Maminka.czSlavní rodiče

Markéta Hrubešová: Je prima, když má dítě oba rodiče!

, Časopis Maminka
22. 6. 2009
Markéta Hrubešová: Je prima, když má dítě oba rodiče!
Půvabná herečka se před třemi lety stala maminkou. Prozradila nám, jaké to je vychovávat dceru a jaké jsou jejich nejvzácnější rodinné okamžiky.

Půvabná herečka se před třemi lety stala maminkou. Prozradila nám, jaké to je vychovávat dceru a jaké jsou jejich nejvzácnější rodinné okamžiky.

Máme malou slečnu!

Christel jsou už tři roky. Vzpomínáš si, kdy začala mluvit?

Začala mluvit hodně brzy. Dneska už používá slova jako vlastně, okamžitě, jistě, určitě, přibližně… Má neuvěřitelnou slovní zásobu. Odmalička s ní komunikujeme jako s rovnocenným parťákem, nikdo na ni nešišlal a nic jsme jí neopisovali stylem: „Tohle je taková věc, která je na papání…“ ale naopak: „Tohle je vidlička, lžička, hrneček…“ Když něčemu nerozumí, tak jí to nějak přijatelně vysvětlíme. Je to ještě čistý mozeček, všechno si pamatuje.

Někdy mne překvapí hláškami typu: „Kdybych měla sto nohou jako stonožka, tak byste mne obouvali asi pěkně dlouho, že jo?“ Nedávno jsme byli nakupovat a paní vedle nás měla na sobě kožíšek. Christel si ji dlouze prohlížela a pak prohlásila: „Paní má kožíšek, viď? Vypadá jako lední medvěd!“

Jak trávíte čas před usnutím?

Snažím se dodržet jakýs takýs rytmus, protože si myslím, že je pro dítě důležitý, ale představa, že bude po večerníčku ležet v posteli, je u nás dost utopická. To prostě nezvládáme.

Pokud jde o večerní uléhání do postele, máme trošku volnější režim, doma je to tak v osm, půl deváté, když jsme někde na dovolené, necháme ji vzhůru déle. Ale snažím se aspoň trošku… A vyprávím jí před spaním pohádky. Většinou to vyjde tak na tři. Všimla jsem si, že mě už má dokonale přečtenou. Nedávno jsem jí jako třetí chtěla vyprávět krátkou Perníkovou chaloupku a ona mne zarazila: „Né, maminko, já bych prosím chtěla nějakou dlouhou!“

Je už Christel parádnice?

No jéje! Než se narodila, tak jsme všem známým a příbuzným říkali: „Prosím pěkně, jen nekupujte žádné růžové oblečky, protože my nechceme žádného mončičáka! Bude si hrát s autíčky, bude mít letadýlka, medvídky a žádné panenky!“ Teď jsou Christel tři roky a její nejoblíbenější barva je růžová - sladce růžová jsou trička, kočičky, šatičky na panenky i punčocháčky!

Jednou musí mít copánky, jindy zase slečna prohlásí: „Dneska chci copánky zapletené a musí být dva nebo či!“ A nesmí chybět sponečky. Pak stojí naše slečna u skříně a povídá mi: „Ale tohle se k tomu přeci nehodí, maminko. To se k tomu vůbec nehodí!“
Naše všední dny

Jak vypadá váš obyčejný den?

Různě, nemám povolání od do, takže se přizpůsobujeme mé práci, například když v sobotu a v neděli pracuji, máme víkend třeba v pondělí a v úterý. Když jsme s Christel obě doma, pak v klidu vstáváme -zatím ji nedávám do školky, protože si myslím, že nemusí mít ještě povinnosti.

Dřív mě budila slovy: „Maminko, mám hlad, vstávej!“ Když jsem jí řekla, že takhle ne, tak se naučila mne nádherně budit pusinkami: „Maminko moje milovaná, vstávej!“ Pak přijde snídaně, pohodička, pohádka, jdeme ven, pak spolu uvaříme oběd - zkrátka celý den se účastní i mých dospěláckých aktivit.

Zmínila ses o školce. Uvažuješ o tom, kam ji dáš?

Dítě do školky patří, naučí se chovat v kolektivu, dělit se, poslouchat autority, zjistí, že se něco musí. Určitě půjde, od čtyř, možná od pěti let. Zkusíme školku, která je nejblíž, ale samozřejmě si předtím zjistím, jaká je. Přiznávám, že mě moc nelákají mezinárodní školky, protože na to má ještě dost času. Stačí, že se s ní třeba fotím, už tím je trochu jiná, a nechci ji nějak protežovat. Chci, aby chodila do normální školky mezi normální děti, které mají normální starosti a normální rodiče, a ne že budou řešit, kolikrát do roka jezdí na dovolenou a zda mají značkové oblečky, nebo ne. Někdo to má rád, ale my bychom chtěli, aby naše dcera měla normální dětství.

