouho.

Témata: Děti, Oslo, Dom, Náš, Citová deprivace