Maminka.czChování a vztahy

Manželství a... Pravda, nebo lež?

, Časopis Moje psychologie
29. 10. 2009
Manželství a... Pravda, nebo lež?
Partnerovi občas lžeme všichni. Máme pocit, že bez kosmetických úprav reality by bylo soužití nemožné. Proč to ale děláme, když zároveň chceme partnera upřímného a čestného? A kdy je lež vztahu prospěšná a kdy ho naopak postupně žene do pekel?

Kamarádka už druhý rok marně hledá partnera, posledních šest měsíců i prostřednictvím internetové seznamky. Když jsem jí nedávno koukala přes rameno, jak kontroluje svůj profil a probírá se doručenou poštou, zarazilo mě, jak prezentuje sama sebe, tedy přesněji jak zkreslila realitu. Přidala si pár centimetrů výšky, ubrala několik kilogramů, do kolonky o zálibách připsala fotografování a in-line bruslení, přestože na dovolenou vozí maličký kompakt a na bruslích se naposledy projela začátkem léta z donucení. „Kdybych tam napsala opravdovou výšku a váhu, kreslení a výklad karet, myslíš, že by to někoho zajímalo? Nezajímalo. Ověřila jsem si to,“ vysvětlila.

Nechápala jsem. Námitky, že lež při seznamování potopí vztah dřív, než vůbec bude moct vzniknout, nebyly shledány opodstatněnými. Kamarádka se v dané chvíli projevila přesně podle studií vědců, kteří tvrdí, že při hledání partnera lžeme ostošest a na internetu ještě o kus víc. Všechny ty nepravdy, které o sobě tvrdíme, totiž představují nejjednodušší způsob, jak dojít k vytčenému cíli, v tomto případě seznámení. V zamilovanosti lež funguje podobně, ale navíc obelháváme nejen svého vyvoleného, ale i sami sebe. Antropoložka Helen Fisher z Rutgers University v New Jersey nedávno vydala studii, ze které plyne následující: ženy lžou podvědomě tak, aby si udržely mužův dlouhodobý zájem, muži lžou tak, aby u žen vyvolali zdání, že mají zájem o dlouhodobý vztah.

„Zatímco lhaní partnerovi přiznávají prakticky všichni, k obelhávání sebe sama v zamilovanosti se hlásí jen málokdo. 95 % dotázaných je přesvědčeno o tom, že jejich současný partner patří mezi nadprůměrné lidi, ať už se hodnocení týká vzhledu, inteligence či smyslu pro humor,“ říká Helen Fisher. Statisticky je to pochopitelně nesmysl, takže z nějakého důvodu si své partnery značně idealizujeme. Ale světe, div se - lež opravdu funguje. Kamarádčin profil „170 centimetrů, 59 kilogramů, fotografování a in-line brusle“ přiměl během čtrnácti dnů odpovědět šestadvacet mužů. „168 centimetrů, 62 kilogramů, kreslení a výklad karet“ pouhých pět příslušníků opačného pohlaví. Náhoda?

I kdyby, nelze se divit, že kamarádka s lhaním nemůže přestat. „Lhaní je formou naučeného chování, pro které platí obecná pravidla podmiňování. Pokud nám nějaké jednání přináší zisk, pokud je okolím pozitivně zpevňováno, pak se objevuje stále častěji. Máme-li tedy zkušenost, že nám lež v minulosti nějakou výhodu přinesla, budeme se k ní uchylovat častěji než k pravdě,“ potvrzuje psycholog a manželský poradce Petr Šmolka.

Jak se dělí lži?

Když jsem připravovala tento článek, docela upřímně jsem se podivila, že jsem ještě vůbec vdaná. O svých centimetrech, kilech, zálibách, cenách bot, kabelek a oblečení jsem totiž s mužem od začátku vztahu mluvila naprosto otevřeně a bez rozpaků. Ovšem pravda, ještě mám v živé paměti, jak jsem si na první společné dovolené objednávala v restauraci salát s jogurtovou zálivkou, přestože v tu chvíli bych do sebe nejradši nacpala pořádný steak a kyblík hranolků.

