[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mánie se projevila u mého otce,“ svěřuje se na internetové diskusi Klára. „Vypadá jako žoviální chlapík ve středních letech, kterému se neuvěřitelně daří. Je náhle sebevědomý, vtipkuje, chechtá se, někdy mluví jako by byl z nějaké sekty. Hrozně utrácí peníze. Pokud narazí na sebemenší odpor, úplně vzpění vzteky.
Málo spí a má potřebu ostatním předvádět, jak rychle umí pracovat, co všechno zařídí. Je to s ním k nevydržení. Spí jen pár hodin a v noci většinou telefonuje na záznamníky, vyhrožuje a pije. Byli jsme s ním u několika psychiatrů, ale odmítá ústavní léčbu,“ vypráví. „Čekáme na to, kdy se stane něco závažného, aby mohl být podle zákona odvezen na psychiatrii i bez svého souhlasu, ale to musí být nebezpečný sobě či svému okolí.
Zatím svou rodinu jen psychicky a finančně vyčerpává a způsobuje plno komplikací v práci, mezi příbuznými a sousedy. Každý den se probouzím s neblahým pocitem, co asi zase provede...“ U Klářina otce najdeme hned několik příznaků nemoci zvané mánie. Jejím základem je nepřiměřeně dobrá nálada spojená s nárůstem aktivity. Všechno je snadné a řešitelné, nápady přicházejí jeden za druhým. Ne, že by ale každý z nás, kdo se zrovna vyspal dorůžova nebo konečně dokončil dlouho odkládanou práci, trpěl mánií. Tato porucha postihuje průměrně jednoho člověka ze sta. Poprvé se s ní obvykle setkáváme mezi dvacátým a třicátým rokem, i když vypuknout může prakticky kdykoli. Nevyhýbá se mužům ani ženám – své drápky zatíná mánie do obou pohlaví stejnou měrou.
A jakže rozeznáme rozjíždějící se mánii od normálního dobrého naladění? „Začátek mánie je obvykle spojen s příjemným pocitem zvýšené energie, kreativity a společenskosti. Tento stav však může velmi rychle přejít do extrémně zvýšené nálady nebo vážné podrážděnosti, které jsou pro daného jedince nápadně neobvyklé,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Novák. „Lidé v této fázi obvykle ztrácejí náhled na svůj stav, nevnímají jej jako chorobný a odmítají připustit, že je něco v nepořádku. Mánie způsobuje vážné narušení každodenního života a často je důvodem k hospitalizaci na psychiatrickém oddělení.“
Nemocný bývá obvykle odvezen na psychiatrii poté, co se začne projevovat jako nebezpečný sobě nebo svému okolí. Pod vlivem mánie se může chovat nezodpovědně a riskantně, i když mimo období nemoci budí naopak dojem pečlivého a opatrného člověka. Nárůst energie způsobí, že neváhá své odvážné plány ihned zrealizovat, což někdy mívá katastrofické následky. Peněžní ztráty, zadlužení i společenské znemožnění. O tom vědí partneři nemocných mánií své. „Rozvedla jsem se po deseti letech. Už jsem manželovo onemocnění prostě nemohla dál snášet,“ říká čtyřicetiletá policistka Lidka.
„Tu ostudu bych ještě zvládla, ale manžel nás neskutečně zadlužil, nikdy se z toho nevyhrabu. A že nemluvím o drobných částkách – jeho poslední nápad, zřídit soukromé dětské hřiště, nás stál půl milionu. Vždycky, když se z toho na chvilku dostal, sliboval, že už to příště neudělá, ale já věděla, že to zase přijde a zase to budu muset řešit. Jsem z toho vyčerpaná.“ Zkušenosti s nezodpovědným nakupováním svých pacientů popisují i MUDr. Tereza Uhrová a MUDr. Andrea Howardová:
„Jeden pacient si pronajal městský kulturní dům s odůvodněním, že zde bude pořádat multimediální show, a podepsal s vedením několik závazných smluv. Své přátele nutil k zapůjčení velkých finančních obnosů na zaplacení vystupujících hvězd. Po několika změnách termínu a scénáře show a po následném ‚přebití‘ celé akce ‚podstatně geniálnějším nápadem‘ a po neustálých denních i nočních telefonátech a zaplavování novými ideami pojali přátelé podezření na duševní onemocnění.“ Dalším rizikovým příznakem mánie je snížená potřeba spánku.
Lidé s mánií obvykle stráví v posteli jen několik hodin denně, pokud vůbec spí, což může být pro tělo velmi vyčerpávající. Navíc toho obvykle ani moc nesnědí, takže nemají z čeho čerpat energii, kterou neustále rozhazují, kde se dá. „Když jsem v manické fázi, nespím víc než tři až čtyři hodiny. Mám pořád co na práci a spánek je pro mě ztráta času. Už když usínám, mám chuť vyskočit a jít něco dělat a ne nečinně spát,“ vypráví pětadvacetiletý student Marek.
