Maminky blogují: Jak jsme zvládly 1. září

Markéta, webeditorka, syn Kryštof

Kryštůfek šel dnes poprvé do první třídy, kterou jsme vybírali tak poctivě, až jsme se rozhodli vybrat tu, která je přímo v centru města se snad nejhorší dopravní dostupností v Praze. Nicméně, co by člověk pro kvalitní vzdělání svého dítěte neudělal.  Dnes tedy proběhl zatěžkávací test. Z čehož jsme zjistili následující:

• I když vyžehlíte oblečení 10 minut před odchodem, je jasné, že než vyjdete, dítě vypadá, jako by nikdo z rodiny o vymoženosti typu „žehlička“ nikdy neslyšel.
• Vyjít s předstihem je relativní pojem, neboť si dítě ve chvíli odchodu vzpomene, že musí ještě na toaletu.
• Pozitivní motivace nefunguje.
• Nefungují ani negativní komentáře (průpovídky neboli „kecy“ matky).
• Když se dítě do školy netěší, nezachrání to ani aktivita matky, která se dobrovolně přihlásí jako zástupce třídy do Klubu přátel školy a ještě se stane aktivní zapisovatelkou třídních schůzek, aby ukázala, jak je to ve škole bezva a že v tom „jede“ s ním.
• Brát dítě do cukrárny jako odměnu za zvládnutí prvního dne se nevyplatí. Palačinky jsou totiž nejlepší doma, protože jsou zarolované a bez cukru. Takhle je nucena je sníst matka (se závazkem snižování denního příjmu cukru), která si původně objednala raw mrkvový dort.

Přestože to vypadalo, že fotografii z prvního školního dne si Kryštůfek za „rámeček nedá“, nakonec to vypadá nadějně. Už odpoledne totiž hlásil, že se vlastně do školy těší, protože se nemůže dočkat, až v jídelně vyzkouší ten čip, který dnes dostal. No řekněte sami, není to skvělý důvod, proč se těšit do školy? Jak se říká, kdo chce, důvod si vždy najde... Jsem na svého chlapečka opravdu pyšná! :-)

Míša, redaktorka, syn Rufin

Těsně před prázdninami začal Rufin chodit do školky a žádné ráno se neobešlo bez pláče, a tak jsem měla po té dvouměsíční pauze z dnešního rána docela strach. Nakonec jsem ale synovi málem nestihla ani sundat boty, natož dát pusu, jak rychle mi zmizel do chumlu mezi děti. 

Erika, redaktorka, dcera Johanka

Johanka ráno nechtěla vstávat a oblečená se zase vrátila do postele a přetáhla si peřinu přes hlavu. Venku si stěžovala, že je jí zima, tak jsem ji celou cestu nesla v náručí, protože říkala, že jí to pomáhá. Uvnitř školky jsme zjistily, že naše oblíbená paní učitelka už je v jiné třídě a my máme dvě nové. Johanka jim oznámila, že v noci jí v posteli vyrostly nohy a pak si běžela hrát a jen mi tak letmo mávla.