[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Během rodinné dovolené na klidném indonéském ostrově v roce 2012 zjistila Choo Kah Ying, že její šestadvacetiletý autistický syn Sebastien nachází velké potěšení v přírodě. Když viděla, jak se u moře zklidňuje, podnítilo to její představu, že by mohl žít samostatně ve vesnici uprostřed zdejší přírody. Navzdory počátečním pochybnostem ze strany blízkých vytrvale hledala dostupné bydlení a především pečovatele, kteří by na jejího syna dohlédli.
Choo žije se svým partnerem v Singapuru, a přestože její syn nemluví, rozhodla se nechat ho žít v tropickém ráji. O své poznatky se podělila prostřednictvím sociálních sítí i vlastních reportáží, které publikovala. Jako nejzásadnější ze synových problémů uvedla komunikační bariéru. Podle ní Sebastien postrádá schopnost konverzovat, navazovat kontakty a vztahy s ostatními běžným způsobem. Což pro něj představuje značné překážky v tom, aby se dokázal začlenit do společnosti.
I přes tuto vážnou poruchu se rozhodla, že svého syna ponechá svému osudu. Chtěla mu totiž dopřát maximální možnost nezávislosti. "Bylo to asi nejtěžší rozhodnutí v mém životě matky. Kdybych s ním ale zůstala, pokaždé, když by se vyskytl nějaký problém, vždycky by ke mně přiběhl, abych to vyřešila," svěřila se matka.
V té době už Sebastien dosáhl takové úrovně samostatnosti, že si dokázal uvařit, složit oblečení a postarat se o sebe.
Cesta za nezávislostí ale byla plná výzev. Zpočátku Choo pendlovala každé dva týdny mezi Singapurem a Bali, protože chtěla mít stoprocentní jistotu, že je její syn v pořádku. Aby byla zajištěna Sebastienova bezpečnost, vilu, ve které žil, vybavila bezpečnostními kamerami.
Zásadní překážkou byl nedostatek spolehlivých pečovatelů. V průběhu let docházelo ke změnám v jejich týmu, přičemž pouze jedna pečovatelka zůstala stejná. Tak časté a náhlé změny jsou pro lidi s poruchou autistického spektra dost zásadní a můžou vyvolat zhoršení zdravotního stavu. Někteří z pečovatelů se k Sebastienovi navíc nechovali dobře. Navzdory všem těmto překážkám ale mladý muž adaptaci zvládl a jeho častý úsměv na tváři jeho matku přesvědčil, že udělala dobře.
"Neočekáváme, že bude mluvit ve větách. Neočekáváme od něj, že nás vždycky pozdraví nebo něco řekne. Necháváme ho žít v jeho světě, a tím mu prokazujeme tu největší službu," nechala se slyšet Choo.