Projevy mánie mívají často závažné důsledky i v okolí nemocného. Kvůli nápadně zvýšenému sebevědomí, nadměrné upovídanosti a snížené sebekritičnosti může působit arogantně a nepříjemně. Všechno ví nejlíp, na všechno má návod nebo radu. Vážným problémem, který narušuje komunikaci i vzájemné pochopení, je tak zvané zrychlené myšlení nebo myšlenkový trysk.
Nápady se řítí jeden za druhým a lidé v okolí nestačí jeho myšlenky sledovat. Ve své urputné snaze vysvětlit jim, o co jde, pak začne mluvit ještě víc nesrozumitelně a překotně, což situaci jenom zhorší. „Se zvýšeným přísunem nápadů, kdy se před ukončením jedné úvahy již rodí další myšlenka, a s narůstající aktivitou přestává být čas na ‚zdržování se‘ společenskými konvencemi, pacient se nechce nechat v projevu přerušit a rychle roste jeho podrážděnost. Stačí mu drobný podnět, náznak nesouhlasu, a může se začít projevovat nepříjemně.
Někdy dojde k nekontrolovatelnému vzrušení nebo až k zuřivosti a agresivitě. Jindy je pacient naopak žoviální, dělá ‚odbržděné‘ vtipy, často se sexuálním podtextem, používá vulgarismy ve společensky nevhodných situacích,“ uvádějí MUDr. Tereza Uhrová a MUDr. Andrea Howardová. Nedostatek zdrženlivosti se projevuje i v navazování sexuálních vztahů. Lidé běžně věrní či stydfoto: liví se mohou dočasně proměnit v donchuány a svůdnice a lovit jednoho partnera za druhým. „Manželčiny sexuální excesy už neberu jako nevěry, ale jako důsledek její nemoci,“ vypráví třicetiletý sociální pracovník David. „Když opadne období mánie a začne mít jasno v tom, jak se chovala, je z toho zničenější než já. Vím, že s tím prostě nic nenadělám, i když neříkám, že mě to nebolí,“ svěřuje se. ====Není mánie jako mánie==== Ne každá mánie se ale projevuje tak silnými příznaky. Existují totiž tři základní formy. Hypománie, lehčí forma, znamená stav lehce nadnesené nálady, nadměrné energie a subjektivního pocitu duševní i tělesné pohody. Prostě se cítíme skvěle a plní síly. Člověk v hypománii snadno navazuje kontakty, bývá hovorný, hýří nápady. Takový stav ještě nemusí působit žádné komplikace, naopak si ho někteří lidé pochvalují a je pro ně zdrojem energie a tvůrčí činnosti. Problémem je, když přeroste v závažnější formu, už popisovanou mánii. Naopak nejtěžší formou mánie je tak zvaná mánie s psychotickými příznaky. Kromě klasických manických příznaků najdeme u nemocných i halucinace a bludy. Takový člověk už vnímá narušeně realitu, může slyšet hlasy, které k němu promlouvají či komentují jeho chování, nebo trpět mylným přesvědčením, například o svých mimořádných schopnostech či vlastní důležitosti. „Jeden pacient odmítal ošetřování od lékařů oddělení pro jejich nízký intelekt. Sám si stanovil IQ na 2650 bodů,“ popisují MUDr. Tereza Uhrová a MUDr. Andrea Howardová. „V noci telefonoval svým známým s požadavkem, aby upozornili média na senzační zprávu, že je nejchytřejší na světě. Předpokládal, že na této raritě všichni zbohatnou. Současně byl též přesvědčen, že je kvůli svým geniálním schopnostem středem zájmu výzvědných služeb.“ ==== Bipolární afektivní porucha==== Lidí, kteří trpí pouze mánií, je jako šafránu. Mnohem častěji na tuto nemoc narazíme v kombinaci s jejím protipólem – depresí. Pak mluvíme o bipolární poruše nebo taky maniodepresivní psychóze, jak se tato nemoc dříve označovala. Dotyční si během života střídavě procházejí světlými obdobími mánie a ponurými dobami deprese. Jejich život je jako na houpačce, liší se jen v tom, jak často se jednotlivá období střídají.
Mohou se měnit během několika dnů, ale i let nebo může nemoc na dlouhou dobu usnout a neprojevovat se vůbec. To, jak bude jejich život vypadat, a zda bude mít nemoc pod kontrolou je nebo oni ji, záleží hlavně na jejich zodpovědnosti a spolupráci při léčbě. Koneckonců, každý jsme jednou dole a jednou nahoře, jde jen o to, jak moc dokážeme kontrolovat, abychom z houpačky nevyletěli.
Bipolární porucha bývá dávána do souvislosti s kreativitou a tvůrčí činností. Řada významných osobností našich dějin, vynikajících umělců, spisovatelů, herců či politiků, se potýkala s touto nemocí a v období hypománie nebo klidu mezi epizodami deprese a mánie tvořila díla, která ovlivnila svět. Mezi nimi například: Ludwig van Beethoven, Virginia Woolfová, Martin Luther, Ota Pavel, Johan Wolfgang Goethe, Edgar Alan Poe, Percy Bysshe Shelley, Miloš Kopecký, Abraham Lincoln, Winston Churchill, Ernest Hemingway, Napoleon Bonaparte a mnoho dalších.