Marto, kde jsem vás právě teď zastihla?
Někde mezi finišem eventu slavnostního křtu, čištěním koňských kopyt, učením se textů do divadla, přepisováním abecedy po všech možných plochách domu s holčičkami, rozesíláním a balením knih a plánováním velmi náročného měsíce, který mě čeká.
VIDEO: MODERÁTORKA MARTA DŘÍMAL ONDRÁČKOVÁ PORODILA DRUHOU DCERU DOMA
Kdo vám v tom maratonu pomáhá s domácností a dcerami?
Máme úžasnou chůvu, která mě dubluje ve chvílích, kdy se potřebuju rozdělit a zároveň uspávat maličkou po obědě a s tou starší jet na parkour. Je s námi dvakrát týdně a jen díky ní je možné, že teď můžu zkoušet v divadle i jet s knihou na turné. A už dlouho se řídím pravidlem Vlaďky Bartákové, autorky knihy Jak vychovávat kluky a holky a nezbláznit se, a jednou týdně vpustím do naší dračí sluje hospodyni. Holky ji zbožňují a s nadšením a mokrými hadříky v ruce ji doprovázejí, když vnáší řád do našeho chaosu.
Vysvětlila jste holkám, že píšete knihu?
Ano, máme za sebou dost extrémní měsíce, včetně prosince, který jsem opravdu maximálně využívala na práci. Ta dvouapůlletá už se ptá, když někam odcházím, větou: „Jedeš psát?“
V knize zmiňujete, že jste introvert, což je trochu v rozporu s tím, čemu všemu se věnujete. Jak v sobě objevujete tu extrovertnější Martu?
Ta je mojí součástí už od dětství. Možná proto, jak se okolí chovalo k extrovertní Martě, vyrostla introvertní Marta, která se před těmi reakcemi šla raději zašít ke knížce a žila si svůj vlastní svět. Těžko říct. Každopádně se obě tyto mé části perfektně doplňují a předávají si otěže ve správných chvílích.
Vaše videa v rámci projektu #udrzksicht mají velkou sledovanost. Jsou pro vás odměnou počty sledujících, nebo spíš zpětná vazba od žen, kterým face jóga opravdu pomohla?
Čísla nejsou relevantní, ta nic nevypovídají o tom, jestli dělám svoji práci dobře. Ty zpětné vazby už ano. A naštěstí nechodí jen sem tam, ale i několikrát denně. Když čtu ty nadšené reakce nebo vidím srovnávací fotografie, je to samozřejmě obrovský motor.
Co bylo leitmotivem toho, začít natáčet videa s podrobnou instruktáží ke cvičení?
Nudila mě videa lektorek, které v té době tyto vědomosti sdílely. Tedy především ta zahraniční, u nás to na sítích vlastně nikdo nedělal. A říkala jsem si, jak u toho ty ženy mají vydržet a fakt se tomu konzistentně věnovat, když je to přece nemůže bavit. Během covidu, kdy jsme všichni seděli doma, šlo nejen o to, udržet si obličej, ale hlavně psychické zdraví. Tak jsem to začala dělat po svém.
Pamatuju si, že jsem se jednou bavila se ženou, která se obličejové józe věnovala,
a postěžovala si jí, že při určitém cvičení, kdy hodně zaměstnám obličejové svaly, se mi udělá až fyzicky zle. Řekla mi, že jsem energeticky zablokovaná a v napětí. Jak úzce může kondice obličeje a svalové napětí souviset s emocemi a duševním rozpoložením?
Velmi, všechno je to propojené. Všechno, co prožíváme, se přenáší do svalového tonusu, v tom dobrém i zlém. Jakmile jsou tenze dlouhodobé, propisují se do obličeje, kde se hezky pohodlně zabydlí ve svalech. Práce s obličejem, který je takhle intenzivně v tenzi, je náročná a pomalá. Je potřeba intenzivně masírovat, naučit svaly, aby pracovaly správným způsobem. Vlastně se velkým obloukem vyhnout cvičení ve smyslu posilování. Obličej je potřeba nejdřív dostat do klidu. Ale abych vás uklidnila, i přes svou náročnost takový postup přináší výsledky.
Co si budeme povídat, při některých cvicích vypadáme poněkud komicky. Vy sama cvičíte někde stranou, nebo do cvičení zapojujete i dcery?
Ono to cvičení jako takové je opravdu úplně posledním dílkem metody. Funguje jako fixátor efektů, které přinášejí masáže. Takže já hlavně masíruju dopoledne už tradičně v doprovodu obou holčiček. Máme svůj rituál. Používám čistě přírodní kosmetiku a mám několik produktů, které jsou i holky zvyklé si patlat. Hydratační esenci, SPF krém, olejíček. Jsem ráda, že už teď vědí, jak je důležité se o pleť starat, že vám tu péči jednou vrátí.
