[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příběh rozpadající se rodiny paní Lenky je jak z prvorepublikového románu o sličné guvernantce, která nebohé paní radové odloudila pana radu. Zatímco příběhy v knihách dopadají obvykle dobře, Lenčin příběh má zatím otevřený konec.
Lenka dostala od bývalého zaměstnavatele zajímavou pracovní nabídku; nová pozice byla nejen skvěle finančně ohodnocená, ale Lenku by také moc bavila. Navíc svým charakterem slibovala absenci přesčasů – nebylo tedy o čem přemýšlet! Malému Petříkovi byly 3 roky a soukromou školičku měl za rohem, stačilo pouze vyřešit vyzvedávání a nárazové hlídání. Známá Lence doporučila zavedenou agenturu, ta nabídla slečnu Ivu – studentku pedagogiky s mnohaletými zkušenostmi.
Iva byla sympatická, milá a s Petříkem si hned padli do oka. Vše tedy vypadalo, a z počátku i probíhalo, nad očekávání idylicky. Iva byla ochotná Petra občas pohlídat i do pozdních večerních hodin, a tak si Lenka s Danem mohli po letech dopřát divadlo či kino. Po návratu si dámy vyměnily místa v autě a Dan odvezl „anděla“ na kolej. Časem Ivě z cest za kulturou pravidelně vozili nějakou maličkost; jednou kytičku, víno nebo čokoládu. (Lenka pravděpodobně z vděku za chvíle pohody, její manžel spíše než na rodinnou pohodu myslel na chvíle strávené zcela jinými aktivitami.)
6 měsíců uběhlo jako voda a Petřík začal být více nemocný. Dan s ním v této době často býval dopoledne doma, kde ho odpoledne vystřídal „rodinný anděl“ a Dan šel do práce. Po jednom takovém střídání se Petřík při uspávání rozpovídal… Lenka se dozvěděla, že táta pusinkoval tetu Ivu, prý úplně stejně, jako se pusinkují pánové a paní v televizi a taky prý tetu hladil. Studená sprcha a silná káva byly vetchými přirovnáními k pocitům, které Lenku zaplavily. Jenže manžel měl naprosto jednoduché vysvětlení: Iva neudělala zkoušku a sesypala se mu při předávání syna – „Víš přeci, Leničko, jak to má Ivča s rodiči těžké“ – Lenka neměla argument. Trochu se styděla, trochu pochybovala.
Dny plynuly a Lenka se snažila potlačit negativní pocity, nechtěla si jimi kazit hezké dny a snažila se nepochybovat o lidech, které měla ráda. Vždy ji záleželo na tom vycházet s lidmi dobře, necítit k nikomu zbytečnou zášť a uchovat si důvěru. Jenže jednou večer, když vezl manžel „anděla“ domů, se Petřík zase rozpovídal: „Maminko, tatínek dělal tajné legrace, pusinkoval tetu na bříško a ona se smála, ale já tě budu také pusinkovat!“
Lenka byla pohotová, a zeptala se, proč je to tak tajné. Petřík mamince vysvětlil, že když přišel za tátou do pokoje (díval se prý na Krtečka), tatínek z legrace pusinkoval tetu na bříško. Všichni se pak domluvili, že to mamince neřeknou, protože by jí bylo moc líto, že ona musí pracovat, zatímco oni si hrají. Lenka dala Petříkovi pusu a šla si nalít víno. Na kuchyňské lince ležel manželův zapomenutý mobil…
Zamilované SMS, intimní fotky, stovky hovorů na její telefonní číslo – co dál? Věděla, že to nemá dělat, ale zavolala jí. Byli samozřejmě spolu. Manžel se tu noc nevrátil. Vrátil se druhý den, neomluvil se, jen prostě řekl, že se takové věci dějí a on s tím nic nenadělá – to prý je život!
O víkendu se stěhuje, Iva má už 3 měsíc pronajatý byt ve vedlejší čtvrti. Lenka se nemá bát, oba ji vyjdou vstříc, aby mohla dál pracovat. Iva bude dál Petra vyzvedávat, Dan jí ho bude k večeru vozit. Ó jak velkorysé! Jenže Lenka nemá na výběr, vydělávat musí, když bude sama, navíc Petřík je na Ivu zvyklý a manžela ji radikální kroky stejně nevrátí.
Nekřičela, nedělala scény, cítila pouze smutek, ponížení, zklamání nad obrovskou zradou a sobectvím.