Maminka.czVaše příběhy

Manželovi rodiče nám finančně pomohli. Teď za to platíme jinak

31.  1.  2019
Pro mladou rodinu s malými dětmi je obvykle každá koruna dobrá. Obzvlášť když je maminka na mateřské a do toho se řeší nové bydlení. Zdálo by se, že finanční pomoc v nejbližší rodině je skvělá věc. Třicetiletá Mirka to ale dnes vidí jinak.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Kdybych byla věděla, co všechno nám pomoc od manželových rodičů v budoucnu přinese a způsobí, nikdy bych na jejich nabídku nekývla,“ začíná své vyprávění kategoricky.

„Pocházím ze skromných poměrů, v naší rodině nikdy žádné velké peníze nebyly. Nestrádali jsme, ale ani si nevyskakovali. Na své dětství vzpomínám moc ráda, nedostatkem jsem rozhodně netrpěla. Jen jsem zkrátka věděla, že v dospělosti už bude všechno jen na mně – a připadá mi to v pořádku. Od patnácti jsem chodila na brigády, když jsem studovala vysokou školu, chodila jsem už regulérně do práce, abych si mohla všechno platit víceméně sama. Naši mi taky přispívali, ale nechtěla jsem je zatěžovat víc, než je nutné.“

Pravda o mateřství? Vypadá přesně takhle, ukazují statečné mámy

Právě na vysoké Mirka poznala svého spolužáka Ivana, který naopak nikdy nouzí netrpěl. Jeho rodiče podnikají a daří se jim velmi dobře. „Ivan se nechoval jako dítě bohatých rodičů, spíš to vypadalo, že se proti nim vymezuje. Jak jsem s postupem času pochopila, měl s nimi docela komplikované vztahy, hlavně táta mu dával často najevo, že není zřejmě dost dobrý a schopný a bez nich by to nikam nedotáhl. Mrzelo mě to, protože já ho vidím úplně jinak. Ale do těchto věcí jsem se nikdy nepletla, to si musejí vyřešit v rodině sami.“

Mirka a Ivan se po ukončení vysoké vydali na rok do zahraničí a po návratu se vzali. Rok po svatbě se jim narodila první dcera a rok a půl po ní druhá. „Ano, jsme na dnešní poměry mladí rodiče, ano, máme děti docela krátce po sobě. Ale tak jsme to chtěli. Neřešili jsme, co je dnes běžné – že si ještě potřebujeme užít, budovat kariéru, mít zázemí a až pak přemýšlet o rodině. Obojí rodiče nám sice tvrdili, že máme ještě čas, ale tohle je věc čistě nás dvou.“

Když se z miminek stala batolata, mladé rodině začal být jejich byt malý. „Bydleli jsme sice v širším centru Prahy, což je určitě v něčem výhoda, ale pro děti jsme chtěli spíš klid a více zeleně. Navíc na větší byt v podobné lokalitě bychom nikdy neměli.“ Mirka stihla odpracovat po vysoké jen rok, než odešla na mateřskou, a Ivan v práci kariéru taky spíš rozjížděl.

Nikol Štíbrová to schytala od matek! Vyčetly jí, že syn patlá po výloze

Peníze na dům v blízkosti manželových rodičů

„A najednou přišli tchán s tchyní s nabídkou, že nám dají peníze na dům. Podmínkou bylo, že musí být ve stejném místě, kde bydlí oni, což je obec na hranici Prahy. Já jsem byla trochu na vážkách, ale Ivan po té nabídce skočil, až jsem byla překvapená. Tvrdil mi, že budeme mít klid a nikde není řečeno, že je to doživotní bydlení.

