Maminka.czChování a vztahy

Mateřská telepatie – funguje to?

Je podle vás psychické spojení mezi matkou a dítětem skutečné, nebo lze „telepatické“ příběhy vždy vysvětlit logicky či jako shodu okolností?
20. 8. 2014
Mateřská telepatie – funguje to?

Začněme něčím, co sice nemá s telepatickým spojením mezi matkou a dítětem žádnou prokázanou souvislost, ale můžeme si na tom ovšem jednoduše dokumentovat, jak moc jsou naše těla (a potencionálně i mysli) propojena.

Dětské buňky v mozcích matek

Již před mnoha lety objevili vědci v krevním oběhu žen po porodu buňky s chromozomem Y, který se vyskytuje pouze u mužů. Zjistilo se, že v průběhu těhotenství putují skrze placentu buňky matky i plodu volně oběma směry, tzn. do těla matky přechází buňky dítěte a obráceně. Vědělo se tedy, že se buňky dítěte pohybují krevním řečištěm matky, nedávno se ovšem přišlo na to, že se zmíněné buňky vyskytují i v jejích vnitřních orgánech a v neposlední řadě i v mozku. Jestli tam mají nějakou funkci a případně jakou, to se zatím neví, každopádně jejich nápadná podobnost buňkám kmenovým vede vědce k různým spekulacím.

Jednou z nich je eventualita, že se tyto dětské buňky mohou přeměnit do množství různých tkání a zastoupit nemocné či chybějící buňky matky tam, kde jsou zrovna potřeba. Ale jak jsme již předeslali v úvodu, toto nemá s telepatií žádnou prokázanou spojitost. Chtěli jsme na tom pouze demonstrovat, že propojení matka-dítě je často silnější, než si jako laici vůbec dokážeme představit...

Vědci neprokázaná, lidmi uznávaná

I když telepatie nebyla nikdy vědecky prokázána, věří v ni více lidí než v jakékoli jiné nadpřirozené schopnosti. Proč? Odpověď je nasnadě. Případy psychického spojení mezi blízkými se vyskytují poměrně často, jak ostatně dokazují i vaše příběhy. Nad mnoha z nich nám zůstával rozum stát a i když jsme se snažili o logické vysvětlení, někdy se ho prostě nedostávalo. Nakonec posuďte sami.

Maminko, já tu polívku nechci…

Katka, 28:„Dcera (2,5 roku) si hrála v obývacím pokoji a já jsem si v kuchyni dělala kafe – obě zcela pohroužené do svých myšlenek. Já jsem zrovna přemýšlela, co Amálce uvařím k obědu a napadlo mě, že udělám krůtí polévku se zavářkou. Už už jsem se nadechovala, že jí to navrhnu, když ona najednou povídá: Maminko, já tu polívku nechci. Z ničeho nic. Přitom já ze sebe ještě nevydala ani hlásku a naposled jsme polévku k obědu měly někdy před 14 dny. Zvláštní, ne?“

Jak to mohla vědět?

Míša, 39: „Jeli jsme s manželem a naší tříletou dcerou v autě a v rádiu najednou začali hrát písničku z Killa Billa. S manželem máme na tenhle film zvláštní vzpomínky, protože jsme na něj šli na naše první rande a od té doby patří k našem nejoblíbenějším. Hned, jak se ozvaly první tóny, manžel mi položil ruku na koleno a usmáli jsme se na sebe. Za pár okamžiků se ozvala ze zadního sedadla naše dcera a ptá se: A z jakého filmu že je tahle písnička? Nevěřícně jsme se na sebe s manželem podívali.

Neexistuje způsob, jak se mohla naše dcera dozvědět, že tahle písnička je z nějakého filmu. Já ani manžel jsme o tom před ní nikdy nemluvili, do školky, kde by ji třeba eventuálně mohla slyšet, zatím nechodí, a hlídá ji jenom babička, která pozná tak Gotta a Bittovou. Jak se to tedy dozvěděla? Záhada.“

Musel mi číst myšlenky, jinak by to nevěděl

Gábina, 30:„Když jsem byla malá holka, odlévali jsme jednou na prázdninách s našima takové sádrové kachle. Do modelínové placky se nejdřív špejlí vyryje obrázek, pak se to zalije sádrou, nechá ztuhnout, vyklopí, nabarví, nalakuje… zkrátka je s tím docela piplačka, ale na konci je krásný sádrový kachel. Podarovali jsme se jimi tehdy navzájem a já dostala kachel od táty. Byl to obrázek myší rodinky, kterou si kdysi vymyslel a o které mi vždycky vyprávěl pohádky na dobrou noc. Na zadní stranu mi tenkrát napsal moc hezké věnování.

Když jsem se vdala, kachel se stěhoval přirozeně se mnou a teď nám visí v kuchyni. Synovi (4 roky) se moc líbí a je rád, když mu o něm povídám. Jednou jsme takhle před ním zase stáli a já synovi vyprávěla o myšce Božce, jejím manželovi myšákovi Pedrovi a jejich 4 dětičkách, když jsem si vzpomněla na to věnování vzadu a snažila se vybavit, co to tam tehdy vlastně táta napsal. Chvilku jsem se odmlčela a najednou slyším syna ptát se: A co je tam zespodu napsaný? Netuším, jak to mohl vědět, ani jak věděl, že na to právě v tu chvíli myslím. Jediné vysvětlení je, že mi četl myšlenky.“

Přidat příspěvek
Komentáře k článku
Mohlo by vás zajímat
Oblečení s UV filtrem děti ochrání více než krém nebo deset triček
Šokující experiment: muž unesl tři děti. Nalákal je na štěňata
Murphyho zákon: Z dětí se stanou andílci pět minut před příchodem tatínka domů
Myomy v děloze: Překážka při otěhotnění i sexu. Jak je vyléčit?

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu