Mimořádně odvážné rozhodnutí. Tak by se dal nazvat počin matky, která nadobro "přestřihla" pupeční šňůru se svým nemocným synem tak, že ho nechala žít na ostrově Bali navzdory všem nástrahám. Co ji k tomu vedlo?
Během rodinné dovolené na klidném indonéském ostrově v roce 2012 zjistila Choo Kah Ying, že její šestadvacetiletý autistický syn Sebastien nachází velké potěšení v přírodě. Když viděla, jak se u moře zklidňuje, podnítilo to její představu, že by mohl žít samostatně ve vesnici uprostřed zdejší přírody. Navzdory počátečním pochybnostem ze strany blízkých vytrvale hledala dostupné bydlení a především pečovatele, kteří by na jejího syna dohlédli.
VIDEO: Otužování: Příběh chlapce s autismem
Choo žije se svým partnerem v Singapuru, a přestože její syn nemluví, rozhodla se nechat ho žít v tropickém ráji. O své poznatky se podělila prostřednictvím sociálních sítí i vlastních reportáží, které publikovala. Jako nejzásadnější ze synových problémů uvedla komunikační bariéru. Podle ní Sebastien postrádá schopnost konverzovat, navazovat kontakty a vztahy s ostatními běžným způsobem. Což pro něj představuje značné překážky v tom, aby se dokázal začlenit do společnosti.
I přes tuto vážnou poruchu se rozhodla, že svého syna ponechá svému osudu. Chtěla mu totiž dopřát maximální možnost nezávislosti. "Bylo to asi nejtěžší rozhodnutí v mém životě matky. Kdybych s ním ale zůstala, pokaždé, když by se vyskytl nějaký problém, vždycky by ke mně přiběhl, abych to vyřešila," svěřila se matka.
V té době už Sebastien dosáhl takové úrovně samostatnosti, že si dokázal uvařit, složit oblečení a postarat se o sebe.
Cesta za nezávislostí ale byla plná výzev. Zpočátku Choo pendlovala každé dva týdny mezi Singapurem a Bali, protože chtěla mít stoprocentní jistotu, že je její syn v pořádku. Aby byla zajištěna Sebastienova bezpečnost, vilu, ve které žil, vybavila bezpečnostními kamerami.
Vanda Stöckbauerová
8. července 2022
Zásadní překážkou byl nedostatek spolehlivých pečovatelů. V průběhu let docházelo ke změnám v jejich týmu, přičemž pouze jedna pečovatelka zůstala stejná. Tak časté a náhlé změny jsou pro lidi s poruchou autistického spektra dost zásadní a můžou vyvolat zhoršení zdravotního stavu. Někteří z pečovatelů se k Sebastienovi navíc nechovali dobře. Navzdory všem těmto překážkám ale mladý muž adaptaci zvládl a jeho častý úsměv na tváři jeho matku přesvědčil, že udělala dobře.
"Neočekáváme, že bude mluvit ve větách. Neočekáváme od něj, že nás vždycky pozdraví nebo něco řekne. Necháváme ho žít v jeho světě, a tím mu prokazujeme tu největší službu," nechala se slyšet Choo.