[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Spousta mužů si rovnou -slovy Bolka Polívky - „dělá svoje vlastní vnoučky“. Obojí má své výhody a nevýhody.
První dítě se mi narodilo přesně ve dvaceti. Byla jsem zamilovaná a na miminko jsem se těšila. Kluk, se kterým jsem (samozřejmě neúmyslně) otěhotněla, si mě hned vzal, prostě všechno bylo bezva. Těhotenstvím jsem prošla, ani nevím jak, a porod se taky dal snést,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletá Ivana na své první zkušenosti s mateřstvím. „První dny s miminkem byly nádherné, manžel nás přivezl z porodnice do vypiglovaného bytečku. Prarodiče se chodili na dcerku dívat a obdivovali, jak je krásná. Na procházky s malou byl u nás dokonce pořadník,“ říká Ivana.
Teprve za pár týdnů, když zájem o novorozené miminko mezi blízkými i kamarádkami postupně upadal, začalo Ivaně vlastně docházet, jak dramaticky se jí změnil život. „Pár týdnů jsem byla za hvězdu v široké rodině i mezi vrstevnicemi. Všechny kamarádky se přišly podívat, poňuchňat miminko, možná mi chvilku i záviděly. Ale právě jen tu chvilku. Pak mi malou vrátily a odešly na kafe nebo do kina a večer tancovat. Moji i manželovi rodiče byli ještě mladí, takže chodili do práce a potom chtěli odpočívat, a samozřejmě na to měli plné právo. Jenom já jsem se od malé nemohla hnout, což mi brzy začalo vadit,“ přiznává Ivana.
Jako by to ten prcek vycítil. Malá Ivanka byla doslova z hadích ocásků, spala jen minimálně a Ivana byla brzy u konce s dechem.
„I kdyby se náhodou našel někdo, kdo by mi třeba dítě večer pohlídal, zřejmě bych to stejně nevyužila, protože jsem o půl deváté usínala u televize. Navíc mi začalo vadit, že manžel vlastně žije stejným životem jako dřív, na rozdíl ode mě. Ráno šel do práce, po práci s kamarády na pivo, o víkendech jezdil hrát fotbal. Přirozeně tedy vůbec nechápal, na co si stěžuji,“ popisuje Ivana. Přestože o Ivanku pečovala nejlépe, jak mohla, v určitém okamžiku stála na rozcestí.
„Začínala jsem na dceru řvát kvůli malichernostem, zaháněla jsem ji do pokojíčku, přestože mi vůbec nemohla rozumět, byla ještě hrozně malinká. Pak mi to většinou přišlo líto, jenže jsem si nemohla pomoct. Nenáviděla jsem svůj nový život. Když jsem se přistihla, jak stojím u kavárny a pláču, protože si do ní nemůžu v klidu sednout a pokecat s kamarádkou, rozhodla jsem se, že nebudu trápit sebe ani dítě,“ dodává Ivana.
Ještě týž den přihlásila malou Ivanku do jeslí a za měsíc začala chodit do práce. „Ivance bylo jedenáct měsíců, když jsem ji dala do jesliček. Jasně, že mi hodně lidí (hlavně ženských) řeklo, že jsem krkavčí matka, že to malou poznamená, že nebudeme mít správný vztah a tak dále. Ale já už prostě věděla, že to takhle dál nejde.Naštěstí Ivanku program v jeslích úplně nadchl. Zatímco já seděla doma u stolu a litovala se, v jeslích se neustále něco dělo a to té naší čiperce ohromně vyhovovalo.“
Podobný příběh zažila spousta mladých matek, kterým dítě převrátilo život naruby dříve, než si to mohly pořádně rozmyslet. Stejné pocity ale zažívá i řada mnohem starších novopečených matek. I když některé ženy tvrdí, že životními zkušenostmi člověk přece jen trochu zmoudří a dokáže se pak více dítěti přizpůsobit, na životní kotrmelec, který ženu po porodu čeká, se zřejmě žádná z nás nedokáže dopředu stoprocentně připravit.
Ivaně je dnes čtyřicet a k Ivance přibyl před rokem a půl Tomášek. „Moje první manželství bylo jednoduše nezralé, a přestože jsme se myslím oba opravdu snažili, prostě nevydrželo. Před šesti lety jsem se vdávala podruhé a hned po svatbě mě můj druhý muž začal přemlouvat, že si pořídíme dítě ještě spolu,“ vykládá dvojnásobná matka. Ze začátku o tom nechtěla ani slyšet.
Bylo jí 34, měla dospívající dceru, skvělou práci a teď už i novou rodinu. Její život šel přesně tak, jak si představovala. Narození dítěte měla spojené jenom s odříkáním a nesvobodou, a tak si vůbec nedovedla představit, že by do toho spadla znovu. Někteří muži ale bývají velmi vytrvalí...
„Po třech letech neustálého manželova přemlouvání a slibování, jak se o všechno postará, se přidala i Ivanka, což mě hodně překvapilo. Měly jsme spolu pro mě hodně nelehký rozhovor. Na rovinu jsem jí řekla, že mám pocit, že v jejím případě jsem jako matka selhala, protože jsem prostě nedokázala upřednostnit její zájmy před svými. Že jsem aktivní člověk a že být zase dlouhé měsíce sama doma s miminem prostě nedokážu.“ Ivanka ale mámě vyrazila dech.