Nakonec to dopadlo ještě jinak – koupili jsme pozemek a začali stavět. A v té chvíli to vypuklo. Protože všechno platili Ivanovi rodiče, brali to tak, že také o všem budou rozhodovat. My jsme si vymysleli nějaký projekt, oni nám ho polovinu změnili. Některé jejich návrhy byly k věci a měli opodstatnění, ale u většiny mi připadalo, že si chtějí spíš dokazovat, že to mají pod palcem. V něčem jsme jim ustoupili, o něco bojovali, ale ve finále si spíš stavěli dům podle sebe. Já se držela stranou, svůj názor jsem vždy řekla Ivanovi mezi čtyřma očima a pak už to bylo na něm. A on rodičům spíš ustupoval.“

Dům stojí dva roky a Mirka čím dál víc lituje, že ho mají. „A i Ivan už občas utrousí, že to byla chyba. Holky jsou tu spokojené, to ano, ale my dva ne. Manželovi rodiče si z nás vlastně udělali služebnictvo. Musíme jim být neustále k dispozici, ve dne v noci. Přitom jsou oba při síle, zdraví, práci dělají naplno. Spíš mi připadá, že je zkrátka baví nás peskovat, tedy hlavně Ivana.“

S manželem jsme se naprosto odcizili. Má cenu zůstávat spolu kvůli dětem?

Návštěvy bez ohlášení, nákupy a neustálé připomínky

Rodiče například mají od jejich domu klíče a chodí na návštěvy bez ohlášení a prakticky kdykoli. „Po záminkou, že se jdou podívat na holky. Ale pak si jich vlastně zas tak moc nevšimnou, spíš sedí na gauči a prudí. Že nemáme dodělanou zahradu, že jsem vybrali do koupelny špatné obkladačky a doteď se na to nedá koukat, že jsme jim včera nepřivezli nákup… neustále něco.“

Ten hlavní problém je ale v něčem jiném. Podle Mirky neustále ve vzduchu visí ono nevyřčené: „Dali jsme vám na to, bez nás byste nic neměli, tak teď budete dělat, co vám řekneme.“

„Jednou jsem se zkusila velmi opatrně a taktně ohradit, když mi něco opravdu vadilo, a tchyně mě usadila, že jestli se mi něco nelíbí, můžeme se z domu vystěhovat, prodat ho a peníze jim vrátit. To mě úplně uzemnilo, jak natvrdo to řekla.“

Mateřství mi srazilo sebevědomí k bodu nula. Komplikuje mi to práci

Dům je de facto náš, prohlásil tchán

Podobné, ne-li horší věty slyšel její muž od svého otce. „Jednou se opravdu ošklivě pohádali a tchán mu řekl, že neinvestoval x milionů do někoho, kdo mu bude říkat, jak se má chovat. Že ten dům je vlastně de facto jeho, i když je napsaný na nás.“

Mirce nevadí, když má manželovým rodičům s něčím pomoci, připadá jí to normální. „Nevidím důvod, proč bych jim nevzala nákup, když tam stejně jedu. Nepostarala se o zahradu, když jsou pryč. Jasně že tchyni umyju okna, když jsem o polovinu mladší. To jsou přece běžné věci a na ty si nás nemuseli zavazovat penězi. Ale když se z pomoci stane ponižující peskování, je to něco jiného.“

Najít si přátelé není složité. Proč jsou tedy dospělí osamělí?

A tak s manželem občas přemýšlejí, jestli nakonec nevzít tchána s tchyní za slovo, dům neprodat a nedat jim peníze zpátky. „Koneckonců dnes bychom dům prodali za víc, než kolik tehdy stál, takže by nám i něco zbylo. A protože chodíme oba do práce, nakonec bychom nějaké skromnější bydlení zvládli pořídit. Ale přijde nám to oběma přece jen hloupé, byli bychom trochu jako malé děti. Tak spíš doufáme, že se třeba rodiče časem umoudří,“ uzavírá Mirka.

Fejeton Marie Doležalové: Tady můžu s klidem říkat MY, kašlík a prdíky
Témata: Rodina, Rodina a vztahy, Vaše příběhy, Rodina a vy, Rodiče, Bydlení, Praha, Připomínky, Tchán, Ted, Mladá rodina, Plat, Ivan, Opodstatnění, Fin, Ivana, Nula, Tchyně