[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Všechny moje kamarádky a známé by byly šťastné, kdyby jejich partneři projevovali takový zájem o péči a výchovu jejich dětí. Já z toho už ale nemůžu. Začalo to přitom úplně nenápadně,“ vypráví Tereza.
„Když jsme zjistila, že jsem těhotná a řekla jsem to Mirkovi, byl nadšený. Hned druhý den sednul k počítači a objednal deset knih o mateřství a rodičovství – od péče o novorozence po úskalí výchovy tříletých „dospělých“. Pokládala jsem to za trochu přehnané, ale byla jsem ráda, že to bere tak vážně a přistupuje ke své nové roli táty zodpovědně.
Jenže do konce týdne byl Mirek expert na všechno. Přečetl všechny knížky a přeposlal mi asi patnáct emailů s linky na bezpečnostní testy autosedaček a srovnání kočárků. To jsem byla zhruba v šestém týdnu.
Než jsem se stačila rozkoukat, měl jasnou představu o značce autosedačky a předvybraný kočárek i s příslušenstvím. Já v té době pomalu ani nevěděla, jaký je rozdíl mezi hlubokým kočárkem, taškou na vkládání či korbou. Pamatuju se na jeden večer, kdy se mě Mirek zeptal, jestli teda už vím, jaký bych chtěla, a já odpověděla: Béžový. Mlčky pokýval hlavou a odešel si do kuchyně udělat kafe. Od té chvíle už se mě na věci přestal ptát a začal mi je spíše oznamovat.
Když jsme se dozvěděli pohlaví miminka a zjistili, že čekáme chlapečka (na konci čtvrtého měsíce), vrhnul se Mirek na nový projekt: zařízení pokojíčku. V té době už jsem byla srozuměná s tím, že nemá cenu snažit se mu věci vymluvit a argument ‚Není na to ještě trochu brzy?‘ absolutně neobstojí.
Mirek si objednal štos zahraničních časopisů o dětských pokojíčcích a strávil v nich víkend. Všechno pro bezpečný pokojíček, tipy pro útulný pokojíček, 10 věcí, co v dětském pokojíčku nesmí chybět,… Neměla jsem potuchy, co všechno se dá vymyslet a napsat na téma dětských pokojíčků. O měsíc později, bylo všechno hotovo. Mohla jsem porodit a přinést miminko druhý den domů a všechno bylo připraveno.
Pominu to, jak Mirek tři měsíce před porodem proměnil celý náš byt v bezpečnostní zónu pro batolata. Mohli jsme pořádat narozeninové party ročních mrňousů bez rizika, že by se někdo uhodil o nějaký ostrý roh, někam spadl, někde si skřípnul prsty či otevřel nějakou zásuvku.
Taky to, jak nastudoval techniky kojení a trval na tom, že se mnou navštíví všechny semináře o průběhu porodu, správném dýchání a tlačení. Myslela jsem, doufala, že s příchodem Adámka na svět se trochu uklidní a přestane všechno tak strašně prožívat. Bohužel stal se pravý opak.
Dneska jsou Adámkovi tři měsíce a mě připadá, že i když Mirek chodí do práce, je na mateřské s ním on. Vybral mu pediatra, ví přesně, kdy začít s prvním příkrmem, jaké očkování nás kdy čeká a jaké by bylo lepší trochu odložit. Ať se snažím sebe víc, vždycky je krok přede mnou.
Je ale fakt, že já se zas tak moc nesnažím. Už jsem rezignovala, jinak bych se totiž musela z Mirka zbláznit. Spíš si syna užívám, raduju se, že jsem s ním a že když je Mirek v práci, můžu si dělat věci po svém. Vím, zní to hloupě, ale bohužel je to tak.“