Naprosto věcně jí oznámila, že něco takového po ní přece nikdo nechce, že dnes je jiná doba a s dítětem se dá dělat spousta věcí, navíc na to nebude sama, ale o benjamínka se s chutí postará celá rodina. „Potom mě rozbrečela, protože mi řekla, že jsem skvělá máma a že velikost mateřské lásky se přece neměří tím, jestli dá máma dítě někomu hlídat a jde si zaplavat nebo ke kadeřnici. Když teď nad tím tak přemýšlím, možná že v tu chvíli byla z nás dvou zralejší právě dcera,“ přiznává Ivana.Takovému soustředěnému tlaku už nešlo odolat, a jak to tak bývá, když se nejmíň chce, jde to nejrychleji, takže dva měsíce po tomto důležitém rozhovoru byla Ivana těhotná.
První, co Ivanu překvapilo, bylo těhotenství. „Prožívala jsem ho úplně jinak, bylo to o dost těžší. V desátém týdnu jsem začala krvácet, a v tu chvíli mi došlo, že dítě opravdu chci. Naštěstí jsme to zvládli a úspěšně došli do druhého trimestru. Klepala jsem se před každým ultrazvukem a hodně nervů mě stály také genetické testy,“ říká Ivana.
Tripple testy vyšly špatně a Ivana musela absolvovat odběr plodové vody. Následující čekání na výsledky amniocentézy považuje za nejhorší dny svého života. „Nebyla jsem ani schopna tam zavolat, musela to udělat Ivanka. Když mi po lékařce zopakovala, že čekáme zdravého chlapečka, brečela jsem štěstím asi dvě hodiny,“ směje se Ivana. Tady vidí rozdíl číslo jedna.
Ve dvaceti ji vlastně vůbec nenapadlo, že by dítě nemusela donosit, nebo že by s ním mohlo být něco v nepořádku. Statistika jí vlastně dává za pravdu - počet komplikací i vývojových vad dramaticky stoupá se zvyšujícím se věkem matky. U těhotných ve věku nad 40 let dokonce výskyt chromozomálních vad plodu stoupá až sedmkrát.
A protože s věkem se zvyšuje také zodpovědnost, starší těhotné často ze strachu nevyjdou až do porodu. A jakmile porodí, vystřídají strach zase další obavy. Ivana měla těhotenskou cukrovku, kterou jednoznačně častěji trpí starší rodičky. Podobné je to s vysokým krevním tlakem, který se Ivaně ve druhém těhotenství rovněž nevyhnul. Jak se bříško zvětšovalo, otékaly jí také ruce a nohy.
Otékala i v obličeji a ke konci těhotenství jí gynekolog oznámil, že má preeklampsii a musí nastoupit do porodnice k vyvolání porodu. „Pár dní doktoři lákali Tomáška na svět, až se můj zdravotní stav zkomplikoval natolik, že museli přistoupit k akutnímu císařskému řezu. Naštěstí se syn narodil zdravý a já jsem se po operaci docela rychle zotavila,“ dodává Ivana.
Plodnost ženy se postupem času rychle snižuje. Na rozdíl od mužů, kterým se spermie tvoří po celý život, rodí se ženy s definitivním počtem vajíček, z nichž jen část je posléze schopna oplození. Zatímco dvacetiletá žena má tedy až poloviční šanci na otěhotnění v jednom cyklu, u ženy po čtyřicítce je taková šance jen několikaprocentní. Proto v posledních letech gynekologové začínají veřejně nabádat ženy, aby své první těhotenství neodkládaly příliš dlouho. I s kvalitou mužských spermií to v posledních letech není příliš valné.
Stává se, že partneři, kteří si dosyta užili kariéry i svobodného života s cestováním a jinou zábavou a teď jsou připraveni na zodpovědné rodičovství, můžou na vysněného potomka čekat poměrně dlouho.
Z již zmíněných chromozomálních vad hrozí dětem starších rodiček nejvíce obávaný Downův syndrom. Mnohem pravděpodobnější je u nich také porod víc než jednoho dítěte.
A to i v případě, že miminko bylo počato přirozenou cestou a žena neužívala žádné léky na podporu plodnosti. Po čtyřicátém pátém roce věku dokonce pravděpodobnost vícečetného těhotenství stoupá až desetkrát, oproti těhotenství dvacetiletých dívek. Jestliže žena na mateřství dlouho čekala ze zdravotních důvodů, nebo prostě nemohla najít toho správného partnera, vícečetné těhotenství pro ni bude pravděpodobně skvělým bonusem.
Přes různá rizika a vyšší možnost komplikací stále platí, že pokud se rozhodnete pro těhotenství ve vyšším věku, pravděpodobně za pomoci lékařů donosíte a porodíte zdravé dítě. Je však nutné v pravidelných intervalech kontrolovat krevní tlak, měřit hladinu cukru v krvi, zvýšit příjem kyseliny listové, která pomáhá předcházet vývojovým vadám a samozřejmě nekouřit a nepít alkohol.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.