[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Minulý rok v červnu byl náš Vojtík pasovaný na školáka. Sympatická slavnost, kterou jsem já jako dítě nezažila, se nesla v příjemně slavnostním a přátelském duchu. Školka při místní základní škole, kam Vojta chodil, zavedla tuto tradici před pěti lety. Slavnosti se pravidelně účastnily jak paní učitelky ze školky, tak i budoucí učitelé prvňáčků včetně vedení školy, do níž většina dětí přecházela. Což byla pro tyto děti velká výhoda, neboť šlo o stejnou budovu, stejnou jídelnu a také o některé stejné tváře. Jaké však bylo naše překvapení, když se na slavnostní akci přišel podívat i sympatický mladý muž, kterého nám paní ředitelka představila jako novou posilu pedagogického sboru a třídního učitele jedné třídy budoucích prvňáků!
Měli byste tenkrát vidět ten nenápadný šum v řadách maminek! Jak jsem měla později možnost pochopit, část byla nadšená, část rozpačitá a pár maminek dokonce dosti nevhodně spekulovalo o tom, co vede mladého muže k tomu, aby učil malé děti. Když bylo po pár dnech jasné rozdělení tříd, čtyři maminky požádaly o přeřazení od pana učitele k paní učitelce do paralelní třídy, protože: „Mladý chlap to s malými dětmi prý nebude umět, neboť prý nemá mateřské city ani otcovské zkušenosti!“ Co k tomu dodat?!
Já byla naopak spokojená. Synátor je na rozdíl od starší dcery pěkné kvítko a jediní, kdo na něj platí, jsou táta a děda. Navíc má na tenise i na plavání trenérku – ženu. Pan učitel byl tedy první chlap, se kterým se syn v rámci povinného i nepovinného vzdělávání setká! Tajně jsem začala doufat, že pan učitel bude mít nejen přirozenou autoritu bez zbytečného křičení a ženského kličkování a manipulování, ale také by mohl chápat, že normální kluk se čas od času prostě popere a obvykle nevydrží hodinu na místě s rukama za zády. Nyní děkuji bohu, že jsem dala na svou ženskou intuici a Vojtu nikam nepřeřazovala.
Náš pan učitel je úžasný! Hlas zvyšuje zcela výjimečně a u šestiletých škvrňat měl od prvního dne přirozenou autoritu. (Na rozdíl od některý paní učitelek, které občas křičí, že jsou slyšet až před školu na chodník, což jim nakonec zcela evidentně respekt nezaručuje, neboť křičí, křičí a křičí už mnoho let.)
Další úžasnou věcí je, že pan učitel neřeší prkotiny a nedělá z komára velblouda. Nezajímá ho, v čem mají děti zabalené učebnice a sešity – jen chce, aby nevypadaly jak hlávky ovadlého salátu. Kategoricky nenařizuje, aby si žáčci z domova nosili plátěný ubrousek, na nějž si budou pokládat o přestávce svačiny – ano, některé učitelky na naší škole to vyžadují! Neřeší, že mají zmrzlíci na tělocvik teplejší tepláčky a otužilé děti naopak kraťasy – hlavně když cvičí s radostí.
Do žákovské knížky ze zásady nepíše poznámky typu: „Pepa šťouchnul do Petra, rázně mu domluvte!“ Školní konflikty mezi dětmi řeší sám. Obvykle dětem vysvětlí, ať se spor pokusí řešit „po dospělácku“, férově, vzájemnou dohodou. A pokud to dětem nejde, což tedy ze začátku opravdu nešlo, protože na takový přístup nebyly zvyklé, tak jim pan učitel pomohl a stále občas pomáhá najít řešení. Ale nejdřív chce, aby se snažily konflikt vyřešit v klidu samy.
O panu učiteli jsem také mluvila s dvěma maminkami kluků, s nimiž jejich vlastní táta nežije – obě maminky jsou rozvedené. A tady musím říct, že mít muže učitele, a navíc dobrého, je pro takové kluky (ale i holky) výhra! Mohou se totiž každodenně konfrontovat a porovnávat s kladným mužským vzorem. Mohou pozorovat, jak řeší různé situace muž a jak žena – já osobně myslím, že v tom rozdíl je. I přestože byla většina dětí z mladého muže u tabule nadšena, měl Vojtík ve třídě i jednu citlivou dívenku, která se s mužem za katedrou srovnávala s velkými obtížemi. Z počátku dokonce káplo i pár slziček! Maminka vytrvala, uběhly tři týdny a holčička nosila panu učiteli obrázky, které mu doma nakreslila. (Zde musím podotknout, že šlo o velmi plachou malou slečnu. Dívenka navíc žila jen s maminkou a babičkou a nebyla na žádného muže v bezprostřední blízkosti vůbec zvyklá.)
Co když přijde dítě ze školy zklamané?
Nyní v druhé třídě se jen modlíme, aby nám pan učitel vydržel. Měl by sice dovést děti až do páté třídy, ale znáte to – práce ve školství není žádné terno. Ostatně Vojtíkův třídní musí mít dvě práce! Neježe učí, ale také po večerech, odpoledních a víkendech dává lekce plavání a in-line bruslení, pracuje v místní plavecké škole a občas ho o víkendech vídám dokonce i na recepci ve fitku. Naprosto nechápu, kde na to bere po dopoledni s víc než dvacetičlennou bandou malých čertíků energii!