Maminkou v cizině: Školní docházka začíná v Anglii velmi brzy, ukončeným čtvrtým rokem věku

Tereza Gash žije v Anglii od roku 2003. Původně plánovala strávit v zahraničí půl roku, vylepšit si angličtinu a pokračovat v Česku ve studiu na vysoké škole. Jenže člověk míní… Dnes se svým manželem Robem vychovávají na farmě poblíž města Newark v nottinghamském kraji dvě dcery, Miu a Chloe.

Co bylo důvodem k tak výrazné změně plánu? Nové příležitosti, noví přátelé, nebo touha poznat jinou kulturu?

Jako jednadvacetiletá holka jsem byla Anglií a její kulturou úplně fascinovaná. Seznámila jsem se se spoustou zajímavých lidí, jak Angličanů, tak cizinců. A měla jsem pocit, že je tu mnohem víc zajímavých pracovních příležitostí.

Jak to dopadlo s vaším studiem?

Před odjezdem jsem studovala na Západočeské univerzitě v Plzni angličtinu a francouzštinu pro komerční praxi. Jazyky jsem milovala, ale ten obor mi nesedl. Další rok jsem byla sice přijata na zajímavější obor, ale rozhodla jsem se v Anglii zůstat a vystudovat vysokou školu tam. Našla jsem si práci ve zdravotnictví a při tom jsem dálkově studovala obor zdraví a sociální práce. Potom jsem nějaký čas pracovala jako manažerka v rezidenčním domě pro seniory, ale po mateřské jsem se rozhodla zůstat doma s dětmi, aby se naučily česky.

Napadlo vás někdy v minulosti, že jednou budete žít v zahraničí?

Ano, měla jsem v tom docela jasno. Už odmala jsem všem říkala, že jednou budu žít v Anglii. Do zahraničí mě to vždycky hodně táhlo.

Co vás v Anglii nejvíc překvapilo, případně stále ještě překvapuje?

Jedno z prvních překvapení bylo to, jak jsou lidé příjemní až diplomatičtí. Slušnost a tolerance Angličanů je obrovská. Důvodem je asi to, že anglická společnost je velmi kulturně rozmanitá. Dále mě překvapilo, jak hodně mladých lidí už má děti. Postupem času jsem si začala uvědomovat velký rozdíl mezi lidmi s nižším vzděláním, kteří právě mají děti hodně brzy, a těmi, kteří budují kariéru a děti mají až třeba po čtyřicítce. Obecně, extrémy mezi společenskými třídami začínají být v Anglli stále zřetelnější. A pak stojí za zmínku ležérní přístup Angličanů a hlavně Angličanek k módě. Lidé tu zkrátka nosí, co se jim líbí a kdy chtějí. Gumáky na sníh, kozačky v létě, žabky v zimě nebo bačkory a župan do sportovního centra či do krámu, už mě teď nic nepřekvapuje. Počasí není tak špatné, jak se o Anglii říká, a pravý Angličan věří, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Takže letní kino s piknikem v dešti v pláštěnkách je naprosto normálním jevem.

V čem vidíte největší rozdíl v životním stylu Angličanů a Čechů?

Angličané milují oslavy, a to pokud možno ve velkém! Ať už jsou to narozeniny, výročí, křtiny, pohřby a Vánoce, ale i různé státní svátky. Velká párty je vždy namístě.
Konají se velkolepé svatby, při kterých se lidi umí pořádně rozjet. Například my jsme měli na svatbě kvečeru dvě stě lidí, a to jsem musela anglickou stranu rodiny hodně krotit. Slaví se všude, ať je to na ulici, v parku, ve škole nebo v práci. Třeba Halloween je velmi populární, a to nejen pro děti. Mnozí dospělí se rádi vyparádí a oblečou kostým. Dokonce i učitelé ve škole. Rozlučky se svobodou jsou dalším příkladem bouřlivých oslav Britů. Budoucí ženich a pár kamarádů, stejně tak nevěsta s kamarádkami, většinou vyrážejí na několik nocí do zahraničí zapít svobodu a pobavit se. Tematické oblečení většinou nechybí ani v tomto případě.

Vaše děti se narodily v Anglii. Jak zde hodnotíte předporodní péči?

