Maminka.czSlavní tatínci

Marek Dědík ze StarDance: Otec u porodu, to by měla být povinnost. Já zažil jen jeden a moc mě to mrzí

Dita Mrázková 29.  4.  2022
Když držel svého prvorozeného syna těsně po porodu v náručí, věděl, že tím jeho účast v porodnici neskončila. Jenže u narození svého druhého syna nemohl nakonec být kvůli covidovým restrikcím. I proto si moc přeje další dítě. Jaký je táta a co je podle něj na výchově to nejtěžší?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jste tátou dvou synů, Bertrama a Doriana. Kde jste se při výběru jejich netradičních jmen inspiroval?

Starší Bertram Josef má druhé jméno po dědečkovi, to první bylo jedním z pěti tipů mé ženy. Uvažovali jsme ještě o Albertovi, ale jsme nakonec rádi, protože Bertram na něj moc sedí. Je společenský, sociálně hodně zralý, pamatuje si spoustu příběhů, doma nám hraje divadlo. Je podobný víc na mě, jen uši má po tchyni. (směje se)

VIDEO: Marek Dědík: Do další StarDance by šel hned, ale už ne na parket! 

U Doriana jste se inspiroval slavným románem?

Jak to víte? Obraz Doriana Graye byl jednou z mých maturitních otázek. Vždycky se mi to jméno líbilo. Je takové vznešené. A to sedí i na Doriana. Jeho druhé jméno je Marek, protože je narozený jen o tři dny později než já. Dorian je úplně jiný než Bertík. Je pohybově nadaný, vypadá to, že bude asi tančit. Je zvídavý, ale taky lenivější. V obličeji je to celá máma.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že jste toužil být u obou porodů, kvůli covidu jste ale nebyl u toho druhého. Jak jste prožíval, že je vaše žena sama a nemůžete společně sdílet tak důležité momenty?

To víte, že mě to mrzelo. Vždycky jsem si myslel, že přítomnost muže u porodu je zbytečná. Ženy mají co dělat samy se sebou, navíc kolem sebe mají spoustu odborníků, kteří jim pomáhají. Tento názor jsem změnil po prvním porodu. Moje přítomnost měla úplně jiný rozměr. Bylo to spíš o mentální a psychické podpoře manželky. Porod trval dvacet hodin, byl těžký a komplikovaný. I proto jsem rád, že jsem tam mohl být. Viděl jsem svého syna jako první, byl to velký zážitek.

O to víc asi muselo bolet, že jste nemohl být u druhého.

Žena rodila zrovna v době, kdy bylo zakázáno úplně všechno. Pamatuju si, jak jsem ji vezl prázdnými ulicemi do porodnice, kde jí dělali test na covid. Nějaká další paní ho měla pozitivní, tak musela rodit na jiném oddělení. Všechno to bylo stresující, ale naštěstí žena už věděla, do čeho jde, obě děti rodila císařským řezem, takže to byla trochu výhoda. Být to její první porod, asi by měla ze všeho daleko větší újmu. I z toho důvodu bych si přál třetí dítě, abych u toho mohl zase být, se vším všudy.

Dřív tatínci mohli na své ženy a čerstvě narozené potomky maximálně zvenčí mávat do oken porodnice. Možná proto většina starších ročníků říká, že je účast u porodu přeceňovaná.

Myslím, že tohle je celé špatně nastavené. Tedy lépe řečeno bylo. Otec by, podle mě, u porodu být měl. Je to dost stupidní názor, říkat, že chlap u porodu nemá co dělat. To může tvrdit leda ten, kdo má sám strach a je slabý. Vždyť co je víc než vidět své dítě těsně po příchodu na svět a pochovat si ho? Každý otec by měl vidět to úsilí, které musí jeho žena vynaložit na to, aby OBĚMA porodila dceru nebo syna. Být u porodu by mělo být naopak povinnost. Pak si muži své ženy víc váží a jinak k ní přistupují.

Dokážete se o kluky postarat sám, myslím třeba na delší dobu, když si chce manželka trochu odfrknout?

Jasně, klidně i pár dnů po sobě, když žena potřebuje. Nikdy jsem se nebál přebalování nebo koupání. Kluky uspávám, čtu jim a nemám s tím problém. Bertram chodí do školky, takže ho zvládám vypravit i vyzvednout. Něco málo umím i uvařit, ale ve vaření se musím ještě zlepšit. V budoucnu bych s nimi chtěl být sám i víc dnů v kuse. S každým zvlášť, i dohromady.

Jak ovlivňuje váš temperament výchovu vašich dětí? Víc, než si myslíte!

Čím vás nejvíc dokážou dostat?

Pohledy očí. Když se na mě koukají a poslouchají, jak jim něco vyprávím, to je silný zážitek.

Co je podle vás na výchově úplně to nejtěžší?

Abychom my rodiče byli v pohodě. Abychom uměli danou situaci správně vyřešit a rozhřešit. To je to nejtěžší. Každý máme za celý den to svoje, spoustu starostí, přijdeme unavení z práce, nemáme svůj den… Takže někdy je to těžké. Člověk může být negativní a děti pořád jen sekýrovat, nebo naopak rozmazlovat. Ani jedno není správně. Všechno je to především o ovládání sama sebe.

Dokážete si představit, že by ke klukům přibyla třeba ještě malá princezna?

Moc hezká otázka, alespoň mně se to moc líbí! Ano, dokážu si to představit, ale nevím, jestli by to do třetice nebyl zase kluk. (směje se) I když i s tím klukem si to umím představit. Musí k tomu ale svolit i manželka. Zatím to v plánu není, mám hodně práce, občas mívám nějaká soustředění a taneční kempy, takže jsem i pár dnů mimo domov. Potřebujeme spíš odstup několika let. A možná poté, když budu hodný, tak se podaří i to třetí dítě. Děti miluju, pokud bude možnost, chtěl bych jich mít co nejvíc.


Marek Dědík vede taneční školu, pořádá taneční kurzy a velký ohlas mají i jeho víkendové ladies campy, na kterých učí tancovat nejen unavené mámy, ale i ženy všech generací. S manželkou Terezou založil módní značku tanečního oblečení. Více na marekdedik.cz

Témata: Porod, Slavní tatínci, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Životy slavných, Rodina a vztahy, Porodnice, Syn, Dcera, Otec, Otec u porodu, Stardance, muž u porodu, Mel B, covid, tanečník, choreografie, Bertram, Dorian, Marek Dědík, Star, Doria, Táta, Kluk, Bertík

Video