V salátu jsem se rýpala s takovým nezájmem, že můj manžel musel už tenkrát něco tušit, nicméně držel jazyk za zuby. Když jsem pak na konci týdne vyřkla nahlas, že salát nemůžu ani vidět a že už sedm dní zoufale toužím po steaku, rozesmál se na celé kolo. Byla to malá lež, která neublížila a potěšila, a stejně jsem pravdu vyřkla záhy, protože pro lži nejsem patřičně mentálně vybavená. Lež jako věž jsem však v našem vztahu nevyřkla nikdy. Jsem toho názoru, že když si dva lidé bezostyšně lžou z očí do očí, nemá vztah šanci a dřív nebo později se rozpadne. To italští vědci z Institutu transdisciplinární psychologie v Římě tvrdí opak.

A proto se divím, že mé manželství stále ještě trvá. Kdepak prý věrnost, upřímnost a čest! Hlavním stmelujícím prvkem soužití je podle nich lež. Kdo lže, tomu manželství vydrží průměrně o pět let déle, zjistili. Říkají například, že přiznáteli nevěru, zřejmě se vaše manželství rozpadne. Jestliže ji nepřiznáte, máte téměř jistotu, že se udrží: rozpadne se jen v patnácti případech ze sta. Psycholog Petr Šmolka považuje podobné výzkumy za zlotřilé. „Často existují ještě nějaké další proměnné, souběžně ovlivňující oba zkoumané jevy, a vytvářejí tak iluzi jakési kauzální souvislosti.

Snáz se přece provalí významný mimomanželský vztah než pouhý úlet. A nikoho pak snad neudiví, že významný mimomanželský vztah vede také častěji k rozpadu manželství,“ nesouhlasí s italskými odborníky. Na zásadní otázku, jestli je lepší říkat v manželství za každých okolností pravdu, nebo se občas uchýlit ke lži, ale úplně jednoznačně odpovědět neumí. „Myslím si, že v podstatných a pro soužití významných věcech je na místě spíš upřímnost, byť občas trochu selektivní. Některé lži mohou ochránit manželství před otřesy, ale je třeba rozlišovat mezi lží prospěšnou a lží účelovou.“ Zkrátka není lež jako lež. Zatímco při seznámení a v zamilovanosti je lež spojená spíš se snahou učinit sám sebe lepším, zajímavějším, případně partnera pobavit, v dlouhodobém partnerském vztahu přicházejí na řadu spíš lži účelové, jejichž motivem bývá zisk, a ten postupně vede k záhubě.

Podle psycholožky Zuzany Liškové lžeme z nejrůznějších důvodů: „Někdy jsou motivy altruistické, víme o slabých místech svého partnera a nechceme je zraňovat nebo se snažíme vyhnout konfliktům, jindy lžeme ve jménu sebeobrany, kdy si nechceme přiznat vlastní nepřijatelné pohnutky, třeba závist nebo žárlivost.“ Objektivně zhodnotit, kterých lží - zda altruistických nebo účelových - je na světě víc, není možné. A jestli to opravdu chcete vědět, sáhněte si do svědomí.

Partner lže kvůli nám

Mnohdy jsme to my sami, kdo dohání partnera ke lži. Sice se tváříme, že nám lež vadí, ale na druhou stranu, ruku na srdce… akceptovali bychom pravdu? Představte si, že vám partner řekne: „Tohle ti nesluší. Jsi nemožná, jak se můžeš snažit nasoukat do těchto šatů?“ No jak byste se tvářila? A kdyby vám řekl, že vám to sluší a že jste určitě zhubla, i když to není pravda? Už zmiňovaný výzkum italských vědců tvrdí, že pokud partner pochválí vzhled jiné ženy, v 80 % případů tím vyvolá hádku. Přibližně polovina mužů se zase urazí, pokud jim žena oznámí, že je nepovažuje za kultivované, elegantní nebo sportovní.