Už má Christel nějaké zájmy?

Chodíme na tanečky do Dance Perfektu.

Pořád se natřásala u televize, tak dostala od Ježíška růžový dres, sukýnku a botičky. Chodíme tančit, aby měla kolem sebe děti, a dělala to, co ji baví. Mimochodem, má krásnou tančicí panenku, která má dres jako ona - viděly ji s babičkou někde za výlohou a hned ji koupily. Christel ji drží za ručičky a tančí spolu tanečky.

Vracíš se se svou dcerou do dětství?

Trochu ano. Jsem až překvapená, co všechno dětská fantazie umí a jak funguje. Někdy mne Christel překvapí tak čistou myšlenkou, která by nás dospělé snad ani nenapadla. Vymýšlíme s Christel kdeco.

Malujeme spolu, vystřihujeme z papíru vystřihovánky, modelujeme, kreslíme vodovkami… Dneska jsou úžasné pomůcky, třeba co se týká omalovánek, vždycky si vzpomenu na to, že za mého dětství nebylo vůbec nic. Samozřejmě jsme si zábavu našli, ale dneska se dá objevit, když se o to člověk zajímá, spousta úžasných věcí pro hru i rozvoj dítěte. Jinak chodíme na plavání, do divadla pro děti, na různé akce, dětské maškarní a tak.

S tátou fotografem

Tatínek je fotograf, kdy mu stála Christel poprvé jako modelka?

Odmalička! Už první vteřiny mu „ležela“ jako modelka, protože stříhal pupeční šňůru, a když jí byly asi dvě minuty, fotil ji na váze a pak u mne v náručí. Takže je modelkou od prvních minut svého života. Máme díky tomu úžasnou dokumentaci, David zkrátka umí fotit a vystihnout zvláštní okamžiky. Když jsem nebyla zrovna v kondici, nevyspalá, unavená z nočního vstávání k miminku, jsem se sice bránila: „Nefoť mě!“ ale dneska, když ty fotky vidím, jsem ráda, že mám památku na to, jak jsem vypadala i já. Když mi moje máma říkala: „Já už si na některé okamžiky, když jsi byla miminko, nepamatuju“, tak jsem se divila. Dneska už chápu. Čas letí, zůstane první úsměv, první slůvko, ale ostatní se zapomíná. Tak jsem ráda, že ty fotky mám.

Fotí se Christel ráda? Není v ní kus komediantky?

Pózování miluje! Tatínek vytáhne foťák a ona se zakloní, začne se usmívat a dělá neuvěřitelné věci, modelka je úžasná. Až ji někdy musíme krotit. Nebo když jdeme na nějakou akci a přijdou fotografové z novin, tak začne okamžitě pózovat.

A jestli z ní bude herečka? Byla bych radši, kdyby ji herecká profese minula, protože vím, co obnáší, a každá máma chce, aby její dítě bylo šťastné. Ale pokud mi řekne: „Maminko, budu šťastná, jen když budu herečka,“ odpovím jí, že si to nemyslím, ale že je to její volba. Ukážu jí rozličné cesty; jakou si vybere, to bude jenom na ní.

Jak tráví čas se svým tatínkem, když pracuješ?

Vzhledem k tomu, že jsem začala pracovat, tak musel kromě babiček převzít péči i David. Teď už je to v pohodě, protože Christel už není miminko, kdy je největší péče na mámě, ale holčička. Je už normální parťák, takže David s ní může podnikat všechno možné. Je to dost odlišné od toho, co děláme spolu my dvě. Jestli má dítě šálu, nebo čepici, to je jedno, hlavně že byli spolu na klouzačce nebo na horské dráze.

„A co jste jedli?“ „Jo, měli jsme pizzu…“ Nic neříkám, jsem ráda, že to tak je, protože táta jí ukazuje zase jiný svět. Vysvětluje jí, co je hard disk a objektiv, a ona kouká, poslouchá a vážně přikyvuje. Jezdí spolu na výlety, byli spolu na lyžích. Báječně si rozumějí.

Náročné, ale i krásné chvíle s Christel

Stane se ti někdy, že ztratíš nervy?

V nějaké chytré knize jsem četla, že je třeba připustit, že všechno není vždycky dokonalé, že přítomnost negativních pocitů je naprosto normální, že přijde chvíle, kdy by člověk to dítě, obrazně řečeno, nejradši roztrhl, ale pokud to není často, patří to k životu. To mne docela uklidnilo, protože když se něco takového stane, tak hned přijdou úvahy o tom, zda všechno dělám dobře, že bych to měla dělat líp… To zná asi každá máma, že ve chvíli, kdy se to nejmíň hodí, dítě vypoví poslušnost. Vždycky jsem si myslela, že mne bude moje dítě na slovo poslouchat... teď už vím, že to tak není.

Vzpomínáš si na nějaký moment, kdy se ti tohle stalo?

Dělala jsem rozhovor do nějakého časopisu, na místě, kam chodíme, kde to Christel zná. Je v restauraci výborným parťákem, vyleze si na židličku, objedná si teplý džusík, koketuje s číšníkem, utře si pusu, nakrájí si maso nožem… to všechno umí.

Říkala jsem si: „To bude v pohodě.“ Ona se najednou zasekla, zastavila se uprostřed chodníku a že tam nejde. Má tichý protest - říkáme jí kvůli tomu Gándhí. Když ne, tak ne! Neřve, nehysterčí, ale zastaví se, zarazí do chodníku, ztěžkne na dva metráky a ne! A já: „Bude tam číšník, džusík, dostaneš čokoládu,“ uchylovala jsem se i k podplácení, což nikdy nedělám, ale ona: „Ne a ne!“ Pak se mi přisála na nohu, omotala se kolem ní a já ji na té noze vlekla dovnitř. Novinář, který mne viděl poprvé v životě, si asi říkal: „Šílená matka, no jo, herečka!“ A já jsem byla bezradná.

Věnuješ se jenom malé - nebo už také i sama sobě?

Už trochu pracuji. Nejraději bych byla pořád s malou… ale mám povolání, které mám ráda, a velikou výhodou je, že se nemusí dělat pravidelně. A za druhé si myslím, že nastal čas, kdy se Christelka už musí začít trochu osamostatňovat, nechtěla bych jí svou přehnanou přítomností způsobit víc zla než dobra. Takže jsem začala pracovat -jsem částečně v práci, více ale doma. Mám někdy výčitky svědomí z toho, že jsem někde na natáčení a přitom bych měla být s ní. Ale všichni mi říkají, že je to úplně v pořádku. A tak se snažíme být pohromadě co nejvíc i jako rodina. Vymýšlíme všechno možné. Jezdíme na různé výlety, brzy se chystáme někam na dovolenou, do tepla, k moři. Vždyť chvíle, které spolu s malou Christel prožíváme, jsou ty nejvzácnější okamžiky v našem životě, které se už nikdy nebudou opakovat.

Markéta Hrubešová

Hrála v mnoha filmech, za všechny jmenujme např. Oznamuje se láskám vašim, Sedím na konári, Boží duha, Konto separato, v seriálu Zdivočelá země, objevila se i v nováckém seriálu Ulice. Od té doby, co se stala maminkou, omezila svoje pracovní nasazení. V současné době hraje v Hudebním divadle v Karlíně ve hře Limonádový Joe a s Divadelní společností Josefa Dvořáka v představení S Pydlou v zádech. Právě v těchto dnech točí na Slovensku seriál. Jejím manželem je fotograf David Kraus, se kterým má tříletou dceru Christel.

Témata: Časopis Maminka, Slavní rodiče, Rodiče, První slůvko, Lední medvěd, Herecká profese, Prim, Vidlička, Markéta Hrubešová, Děti, Prima

Mohlo by vás zajímat
Proč pořád tak zlobí? Možná za to můžete vy! Ovládejte se
Přiznání: Nenávidím mateřství. Dceru miluji, ale být matkou mě štve!
Příliš plná plenka i připoutání lezce do kočárku! To vše škodí vývoji. Co ještě?
Těhotenství jim navždy změnilo tělo. Není se za co stydět, vzkazují tyhle matky!
Jsem v tom? Jak poznáte, že jste těhotná, i bez testu
100 mimořádných fotek z porodu! Podívejte se, jak ho rodiny prožívají
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Nechci být otrokem dětí. Dva potomci stačí, říká Agáta Prachařová
Dát dítěti na plavání rukávky? Pokus o zabití, říká vodní záchranář

Horoskopy

Blíženci Na finále tohoto pracovního týdne jste se moc těšili, protože se vám povedlo zbavit se smůly a posunout…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Matouš, Matúš, Debora





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu