Maminka.czŠkolák

Mámy bez domova

Dita Mrázková 6.  5.  2010
Kolpingův azylový dům je jedním z míst, kam se o pomoc obracejí ženy, které se ocitnou v tíživé životní situaci. Nemají kde složit hlavu, mají dítě a chtějí dostat novou šanci..

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ne vždy je taková dlouhá cesta úspěšná, mnohdy i nějaký čas trvá, než se objeví kýžený výsledek. V Kolpingově domě v Praze-Bohnicích však mají pro rizikové matky, které potřebují pomoc, speciální program. Podle něj pak pomáhají svým klientkám – matkám překonat nepříznivou sociální situaci, změnit kvalitu života a zvládat péči o domácnost a své dítě.

Jak vlastně vypadá první kontakt matky s azylovým domem? „Nejčastěji nás ženy kontaktují buď telefonicky, nebo osobně, ve spoustě případů nás osloví OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dítěte), tedy sociální pracovnice, které úzce spolupracují s těmito matkami a potažmo i s námi,“ říká metodička a videotrenérka Kolpingova azylového domu, PhDr. Ludmila Boková.

„Zjišťujeme hlavní příčinu jejich tíživé situace. Zeptáme se, odkud pocházejí (podmínkou v Kolpingově domě je pobyt pouze pro matky z hlavního města) a zda spolupracují se sociální správou. Důležitý je i věk dítěte či termín porodu.

Upřednostňujeme matky v pokročilém stupni těhotenství. Na ženy v počátečním stadiu gravidity tady, co se přípravy na mateřství týče, nejsme připraveni.
Tréninkový program není určen pro všechny, pečlivě zvažujeme přijetí každé nové klientky. Pokud k nám zavítá například matka s šestiletým dítětem, která se právě rozvádí, má stálou práci, hledá na krátkou dobu ubytování, ale ví, že v nejbližší době tuto situaci může vyřešit, musíme ji bohužel odkázat na jiný azylový dům. Oproti jiným domům je Kolping zaměřen na dlouhodobější spolupráci s klientkou, tzn. že u nás může pobývat minimálně rok, v jiných zařízeních je tato spolupráce mnohem kratší,“ dodává paní Ludmila. Všeobecným problémem je podle ní situace s obecními byty, které byly dříve klientkám k dispozici.

Tahle možnost už v dnešní době prakticky neexistuje… Azylový dům Kolping má celkem sedm bytů a jeden krizový pokoj sloužící pro „náhlé“ případy, kde je pobyt možný maximálně na měsíc. Navíc navýšil kapacitu dalších čtyř tzv. tréninkových bytů, které domu pronajaly městské části Prahy spolu s Magistrátem hlavního města. Ty už jsou mimo azylový dům a matky zde fungují bez tréninkového programu, který je v Kolpingu stěžejní.

Celkem je tedy pod křídly Kolpingu jedenáct matek se svými dětmi. Nejmladší je osmnáct, té nejstarší pětatřicet let. V domě panuje určitá hierarchie – zatímco v samotném podkroví domu žijí v současné době tři matky, které už dokážou perfektně a samostatně „fungovat“ (stále však absolvují tréninkový program), o patro níž jsou stále ještě rizikové případy. Zajímá mě, co je hlavním cílem tréninkového programu. „Především podpora a rozvoj dovedností každé klientky, které jsou nezbytné pro samostatný život,“ odpovídá paní Ludmila.

„V domě probíhají konzultace se sociálními pracovnicemi, klientky by měly respektovat ,domácí řád‘ domu, tj. účastnit se porad a komunit, které tu pravidelně absolvujeme, spolupracovat s odbornou instruktorkou při péči o své dítě a vedení domácnosti, plnit služby v rámci údržby domu a zahrady, účastnit se videotréninku a tím tak zefektivnit svou komunikaci s dítětem. Maminky také docházejí do kurzů vaření a pečení.“ Každá klientka zde může využít služeb psychoterapeuta, který je k dispozici jednou týdně a jemuž se může svěřit se svými niterními záležitostmi.
Výjimkou není ani pomoc pro partnera klientky, který má skutečný zájem jak o svou partnerku, tak především o dítě.

Dům tyto muže velmi podporuje, už jen proto, že většina partnerů bývá problematická. V domě jim dávají velký prostor – všední i víkendová odpoledne můžou své partnerky navštěvovat a pomoci jim s péčí o dítě. Podmínkou je, že klientka musí s touto návštěvou plně souhlasit.

Noční služby nejsou v Kolpingu nijak výrazně omezeny, trvale zde žije správkyně domu, která je tu pro matky v naléhavých situacích k dispozici i v noci.

Ráno ženy, které (ponejvíce na 1/2 úvazku) pracují, odcházejí do zaměstnání, děti jsou většinou ve školkách. Matky, které potřebují své dítě pohlídat, musí nahlásit, kdo se jim o ně po dobu jejich nepřítomnosti postará. Hlídání si zajišťují samy, v domě se děti hlídají jen ve výjimečných situacích.

Za zmínku stojí, že pobyt v Kolpingu není zdarma, matky si tu své působení platí.
Částka je pohyblivá a ze zákona stanovená, její výše záleží na počtu dnů v měsíci, většinou jde o částku kolem 4000 Kč.

„Matky mají své příjmy, ať už mateřskou či sociální dávky, a pokud nastane opakovaný problém s placením za pobyt, musíme se s klientkou bohužel rozloučit,“ upozorňuje Ludmila. Většina klientek se navíc (ať už svou vinou či cizím zaviněním) dostala do finančních problémů. Mnohdy splácí i několik dluhů zároveň.

Paní Ludmila uvádí u některých případů i statisícové výše. „Protože na klientky neuplatňujeme sociálně právní ochranu, musíme vše úzce řešit i s OSPOD, který se snaží matky vést k řádnému splacení,“ ukončuje Ludmila naše povídání.

Ano, jsou to celkem tvrdé podmínky pro život v azylovém domě a zdejší klientky to dobře vědí. Nikdo jim jejich osobní trable nijak výrazně nezlehčuje, kromě střechy nad hlavou, stravy a zajištění základní péče svému dítěti se musí se svými starostmi postupně vypořádat samy.

Ale to i matky, které žijí relativně pohodový život ve vlastním domě v bezpečí a pohodě. Každý máme to své. Každopádně všechny maminky, které se do azylového domu dostaly a ještě dostanou, zasluhují velkou pochvalu a také uznání.

Díky svému velkému úsilí mohou zvrátit dosud nepříznivý osud a svému dítěti vytvořit lepší startovací podmínky do života, posílit si sebevědomí a optimistický pohled na svět.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Rodina, Novorozenec, Školák, Batole, Kojenec, domov, Azylový dům, OSPOD, Kýžený výsledek, Domácí řád, Dom