A k tomu cvičení – mám takový rychloset, který cvičím v autě, když ráno jedeme do světa, a to dost často slyším: „Mamiii, neksichti se!“
Krása není o vnějšku, to už teď vědí obě moje dcery.
I ve svých letech chápou, jak je důležité, co s sebou člověk nese uvnitř…
Na svém Instagramu jste sdílela jeden aspekt mateřství – učení dcer sebelásce:
„Každý den se dívám na svoje holčičky a ukazuju jim to strašně křehké ženské sebevědomí v situacích, kdy jim nabízím svou náruč. Neustále je ujišťuju o tom, jak jsou nádherné i bez perlové čelenky a šatiček s koníky. A jsem hrdá, když je vidím, jak si nahaté stoupnou před zrcadlo a řeknou si do očí: ‚Jsem krásná!‘“ To pro vás musí být asi ta největší mateřská satisfakce. Navíc tedy v době, kdy je fyzický vzhled a neustálé poměřování s ostatními pro mladé tak zásadní...
Krása není o vnějšku, to už teď vědí obě moje dcery. I ve svých letech chápou, jak je důležité, co s sebou člověk nese uvnitř. To jejich „jsem krásná“ je právě o tom. Mně strašně dlouho trvalo, než jsem se našla, než jsem si tohle dokázala říct. A paradoxně až s tímhle přijetím přišel úplně jiný druh péče o tu vnější „krásu“, než který byl pro mě celoživotním standardem. Všechno začíná uvnitř, nastavením, vnitřní pohodou, úsměvem, štěstím, které vychází z nás, ne z uspokojování krátkodobých materiálních potřeb.
Což je samozřejmě velmi těžké, pokud k tomu člověk nemá dobré podmínky.
V tu chvíli je důležité uvědomit si, že změna je zas a jenom v nás, impulz musí vzejít z našeho nitra. Ale to už jsem se dostala hodně hluboko do toho, co se snažím předávat nejen svým dcerám, ale i ženám, s kterými pracuju.
Když jsme si spolu povídaly naposled, se zaujetím jste mluvila o domškoláctví, jehož jste aktivní podporovatelkou. Prozradíte, jak vypadají vaše rána s holkami, když nechodí do školy?
Stále žijeme v principech sebeřízeného vzdělávání. Holky se mají každý den věnovat jakékoli činnosti, která jim dává smysl, a postupně se v tom objevuje nějaký vzorec a řád, abychom měli záchytné body. Rána jsou u nás pomalá, protože si všichni užíváme ten společný čas. Ale to neznamená, že se válíme do jedenácti. Vstáváme relativně brzy, pro mě teda rozhodně až příliš brzy. (směje se) Ale díky tomu máme většinou klid na pohodovou snídani, kreslení, čtení, hraní si na Bradavice a Harryho Pottera.
Starší dcera vstává dřív, takže má ode mě nachystané různé aktivity, kterým se může věnovat, a my se pak s menší přidáváme. Často ji ale najdu na zahradě, jak „vaří“, vypráví kytičkám nebo dekoruje celý dům. Kolem deváté sedáme do auta a jedeme ke koním nebo na kroužky, pokud je máme na programu. Některé dny jsme ale prostě jen doma a já se snažím holkám nabízet možnosti vycházející z jejich impulzů. U starší je to teď hodně všechno kolem písmen. Maličká se samozřejmě přidává, takže už teď, ve dvou a půl letech, umí odříkat celou abecedu, což mi přijde s tou ještě nedokonalou výslovností strašně roztomilý.
Jak se vám daří skloubit práci s domácností, navíc když jsou holky doma s vámi?
Jsem hodně dobrá v logistice! Máme jasně dané dny, kdy je s námi chůva, kdy přebírá otěže manžel, kdy je u nás večer moje maminka, kterou holky naprosto milují, protože přijíždím ze zkoušky v divadle v době, kdy už chodíváme spát. Některé dny jsou na minuty. A to mě teprve čeká premiéra a večerní představení. To bude velká novinka.
Ale s manželem to máme oba nastavené tak, že víme, kde jsou naše priority a proč jsou některé naše aktivity důležité, a vzájemně se plně podporujeme i v tom, že doma je prostě hnízdo, láskyplné zázemí, což holky samozřejmě cítí. Takže i ta náročnější období vlastně nejsou až tak náročná.
Jaké je vaše mateřské poselství do budoucna? Co byste holkám ráda předala?
Že jsou úžasné přesně takové, jaké jsou. Že nemusí nikomu nic dokazovat. Že emoce jsou fajn, i když jsou náročné, a nedefinují to, kým jsme. Že štěstí a láska jsou přirozenou součástí života a není potřeba si je zasloužit, jen je žít.
Dita Mrázková
7. března 2025