„Z toho plyne, že v partnerství nelze hovořit úplně o všem, ale že druhý má právo na svůj malý tajný svět. Je to součást manželské smlouvy,“ uvedla k výzkumu psychoterapeutka Gianna Scheletti. Každodenní lži jsou podle ní takové, které nikomu neublíží a naopak zjednoduší život. Nebo jiná situace: „Zase jdeš s tou ženskou na oběd? Nemůžu ji vystát!“ zhodnotíte kolegyni svého partnera, a tím ho zároveň donutíte, aby vám - až s ní půjde na oběd příště - lhal. Pokud lež odhalíte, bude tvrdit, že lhal pro dobro věci. Není to tvrzení nepochopitelné. Vždyť ženy říkají totéž o vlastní rozhazovačnosti, ale třeba i o orgasmu při sexuálním styku.

Podle průzkumu newyorského Sexuologického centra předstírají orgasmus alespoň někdy až dvě třetiny žen. A asi pětina to dělá docela často. Proč? Sexuoložka Hana Fifková to v rozhovoru pro deník Dnes odůvodnila: „Některé ženy hovoří o potřebě udělat partnerovi radost. Jiné mají pocit, že pokud by neprožily orgasmus, utrpěla by partnerova sebeúcta. Další ženy si myslí, že orgasmus musí zahrát, jinak by se to partnerovi s nimi nelíbilo a opustil by je.“ Je normální předstírat, že kabelka stála o polovinu méně? A je normální předstírat orgasmus?

Jak už zaznělo od Petra Šmolky, v podstatných věcech je na místě upřímnost, proto co se týká orgasmu, předstírat by se nemělo. Některé ženy ho totiž hrají tak dlouho, až úplně ztratí chuť na sex. Bohužel to pak bývá v dlouhodobém vztahu nevratná věc. Pokud tedy předstíráte častěji, než je vám milé, a teď nevíte, jak z bludného kruhu ven, návštěva sexuologa nebo i psychologa by určitě měla smysl. A upravená cena kabelky? Zkuste si odpovědět sami: Stojí to vůbec za debatu? A stojíte o život s mužem nebo se ženou, které by natolik ranila cena jakékoli věci, že by s vámi nedokázali dál žít?

Takže, vyplatí se vám lhát? Petr Šmolka tvrdí, že ve vztahu jsou nejhorší primitivní účelové lži, často používané jako omluva vlastní netečnosti, případně neochoty respektovat základní pravidla slušnosti. „Umět uznat vlastní chybu je pro vztah zpravidla lepší než se skrývat za snadno odhalitelnou lež. Naopak prospěšná může být snaha selektovat některé zbytečně zraňující informace. „Promiň, vím, že jsem měl zavolat, že se zdržím, mrzí mě to,“ může být příklad varianty, kdy je lepší říkat pravdu. „V tom novém kabátě máš děsnou ránu,“ patří zase mezi výroky, kde bychom měli informaci raději selektovat,“ tvrdí odborník.

Co prospěje, co ublíží?

V partnerství se často vyslovují různé lži, přičemž ty drobnější typu „tobě to dneska sluší“ leckdy ani nepostřehnete. I když nejrůznější kategorie lží mají svá doporučení, zda je v partnerství používat, nebo se jim raději vyhnout, na začátku vlastně nikdy pořádně nerozlišíte, jaká lež bude pro vaše manželství blahodárným olejem a jaká ho může definitivně zabrzdit.

