[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zhruba od druhého stupně základní školy jsem se počítala mezi „holky při těle“, ve třídě jsme takové byly tři. Ve dvanácti letech jsme vypadaly na šestnáct, a to nejen díky výrazně ženským tvarům, ale také kvůli naducaným tvářím a břichu. Kilogramy zkrátka přidávají roky.
Pamatuji si, že jsme všechny tři seděly v zadních lavicích, jako bychom chtěly být co nejméně na očích. Bohužel! Náš třídní, mimochodem tělocvikář, nám s oblibou říkal: „Tak co, vy tři selky tam vzadu? To byste si musely sednout za kredenc, abyste se schovaly!“ načež třída vybuchovala smíchy a my rudly vzteky.
Naštěstí existují i galantní pánové, z nichž někteří mají slabost pro velmi ženské tvary a nevadí jim pár kilo navíc – takový gentleman je kupříkladu můj tatínek, který ze mě i přes všechny školní peripetie a škodolibosti vychoval sebevědomou a vyrovnanou dámu.
A pak samozřejmě i můj manžel, jemuž toto sebevědomí a výraznější obliny učarovaly. Okouzlily ho natolik, že spolu máme dva skvělé kluky a snažíme se o holčičku. „Dančo, jestli budeš po třetím miminu vypadat jako prsatá žížala, tak se rozvedu," dělá si ze mě nyní legraci můj muž, ale vím, že to nemyslí tak úplně vážně.
Tuším, že lehce přehodnotil svůj pohled na ženskou krásu a těch čtrnáct kilo, které mi mateřství „ukouslo“, ho zase tolik nemrzí.
Musím přiznat, že před prvním těhotenstvím jsem měla docela strach, že mě mateřství přesune do váhové kategorie „velryba“. Nicméně jsem se nakonec prozvracela polovinou těhotenství a druhou polovinu jsem byla schopná pozřít jen ovoce, zeleninu a maso.
Není divu, že jsem z porodnice odcházela se stejnou hmotností, jako jsem měla před otěhotněním.
No a pak přišlo nekonečné kojení, vstávání a dlouhé procházky s malým, který byl ochotný spát pouze v kočárku a na čerstvém vzduchu. Když byl synovi rok, měla jsem dole již osm kilo. Nikdy v životě jsem nenachodila tolik kilometrů.
K tomu jsem musela neplánovaně odbourat uzobávání po večerech, které by mou váhu pravděpodobně postupně dorovnávalo – tedy nemusela jsem, ale chtěla. Manžela několik měsíců trápil chronický zánět slinivky a já se s ním snažila být maximálně solidární (koho někdy trápila slinivka, ví proč).
A tak jsem spolu s ním jedla velmi zdravě, konzumovala minimum tuků a naprosto žádný alkohol. A to ani milované víno, na které jsem se celé těhotenství a kojení tak těšila! Krásnou váhu jsem si tedy vcelku bez práce udržela až do dalšího otěhotnění.
Díky prvnímu synovi jsem se seznámila s prima maminkami. Stále jsme společně trajdaly někde po výletech, večer jsme chodily běhat, občas si zahrát badminton, dokonce jsem si po mnoha letech pořídila plavky a začala chodit plavat.
Známí mě nepoznávali. Manžel se dmul pýchou a já ostatně také. Když byly synovi necelé tři roky, otěhotněla jsem podruhé. Opět mi bylo špatně, opět jsem jedla jako vrabec. Druhý syn byl od narození šílený „mamánek a přísavka“, plně jsem ho kojila snad do devíti měsíců, odmítal jakékoliv příkrmy a já o něj měla strach.
Keto dieta: Co to je a jak pomůže zhubnout právě vám?
A tak jsem kojila a kojila a hubla a hubla. Když byly druhorozenému dva roky, měla jsem dole celých 14 kilo mé dlouholeté váhy a cítila se skvěle! Kupodivu mi díky pohybu a relativně pomalému tempu hubnutí a snad i rodinným dispozicím nikde nic nevisí a „neplandá ve větru“, jak říkává můj tatínek.
A tak se, milé nastávající maminky, nebojte, že těhotenství a mateřství znamená výhradně to, že se budete s každým potomkem stále více zakulacovat, u mě to bylo naopak.
Jak jste na tom s váhou po porodu vy?