[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Ženská vydrží jako kůň.“ Tento nadmíru pravdivý komentář jste nedávno sdílela na síti. Při čem si říkáte "holka, ty toho teda ale sakra zvládneš"?
Napadá mě samozřejmě takové to klasické „ráno vstanu a zastavím se o futra po půlnoci“, přičemž je uklizeno, navařeno, obstarána drobotina. Ale pro mě je to momentálně v úplně jiné rovině. Každodenní výzva jsou pro mě potřeby starší dcery, která je velká osobnost a zrovna je v tom křehkém období, kdy se z miminka stala holčičkou. Chce, má názor, vymezuje se a já se snažím to nepodělat. S novorozencem u prsa je to sakra výzva a malé úspěchy jsou vyváženy velkými selháními. Ale učím se. Jsem přesvědčená o tom, že Sophi za námi přišla, aby zahojila naše rány z dětství a naučila nás dělat to rodičovství trochu jinak a snad líp.
VIDEO: Patronky Maminky roku: Jak probíhalo focení trojobálky
Věnujete se ještě svému blogu Šťastně vdaná? Poslední příspěvky, pokud se nepletu, jsou z roku 2020. Velmi jsem si v něm početla i jsem se zaposlouchala do podcastů a divím se, že váš sametový hlas nezdobí audio pohádky.
Audio pohádky jsem namluvila nedávno, a to dokonce pro Lenku a její projekt Prosím spinkej. (Lenka Medvecová Tinková je antropoložka, která se dlouhodobě specializuje na dětský spánek a je také autorkou populárních knih pro rodiče a děti – pozn. red.) Takže mě můžete poslouchat v jejím Pohádkosnění. S podcastem bych ráda pokračovala, ale není kdy. Ten můj je spíš rozhlasová hra. Miluju ten formát, vyrostla jsem na něm, ale chce to hodně příprav. Celý text si nejdřív píšu, aby měl správný temporytmus, potom je třeba namluvit, sestříhat, nasadit muziku, všechno dělám sama a hrozně mě to baví, ale jsem perfekcionista. Další díl je o tom, jak jsme odjeli na měsíc do Anglie a zůstali tam žít, tak uvidíme, kdy si ho budete moct poslechnout. A blog se mi tak trochu přesunul na Instagram, kde se věnuju jak rodinným tématům, tak svému projektu #udrzksicht, což je můj vlatní program obličejové self care – face jóga, masážní techniky a dost srandy, bez té to totiž nefunguje.
Velký ohlas na sítích vyvolala vaše nedávná fotografie, na které kojíte tříletou dcerku Sophi. Tak kolik převážilo hejtů nad pozitivními komentáři, prozradíte?
Samotnou mě překvapilo, že těch negativních reakcí až tak moc nebylo. A těch pár velmi rychle vyřídily mé spřízněné duše, které se tam do toho pustily s vervou a hlavně informovaností. To je podle mě jeden z velkých nešvarů těchto diskusí, že tam plácne kdekdo kdeco.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Marta Dřímal Ondráčková (@martadrimalondrackova)
Příspěvek sdílený Marta Dřímal Ondráčková (@martadrimalondrackova)
Už jste Sophi odstavila? Nežárlí na mladší sestřičku, že ta si může dumlat, kdykoliv se jí zamane?
Sophi se odstavila sama v prvním trimestru mého druhého těhotenství. Bylo to pro nás obě těžké a ona si prostě jeden den to prso už nevzala. Sbohem, poobědový spánku... A na miminko nežárlí, párkrát si zkusila cucnout, ale už ztratila sací reflex a je s tím úplně v pohodě. U kojení asistuje a ví, že je to pro maličkou důležité.
Další velké téma, které rezonuje společností, jsou domácí porody. Vy jste si svou druhorozenou dcerku porodila doslova do náruče. Jen za účasti svého muže a asistentky na telefonu. To už chce ale velkou odvahu, Marto.
No, já byla už po porodu Sophi rozhodnutá, že to příště, pokud nějaké nastane, chci jinak. A jsem za to nekonečně vděčná, protože to bylo přesně, jak jsem si přála, jen trošku rychlejší. Moje dula s porodní asistentkou jely k nám, kochaly se krušnohorskou krajinou a já prožila něco neskutečného. Ta síla a důvěra ve vlastní tělo mi hodně daly. A věděla jsem, že holky vědí, že to zvládnu, jinak by mi ani "domporod" neposvětily. Naše společnost je pořád ještě v tomhle ohledu velmi zpátečnická. Porodní asistentka je odborník ve svém oboru, když má sebemenší pochybnost, nepůjde do domácího porodu. Moc fandím všem porodním asistentkám u nás a jejich iniciativě Ať můžou, protože si myslím, že každá z nás by měla mít možnost volby, jaký porod chce.
Domácí porod? Naše společnost je stále zpátečnická.
Sophi se narodila klasicky v porodnici. Co vás motivovalo k tomu, že napodruhé už to bude diametrálně jinak?
Přístup personálu, zbytečné zásahy, moje nepohodlí a nesvoboda. Když už to teď můžu porovnat, ten druhý porod byl tak pohodový, protože jsem byla v klidu, ve svém prostředí, kolem mě svíčky, tma a ticho. Měla jsem možnost poslouchat svoje tělo, nikdo mě nenutil ležet půl hodiny bez hnutí na monitoru, a to tělo udělalo to, co mělo. I díky tomu klidu to bylo tak krásné a rychlé, protože se průběh celého toho posvátného procesu ničím nenarušil. Navíc jsme chtěli být všichni spolu. To byl další podstatný argument. Byla to pro mě velká transformace jako pro ženu i pro mámu. Pro nás oba s manželem.
Co kritika – ušla jste jí v tomto případě?
Jo, k tomu mi na Instagramu gratulovala Kristýnka Leichtová, že mám v komentářích pod příspěvkem o domácím porodu jen jednu negativní reakci, to mě taky překvapilo. (směje se) A celkově jsem vlastně byla dost v šoku, že ani v mém okolí se nikdo neozval. Na druhou stranu – co je komu do toho? Tohle je věc pouze rodiny. Vůbec mi to rejpání do cizích postojů a rozhodnutí přijde nepochopitelné. Když se mě nikdo nezeptá, taky mu nebudu tlačit svůj názor, byť by byl sebeobjevnější. A o supovitosti maminek, které si své deprese vylívají na sociálních sítích, snad ani nemusíme mluvit, to je prostě a jenom strašně smutné. Ženy by se měly podporovat, i když nemají stejný názor.
supovitost maminek, které si své deprese vylívají na sociálních sítích? to je prostě strašně smutné.
Ještě jste neprozradila jméno druhorozené dcerky, zatím ji nazýváte Pralinkou. Uděláte výjimku pro Maminku?
Pralinka nebo Fifipírko a tak to zatím zůstane. Ve jménech je magie a velká síla a my ji zatím chceme uchovat jen pro naši holčičku.
Příští rok vás čeká oslava čtyřicátin. Jeden trapně drzý dotaz, snad mi ho prominete... Máte už, co se počtu potomků týče, splněno, nebo byste s mužem rádi holkám „naložili“ brášku?
Musím se zeptat Vikinga, mého muže. Každopádně, po narození Sophi jsem byla hned rozhodnutá, že to chci zažít ještě jednou. Tu miminkovskou vůni, tu chemii, zamilovanost, držet miminko v náručí... Teď je to všechno tak krásné a intenzivní, že si jen užívám a vdechuju ty mimi feromony a jsem. Tedy jsme, protože tu absolutní zamilovanost máme všichni tři. Takže opravdu netuším. Ale jestli na nás čeká ještě jedna duše, aby přišla do naší rodiny, a byl by to kluk, tak jméno už máme.