„Nemusíme být zrovna sociálními génii, aby nám došlo, že neomalené sdělování pravdy manželství příliš neprospívá. Zvlášť, pokud se tím dotýkáme partnerova citlivého místa, například postavy nebo sexuální výkonnosti. Někdy však důsledky lži poznáme až zpětně. Každá lež má v sobě potenciální odhalení, každá odhalená lež může narušit partnerovu důvěru. Ale snáz se nám bude obhajovat tzv. milosrdná lež než například vědomý podvod,“ říká psycholog Petr Šmolka. Jedna dobrá rada, pokud nechcete, aby lež vedla k situacím s tragickými následky. Až zase budete stát před rozhodnutím, jak se zachovat, zeptejte se sami sebe, co skutečně stojí za lež? Možná zjistíte, že toho nebude až tak moc a že někdy je skutečně lepší vybalit pravdu, i když není dvakrát příjemná.

Zřejmě taky přijdete na to, že lhaní nelze úplně vyškrtnout ze života, zkrátka už jenom proto, že jsme jen lidé. „Pokud bychom žili ve shodě s námi uznávanými normami chování, mohli bychom si dovolit upřímnost ve všech směrech. Bohužel jsme nedokonalí, občas máme úlety. Pak je na nás zvážit, jestli máme břímě svých provinění nést sami, nebo se o ně podělit. Důležité je rozlišovat mezi tím, co se už stalo a nelze to vrátit, a tím, co je před námi, tudíž relativně v našich rukou. Přiznání prohřešků může pomoct hříšníkovi, ale méně už tomu, kdo byl zrazen,“ říká psycholožka Zuzana Lišková.

Nevěra - lhát, nebo ne?

Nevěra, to je velké téma. Z velké části je sice přisuzována mužům, ale podle posledních průzkumů ani ženy nezůstávají pozadu. Každý člověk bere nevěru jinak. Společné máme to, že jsme všichni omylní a chybující. A že když se to stane, řešíme, jestli zatloukat a lhát, nebo raději říct pravdu. „Já bych nechtěla, aby mi muž hlásil, kdyby se něco takového stalo,“ říká čtyřicetiletá Markéta.

Šestatřicetiletá Andrea nevěru zažila. „Manžel mi podrobně odvyprávěl všechny detaily mileneckého vztahu včetně důvodů, v čem je ona lepší než já. Považoval to za férové jednání a nemohl se prý smířit s tím, že by mi cokoli zatajil. Kdybych věděla pouze o nevěře, zřejmě bych ji přešla. Ovšem jestli naše manželství mělo nějakou šanci na záchranu, tak po jeho detailním sdělení už nikoli.“

A co muži? Chtěli by vědět o nevěrách svých žen? „Sdílená bolest je možná menší, ale za mým manželstvím by to byla definitivní tečka,“ říká dvaatřicetiletý Pavel. Pětačtyřicetiletý Zdeněk byl své ženě nevěrný několikrát, ale nikdy jí to neřekl. „Jestli mi něco dělá doopravdy zle, pak představa, že bychom se doma otevřeně bavili o svých mimomanželských vztazích,“ říká. Devětadvacetiletý Tomáš byl své partnerce nevěrný jednou. Stalo se to na vánočním večírku a nikdy to nemělo žádné pokračování. „Považoval bych za nemorální, kdybych své špatné svědomí přesouval na partnerku, kterou miluju a která za nic nemůže. Pravda nic nespraví. Ulevilo by se mi, to bezesporu, ale při představě maléru, který by nastal, kdybych se otevřeně přiznal, je mi lež tisíckrát milejší,“ přiznává.

Psycholožka Zuzana Lišková s ním souhlasí. Pokud prý nevěrník lituje svého počínání a chce se napravit, měl by v sobě nalézt dostatek síly nezatěžovat partnerský vztah svým přiznáním. Ovšem pokud chce vztah ukončit, nemá živit v partnerovi plané naděje a měl by raději ohleduplně, leč naprosto upřímně přiznat pravdu. „Iluze totiž člověku pomáhají jen zdánlivě, v podstatě ho svazují a překážejí mu v růstu,“ dodává odbornice. Jako existuje lež a lež, tak je i pravda a pravda. Tedy spíš pravda a neomalenost, bohužel hranice mezi nimi je mnohdy velmi tenká.