Obě dcery se narodily v porodnici v Nottinghamu. Předporodní péče mi chvílemi přišla velmi prostá, až předpotopní, ve srovnání s kamarádkami, které procházely tímto obdobím v Česku. Například u takzvaně bezproblémového těhotenství má těhotná žena nárok jen na dvě ultrazvuková vyšetření. První ve dvanáctém týdnu a druhé detailní ve dvacátém. Potom už se čeká na porod. Pokud se zpozdí, vyvolává se dvanáctý den po termínu – jako v mém případě. Během těhotenství jste v péči takzvané „midwife“, zdravotní sestry, která pravidelné poslouchá dětské ozvy a měří vám objem břicha krejčovským metrem a podle toho odhaduje velikost dítěte. Matky se tady nestresují a skoro vše se nechává na přírodě.

A co porod, péče o maminku a dítě po porodu?

Porod v nemocnici je monitorován a pověstný anglický klid, přívětivost a milé chování, to vše je v tu chvíli nápomocné. Moment totálního překvapení nastane ve chvíli, kdy se vám miminko narodí a vy se o něj musíte starat 24 hodin denně od první chvíle, než vás pustí domů. A to je většinou první či druhý den po porodu, někdy i v den porodu, bez ohledu na to, zda byl porod komplikovaný, jako ten můj, nebo třeba císařským řezem. V pohodlí domova vás pak navštěvuje zase midwife a vás a miminko monitoruje vaše zdravotní pracovnice neboli „health visitor“. Můj první porod byl traumatizující, musela jsem se během prvního měsíce dvakrát vracet do nemocnice se sepsí způsobenou neodstraněnými zbytky placenty. Druhý porod byl plánovaný císařský řez a zkušenost byla téměř bezstresová.

Mají maminky nárok na mateřskou dovolenou?

Mají nárok na devět měsíců placené mateřské a další tři měsíce si mohou vzít neplacené. Potom se vracejí zpět ke své pozici v práci. Většina to ale udělá už po pár měsících a spoléhá na pomoc rodiny, anebo si platí drahé školky a chůvy. Výhodou je, že většina zaměstnavatelů nabízí částečný úvazek nebo flexibilní hodiny. Já jsem měla štěstí, že jsem do práce zpět nemusela a mohla jsem se věnovat dětem.

Anglie je známá svým konzervatismem. Promítá se to nějak do výchovy dětí??

Většina anglických rodin preferuje moderní, liberální výchovu s důrazem na rozmanitost a vnímání rozdílů mezi lidmi, ať už jsou to rozdíly v rase, rodinném prostředí či sociální. V posledních deseti letech je velmi populární učení montessori a důraz na životní prostředí. Ale samozřejmě stále existují rodiny, které dávají přednost tradičním výchovným metodám a zařízením. Děti z těchto rodin navštěvují soukromé školy, internátní školy pro děti od raného věku a potom i dívčí či chlapecká gymnázia, která jsou proslulá svou kvalitou a dlouholetou reputací.

Jak vypadá den v typické anglické škole?

Školní docházka začíná v Anglii velmi brzy, ukončeným čtvrtým rokem věku. Děti chodí do školy od 9 hodin ráno a končí v 15.30. Prázdniny mají každých šest týdnů, a to minimálně týden. Letní prázdniny trvají čtyři až pět týdnů. Učivo probírají podle toho, co je v té době zrovna aktuální. Na přestávky se chodí výhradně ven. Děti mají málo domácích úkolů, prvních pár let stačí jen čtení a matematika ve formě her. Ve školách se neznámkuje, hodnotí se slovně.

Co děláte s dětmi o volných dnech?

O víkendech jezdíme na výlety po Anglii nebo v blízkém v okolí. Často chodíme na farmářské akce s výstavami nebo na dostihy, koně naše dcery zbožňují. Vzhledem k tomu, že je manžel farmář a pracuje sezonně, snažíme se společně užívat každou volnou chvíli, kdy nemusí pracovat. Někdy trávíme čas jen doma či na zahradě, učíme děti bruslit, jezdit na kole nebo na čtyřkolce, hrát basket, stolní tenis. Pokud mám chvíli pro sebe, cvičím jógu nebo pilates a hraju basket.

Co vám v Anglii nejvíce chybí? Něco, co byste považovala v Česku za samozřejmost…

Samozřejmě že mi chybí rodina, přátelé z mládí a rodné město Plzeň. Ale i kvalitní zdravotnictví. A maminčiny borůvkové koláče! Všechno ostatní se dá nahradit.

Rozhovor vyšel v časopise Maminka 8/2022.