[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Popravdě řečeno, to bouchnutí dveří mě nepřekvapilo. Někde uvnitř jsem totiž už dávno věděla, že my dva se k sobě ve skutečnosti nehodíme. Navíc že nevěru v těhotenství odpustit nedokážu a vztah je zničený. Několik bolestných měsíců předtím jsem se snažila udržet rodinu kvůli dětem. Přece jim nevyrazím tatínka s kufry za dveře. Kvůli obligátnímu „co tomu řeknou lidi“ – míněno od nejbližší rodiny až po sousedy. Kvůli vzpomínkám na to dobré (vždyť jsme byli taková láska!). A hlavně ze strachu (jak to všechno zvládnu/utáhnu/přežiju?). A potom taky: „Kdo mě bude chtít se dvěma dětmi?!“
Asi nemusím říkat, že právě tyto důvody by k udržení rodiny nestačily – ostatně vždyť totéž zdůrazňují odborníci z řad psychologů a vztahových koučů. A kdyby bývaly ty dveře nezaklaply tehdy, určitě by se to stalo o mnoho bolestných zážitků později. Zážitků, které by nás všechny včetně dětí zranily, možná navždycky. Ačkoliv jsme se během vztahové krize, která vyvrcholila rozchodem, oba s manželem snažili, abychom kluky ušetřili, byla to naivní strategie. Ve skutečnosti se klid a řád do naší nyní už jen tříčlenné domácnosti vrátil, až když jsme se s manželem rozešli. Až když jsem se znovu našla a vyrovnala se sebou…
Tím rozhodně netvrdím, že byste se právě vy dva měli rozejít. Třeba právě vám se podaří vztah zachránit a znovu restartovat. Moc držím palce! Ostatně výzkum provedený před pár lety organizací Marriage Foundation uvádí, že nejlepší, co mohou rodiče pro své děti udělat, je zachovat manželství.
„Někdy to ovšem opravdu nejde a za celou svou kariéru jsem se ještě nesetkala s případem, kdy by dospělé děti byly vděčné rodičům, že zůstali spolu kvůli nim,“ varuje psycholožka Martina Masopustová. „Daleko častěji řeším ve své praxi celé nešťastné rodiny, u kterých je zřejmé, že by se všem ulevilo, kdyby šli rodiče od sebe a nastavil se nový řád.“
Podle psycholožky je nejsložitější proces přijmutí faktu, že rodina, kterou jste si společně vysnili, nebude dál pokračovat. A poté samotný proces rozchodu, který je samozřejmě ve většině případů velmi bolestný. Ale existují pravidla, která vám mohou výrazně pomoct (viz box Desatero pro snadnější rozchod).
Když se podíváme na grafy rozvodovosti v České republice za posledních sedmdesát let, křivka stoupá. Zatímco v roce 1950 (i v celých šedesátých letech) bylo rozvodů kolem deseti tisíc ročně, na přelomu století jsme už na třikrát vyšších číslech. „Rozvod přestal být společenským stigmatem. A ačkoliv na to neexistují přesné statistiky, určitě si mnoho rodičů uvědomilo, že zůstávat v nešťastném svazku jen kvůli dětem je z dlouhodobého hlediska traumatizující řešení. To bývalo dřív velmi běžné,“ říká Martina Masopustová.
Dětští psychologové upozorňují, že už kojenci vnímají emoční projevy lidí kolem sebe. Napojeni jsou pochopitelně zejména na maminku. Platí to však i o starších dětech, teenagery nevyjímaje. Stres, který je přítomný doma, pak vede podle povahy dítěte k různým projevům poruch chování, soustředění nebo spánku, organismus startuje autoimunní reakce. Takže odpověď na otázku, jak je možné, že vaše jindy zcela zdravé dítě náhle chytí úplně všechno, co kolem něho ve školce proletí, je… Atmosféra doma.
V jeden klíčový okamžik si tedy budete muset na rovinu přiznat, zda váš vztah stojí za to zachraňovat. A jestli do toho půjdete s partnerem společně, protože chtít pracovat na tom musíte oba. (Viz náš dotazník: Zůstat, nebo odejít?) Pokud zjistíte opak, přichází další krok: ujasnit si, jestli dokážete být šťastná maminka i v případě, že jako rodiče zůstanete spolu „jen kvůli dětem“. A buď si zařídíte každý svůj život bokem, nebo budete šťastnou rodinu jen předstírat. „To vám ovšem možná uvěří sousedé, ale vlastní děti určitě ne a následky mohou být celoživotní,“ varuje psycholožka.
Já se nacházím aktuálně v bodě, kdy mají oba moji synové vlastně moc hezký vztah se svým otcem i dalšími sourozenci, které jim záhy pořídil. Nebylo vždycky všechno růžové, leccos jsem musela překousnout a někdy se hodně držet, abych o jejich tatínkovi před dětmi nepronesla něco peprného (od toho ale máte kamarádky nebo psychologa, abyste ventilovala negativní pocity).
Nevychovávala jsem je sama – strach, že single maminku nebude nikdo chtít, ten rovnou hoďte za hlavu. Ale hlavně! Nedávno mě synové velmi překvapili postojem: „Víš, že jsme to ani nikdy nechtěli, abyste ty a táta byli spolu? Vůbec se k sobě nehodíte a takhle je to cajk. Žádný trauma, mami… Když vidíme spolužáky, jak se jim doma rodiče hádají, tak jsme na tom o dost líp. Buď v klidu.“
strach, že single maminku nebude nikdo chtít, ten rovnou hoďte za hlavu!
Takže zpátky k těm mým zabouchnutým dveřím. Dnes bych podepsala a podškrtla následující:
Bude to dobré, věřte tomu!
1. Děti musí vědět, že za rozchod nemohou. Mluvte s nimi o tom. Ptejte se na jejich názor. Děti často uvažují tak, že kdyby byly hodnější, lepší ve škole nebo ve sportu, rodiče spolu zůstanou. Tak to ale samozřejmě není a je nutné jim to vysvětlit.
2. Všem dětem včetně malých adekvátně jejich věku objasněte, proč se rozcházíte a jak konkrétně budou následující kroky vypadat. Ptejte se jich na to, co by si přály ony a jak jim vše můžete usnadnit.
3. Průběžně si ověřujte, jak dostupní jste oba pro své děti. Zda se vám jako rodičům oběma daří se jim věnovat a být tu pro ně. Protože důležitější úkol ani nemáte.
4. Mazlete se s nimi. Oxytocin, který se při tom vyplavuje, pomůže vám i dětem. Vysvětlete svůj smutek i slzy jako něco přirozeného, ale zároveň se snažte najít pozitiva a něco, na co se budete těšit.
5. Zásadně nehovořte o partnerovi před dětmi hanlivě. Ne, ani o jeho nové partnerce…
6. Věnujte dětem zvýšenou pozornost. Všímejte si změn chování, v případě potřeby vše konzultujte s odborníkem.
7. Nehádejte se s partnerem před dětmi, ani v jejich doslechu.
8. Nepoužívejte děti jako zbraň, držte se domluvených pravidel.
9. Jestliže je partner z vašeho pohledu dobrým otcem, je to pro děti jen životní bonus a bylo by krajně nefér jejich vzájemným vztahům škodit. To samé platí o prarodičích a dalších příbuzných z partnerovy strany.
10. Vytvořte si jako rodina nové rituály, je to důležité.