„Přidáme-li k tomu ještě mýtus o očistné roli pravdy, těžko se můžeme divit, pokud si pak partneři sdělují pravdy, které nedokážou unést. Mnozí snoubenci se dokonce už před svatbou ujišťují, jak před sebou nebudou mít žádné tajnosti. Jsou i tací, kteří se tím nadále řídí. Podle mne by přitom snad mělo být přímo součástí manželského slibu společné prohlášení, že se navzájem budeme chránit před zraňujícími informacemi,“ říká psycholog Petr Šmolka. Chtěla jsem na toto téma znát nejen názor odborníků, ale i lidí nezatížených psychologickými příručkami a příběhy.

Proto jsem se ptala v okruhu svých známých: pravda, nebo lež? Všichni odpověděli, že zhruba půl napůl. A důvod? Setrvalý život ve lži prý vyžaduje specifickou náturu, otevřenost zase nekonečnou míru tolerance. O čem by byl život, kdybychom pokaždé ihned kápli božskou? A bavilo by nás vůbec žít, kdybychom byli čtyřiadvacet hodin denně uvěznění ve lži?
-----

O ČEM NEJČASTĚJI LŽOU ŽENY A O ČEM MUŽI?

PhDr. Petra Šmolka

„Muži většinou mlží, mají-li přiznat skutečnou výši příjmu. A navíc se rádi chlubí bohatýrskými historkami, ze kterých vždy vycházejí jako vítězové. Ženy naopak častěji mlží nikoli o výši příjmů, ale spíše o výši výdajů za tzv. zbytné věci. Zvláště pokud pro toho jejího je zbytné téměř vše, kromě basy lahváčů. Také báchorky o ryze pánských či dámských,jízdách‘ patří nepochybně mezi Top 10 nejrozšířenějších lží.“

PhDr. Zuzana Lišková

„Velké lži jsou stejné u mužů i u žen. Liší se především v těch malých. U mužů jde hlavně o nepřiznání neúspěchů v zaměstnání, vydávání volnočasových aktivit za plnění jakýchsi závazků, předstírání nezájmu o atraktivní ženy... Ženy rády zatajují svoje výdaje, nezájem o sex maskují únavou nebo bolestmi hlavy, některé se zase často uchylují k předstírání orgasmu.“ Mnohdy doháníme partnera ke lži my sami. Sice se tváříme, že nám lež vadí, ale ruku na srdce… akceptovali bychom pravdu?

Předplatné časopisu Maminka
Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Lež, Manželství, Současný partner, Pořádný steak, Férové jednání, Milosrdná lež, Sebeúcta, Špatné svědomí, Antropoložka, New Jersey, Manžel, In-line brusle, Pravda

Mohlo by vás zajímat
Něžné, dojemné i smutné. Prarodiče se poprvé vidí s vnoučaty
Poznáte moluska? Podívejte se, jak vypadají a jak se jich zbavit
Narodila se bez rukou. Lékaři byli pro potrat, rodiče ho odmítli
Doma beránci, ve školce vlci. A mohla jsem za to já, perfektní matka!
Sedm znaků, podle kterých poznáte, že z dítěte roste psychopat
Rodičovská dovolená 2020: Vše, co o ní potřebujete vědět
Přiznání matek! Nejtrapnější zážitky z porodnice. Tohle nás nenapadlo!
Kdy nechat děti doma samotné? Nejdřív ve 12 letech, tvrdí odborníci!
Tohle napsal muž o břichu své ženy! Na internetu z toho byl poprask!

Horoskopy

Býk Milí Býci, ani druhý pracovní den nepřinese vytoužené zlepšení. Ba naopak, jste přepracovaní a…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Alžběta, Alžbeta, Elizabeth





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu