Manžel od nás odešel, když byly synovi pouhé tři měsíce. Tady je mé desatero, jak situaci zvládnout

Popravdě řečeno, to bouchnutí dveří mě nepřekvapilo. Někde uvnitř jsem totiž už dávno věděla, že my dva se k sobě ve skutečnosti nehodíme. Navíc že nevěru v těhotenství odpustit nedokážu a vztah je zničený. Několik bolestných měsíců předtím jsem se snažila udržet rodinu kvůli dětem. Přece jim nevyrazím tatínka s kufry za dveře. Kvůli obligátnímu „co tomu řeknou lidi“ – míněno od nejbližší rodiny až po sousedy. Kvůli vzpomínkám na to dobré (vždyť jsme byli taková láska!). A hlavně ze strachu (jak to všechno zvládnu/utáhnu/přežiju?). A potom taky: „Kdo mě bude chtít se dvěma dětmi?!“

VIDEO: Sex a intimita ve vztahu po porodu - bude to jako dřív?

Asi nemusím říkat, že právě tyto důvody by k udržení rodiny nestačily – ostatně vždyť totéž zdůrazňují odborníci z řad psychologů a vztahových koučů. A kdyby bývaly ty dveře nezaklaply tehdy, určitě by se to stalo o mnoho bolestných zážitků později. Zážitků, které by nás všechny včetně dětí zranily, možná navždycky. Ačkoliv jsme se během vztahové krize, která vyvrcholila rozchodem, oba s manželem snažili, abychom kluky ušetřili, byla to naivní strategie. Ve skutečnosti se klid a řád do naší nyní už jen tříčlenné domácnosti vrátil, až když jsme se s manželem rozešli. Až když jsem se znovu našla a vyrovnala se sebou…

Slavní rodiče

"Hlavně ať netrpí děti!" Slavné páry, které se i po rozchodu dokázaly dohodnout na výchově svých potomků

Jít od sebe a nastavit nový řád

Tím rozhodně netvrdím, že byste se právě vy dva měli rozejít. Třeba právě vám se podaří vztah zachránit a znovu restartovat. Moc držím palce! Ostatně výzkum provedený před pár lety organizací Marriage Foundation uvádí, že nejlepší, co mohou rodiče pro své děti udělat, je zachovat manželství.

„Někdy to ovšem opravdu nejde a za celou svou kariéru jsem se ještě nesetkala s případem, kdy by dospělé děti byly vděčné rodičům, že zůstali spolu kvůli nim,“ varuje psycholožka Martina Masopustová. „Daleko častěji řeším ve své praxi celé nešťastné rodiny, u kterých je zřejmé, že by se všem ulevilo, kdyby šli rodiče od sebe a nastavil se nový řád.“

Podle psycholožky je nejsložitější proces přijmutí faktu, že rodina, kterou jste si společně vysnili, nebude dál pokračovat. A poté samotný proces rozchodu, který je samozřejmě ve většině případů velmi bolestný. Ale existují pravidla, která vám mohou výrazně pomoct (viz box Desatero pro snadnější rozchod).

Dokážete být šťastná?

Když se podíváme na grafy rozvodovosti v České republice za posledních sedmdesát let, křivka stoupá. Zatímco v roce 1950 (i v celých šedesátých letech) bylo rozvodů kolem deseti tisíc ročně, na přelomu století jsme už na třikrát vyšších číslech. „Rozvod přestal být společenským stigmatem. A ačkoliv na to neexistují přesné statistiky, určitě si mnoho rodičů uvědomilo, že zůstávat v nešťastném svazku jen kvůli dětem je z dlouhodobého hlediska traumatizující řešení. To bývalo dřív velmi běžné,“ říká Martina Masopustová.

Dětští psychologové upozorňují, že už kojenci vnímají emoční projevy lidí kolem sebe. Napojeni jsou pochopitelně zejména na maminku. Platí to však i o starších dětech, teenagery nevyjímaje. Stres, který je přítomný doma, pak vede podle povahy dítěte k různým projevům poruch chování, soustředění nebo spánku, organismus startuje autoimunní reakce. Takže odpověď na otázku, jak je možné, že vaše jindy zcela zdravé dítě náhle chytí úplně všechno, co kolem něho ve školce proletí, je… Atmosféra doma.

V jeden klíčový okamžik si tedy budete muset na rovinu přiznat, zda váš vztah stojí za to zachraňovat. A jestli do toho půjdete s partnerem společně, protože chtít pracovat na tom musíte oba. (Viz náš dotazník: Zůstat, nebo odejít?) Pokud zjistíte opak, přichází další krok: ujasnit si, jestli dokážete být šťastná maminka i v případě, že jako rodiče zůstanete spolu „jen kvůli dětem“. A buď si zařídíte každý svůj život bokem, nebo budete šťastnou rodinu jen předstírat. „To vám ovšem možná uvěří sousedé, ale vlastní děti určitě ne a následky mohou být celoživotní,“ varuje psycholožka.

Leccos jsem musela překousnout

Já se nacházím aktuálně v bodě, kdy mají oba moji synové vlastně moc hezký vztah se svým otcem i dalšími sourozenci, které jim záhy pořídil. Nebylo vždycky všechno růžové, leccos jsem musela překousnout a někdy se hodně držet, abych o jejich tatínkovi před dětmi nepronesla něco peprného (od toho ale máte kamarádky nebo psychologa, abyste ventilovala negativní pocity).

Nevychovávala jsem je sama – strach, že single maminku nebude nikdo chtít, ten rovnou hoďte za hlavu. Ale hlavně! Nedávno mě synové velmi překvapili postojem: „Víš, že jsme to ani nikdy nechtěli, abyste ty a táta byli spolu? Vůbec se k sobě nehodíte a takhle je to cajk. Žádný trauma, mami… Když vidíme spolužáky, jak se jim doma rodiče hádají, tak jsme na tom o dost líp. Buď v klidu.“

Rozchod není konec světa

Takže zpátky k těm mým zabouchnutým dveřím. Dnes bych podepsala a podškrtla následující:

• Rozchod skutečně neznamená konec světa, přijdou nové hezké časy.
• Jestliže víte, že jste pro záchranu rodiny udělala vše, co bylo ve vašich silách, a stejně to nevyšlo, pak si neklaďte rozpad rodiny za vinu.
• Když se rozejdete, může to všem zúčastněným prospět a rozhodně to nemusí dopadnout tak, že z dětí vyrostou citově deprivované trosky se sklony k závislostem.
• Oba zůstáváte rodiči a je jen na vás, jak děti rozchodem projdou a co se vám jako (byť rozdělené) rodině podaří společně vybudovat. Fakt, že žijeme v 21. století, je v tomto ohledu velká výhra, ať už mluvíme o možnostech využití všech komunikačních technologií nebo o tom, že rozvod přestal být společenským stigmatem.

Bude to dobré, věřte tomu!