Děti, které jsou citlivější než ostatní, jsou jiné. A je to tak dobře! Jsou sice v něčem náročnější a od rodičů potřebují hodně péče, ale zároveň jsou kreativní a empatické. Poradíme vám, jak k těmto dětem přistupovat, aby byl každý den snazší.
Co znamená zvýšená citlivost?
Vysoce citliví lidé – odhaduje se, že v populaci jich je 15 až 20 procent – vnímají okolní prostředí jinak. Mají totiž vrozený sklon a schopnosti zpracovávat informace a podněty kolem sebe mnohotvárněji a komplexněji než ostatní. Člověk ve své podstatě má jakési vrozené filtry, které vyhodnocují informace a předávají mu jen ty důležité. Vysoce citlivé děti ale tyto filtry nemají a mozek zpracovává všechny podněty v celém jejich rozsahu, takže dochází k jeho přetěžování.
Když přecitlivělé děti náhle změní náladu a dají se třeba do pláče, mají k tomu důvod, ale okolí to nechápe. Považuje je za uplakánky a jejich chování za přehnané. Tyto děti však pouze kvůli nadměrnému příjmu stimulů dosáhnou limitu frustrace dříve než děti takzvaně „normální“. A bohužel jsou kvůli tomu často terčem kritiky, což je pro ně velmi obtížné.
Každodenní život
Rodiče hodně citlivých dětí se shodují: Každodenní život je zkrátka jiný. To, co je v jiných rodinách samozřejmostí, je v tomto případě výzvou. I zdánlivě banální situace končívají dramatem. Návštěva restaurace, oslava narozenin, ranní výběr oblečení – senzorické přetížení může dítě přivést přímo k zoufalství. Reakcí pak bývá třeba agresivní chování nebo naopak ústup.
Je tedy všechno špatně? Vůbec ne! Citliví lidé mají schopnosti, o kterých mohou jiní jen snít. Jsou extrémně empatičtí, což z nich dělá oblíbené partnery pro konverzaci. K tomu jsou přímo studnicí nápadů a kreativity. V dětství jsou z nich malí filozofové, kteří mají hluboké myšlenky a překvapují blízké svými otázkami. Nezřídka jsou malými průvodci svým rodičům, protože přicházejí na neuvěřitelně chytrá řešení problémů.
Jak podpořit své dítě?
- Vytvořte mu alespoň doma prostředí chudé na podněty. A dopřejte mu přestávky. Dopoledne ve školce a další interakce doma mohou být příliš. Dítě potřebuje svůj útulný koutek, kam si může v klidu „zalézt“ a nenechat se ničím rozptylovat, když toho na něj bude moc.
- Přijměte věci tak, jak jsou. To platí nejen pro rodiče. Dítě musí především cítit, že je s ním všechno v naprostém pořádku. Že v jeho citlivosti je jeho síla. Posilujte jeho sebevědomí, aby se naučilo přijímat sebe sama.
- Nevyvíjejte tlak. Přecitlivělé děti jsou na vnější nátlak obzvlášť – jak jinak – citlivé. Jejich reakcí bude, že se zcela uzavřou do sebe a vůbec nic se už od nich nedozvíte. Klíčem k jejich důvěře je mluvit s nimi a umět se dohodnout po dobrém.
- Zacházejte s ním jako s individualitou a přizpůsobte tomu i běžný život. Tyto děti nelze natlačit do žádných škatulek, poradci ani obecné rady proto nefungují. Když vám někdo řekne „tohle funguje na mé dítě“, neví o tom vašem vůbec nic. Pokud vám něco funguje, držte se toho a nenechte se znejistit.
- Buďte bezpečným přístavem. Hodně citlivé dítě potřebuje hodně náklonnosti. Hodně mazlení a spoustu rozhovorů. Potřebuje prožívat emocionální život.
- Předcházejte potížím. Škrábe etiketa od trička na zádech nebo jsou džíny příliš těsné? Ujistěte se, že se dítě cítí dobře i po těle. I toto všechno jsou pro něj stimuly. Když spolu nakupujete, respektujte názor dítěte a vyberte to, co ono označí za pohodlné.
Je mé dítě přecitlivělé?
Zvýšená citlivost není choroba, ale charakteristický rys. Zkuste si zodpovědět tyto otázky, možná vám o vašem potomkovi napoví více:
1. Má vaše dítě citlivou pleť a neustále si stěžuje na poškrábání od látek, švů v ponožkách nebo štítků na oblečení?
2. Cítí i nepatrné pachy?
3. Nesnáší velké změny nebo překvapení?
4. Je perfekcionista?
5. Je obzvláště citlivé na zvířata a lidi?
6. Nejraději si hraje v klidném prostředí?
7. Pokládá hluboké a přemýšlivé otázky?
8. Je obzvláště citlivé na bolest?
9. Všímá si detailů, jako jsou třeba i malé změny v místnosti?
10. Reaguje velmi citlivě na hlučné prostředí?